Choceň

Sotva desetitisícové městečko v Pardubickém kraji se od počátku 13. století proslavilo mnohým.
Kdo by neznal Choceňského MAXe, Pomazánkové máslo a jiné mléčné výrobky vyráběné v místní mlékárně a vyvážené do celé republiky? V přilehlém obchůdku bylo dříve možné zakoupit mléčné výrobky a mléko čerstvé. V dnešní době je tomu bohužel jinak. Veškeré zboží je upraveno a prodáváno tak, jako ve velkoobchodech na druhém konci státu.
Jen babičky stojící každé ráno frontu na čerstvé mléko z „plechové krávy“ si později postesknou nad hrnkem, jak to kdysi bylo krásné, když se mléko po cestě domů sráželo ve smetanu a tehdy přinesly rodičům sotva půl sklenice, když za chůze ochutnávaly.
Další neopomenutelnou součástí města je prvotřídní baseballové hřiště, které může konkurovat hřištím po celé Evropě. Je jedním ze tří v České republice, které splňují podmínky pro mezinárodní zápasy a choceňští obyvatelé jsou na to patřičně hrdí. Mají nač, vždyť právě jejich mužstvo Orlice Choceň hrálo v letech 2000 a 2001 Českou baseballovou extraligu.
Důležité je též zmínit jednoho ze známých choceňských rodáků, cestovatele Leoše Šimánka, který o svých jedinečných zážitcích z expedic po celém světě napsal již čtrnáct knih. Dnes téměř jedenašedesátiletý Šimánek má dva domovy, jeden v Podkrkonoší a druhým je vlastnoručně postavená chata v Severních teritoriích v Kanadě, jejímž občanem je. Přesto se do Orlických hor rád vrací.

Ale kromě těch „velkých“ věcí, jsou tu i věci malé, známé většinou jen místním.
Když zavítáte do Chocně, určitě vám doporučuji zastavit se v cukrárně U Antona, která zde stojí už dlouhá léta. Stejně jako všechno ostatní, se i tady mnoho věcí změnilo. Moderní zařízení, alkoholické koktejly a dia zákusky. To ale nemění nic na tom, že ta jablečná zmzlina nemá chybu ani v zimě.
Také v hračkářství, kam už od malička chodívám, se neprodávají plyšoví medvídci, dřevěné hračky a angličáky, ale překrásná lakovaná autíčka, panenky Barbie a plastové skládačky. Přesto vás přijde obsloužit starý nahluchlý pán, který zde prodává už od otevření a pamatuje doby, kdy nápis nad vchodem zářil pestrými barvami. Nyní vybledlé písmo je jen připomínkou staré doby.

Každý si v Chocni najde to své, co ho zaujme, protože je zde mnoho zajímavých míst a všichni, kteří sem zavítají, je musí poznat sami.