Ukrajina IV

Hned ráno jsme se vydali k moři. Dům, ve kterém jsme se ubytovali sedí v ovocné zahradě a je necelý kilometr od pláže. Dvě třetiny cesty k pláži se dá jít po chodníčku ve stínu osik.

Ten, kdo jezdí rád do Chorvatska nebo Řecka kvůli horským scenériím a průsvitnému moři, ten si u Azovského moře na své nepřijde. Leží ve stepi, která se táhne kam bys kamenem dohodil a zbytek autem na nádrž dojel. Není průhledné. Pod vodou dohlédnete tak metr. Pokud byste do něj chtěli skočit šipku, na skalisko nenarazíte a tudíž není z čeho skočit. Celé moře je obtočeno jedinou pláží.
Má však i nezanedbatelné klady. Maximální hloubka je něco přes 10 m, voda má v létě okolo 28 stupňů a písek pláží je jemný, bílý tvořený převážně mušličkovou drtí. Žádné oblázky ze kterých se vyklube nepříjemný štěrk, žádní ježci, žádné boty do vody. Barvu má moře modrou s nádechem šedozelené. Pokud se ovšem nenaštve. O tom později.

V poslední fázi cesty na pláž se prochází bazarem. Lze tam koupit od salátů přes ryby (sušené, uzené, pečené…) až po oblečení, hračky, udice, prášky na praní, kosmetiku, televizor…úplně všechno. Nemá proto smysl ráno v chaloupce snídat, být oblečený, čistý, upravený, kulturyplný…

A je tu pláž. Plná lidí, dek a hudby ve stylu - adin, dva tri, kazačok! i atrakcí jako je let na padáku za skútrem, šlapací lodičky, jízda na banánu, šílená jízda na pneumatice, tobogán. A to vše za několikanásobně nižší ceny než účtují Chorvati.
Koupeme se (voda je tak teplá, že v ní můžete stát hodinu a povídat si s kamarády) opalujeme a velice brzy zjišťujeme, že kromě snídaně v domě je taky blbost chodit v poledne do domu vařit, protože v pravidelných intervalech po pláži chodí prodejci a volají: Svjéžije čiburjéky, gorjáčije piróžky, kukurůza, krůpnyje ráky, krevétky, bíčky (sušená a solená místní ryba) maróženoe, zamaróženyje sóky, cholódnoe pívo, …V přepočtu na koruny se naobědvám za několik desítek korun.
Vítanou atrakcí na pláži jsou bary. Jejich návštěvy vypadá následovně: Všichni ležíme, pečeme se. Tu náhle se jeden jakýkoliv z dospělých nebo dětí kromě Marečka (neuměl ještě mluvit) zeptá – nemáte někdo žízeň? Na tuto otázku všichni vyskočí a sborově silným hlasem praví – přemluvil jsi nás nebo přemluvila jsi nás – to podle pohlaví, aby se to nepletlo. Pak se jde.
V barech točí Rohan, Slavutič, Jalta, Baltiku…v cenách od 12 do 15 Kč. Vzhledem k tomu, že jsme kdysi Ukrajincům stavěli pivovary a přenechali recepturu, mám pocit, že chlastám doma.
Při posledním pobytu jsem objevil brazilské pivo, které jsem jednou jako atrakci koupil doma. Stálo 50 Kč. V baru na pláži Azovského moře jej měli za 15 Kč. Seděl jsem s tou orosenou lahví, koukal na moře a prožíval pocit Američana sedícího v hospodě u Šuláka na Pryglu (Brněnská přehrada).