Poprvé - díl 2.

Začínáme přípravou na cestu

Loď na nás bude čekat v přístavu, kde ji vystrojili do plné krásy. V suchém doku namontovali kýl, zátěž a vztyčili oba stěžně. Viděl jsem ji zatím jen na Vltavě v Praze, kde plula bez stěžňů, a již tehdy se mi líbila. Doufám, že s plným oplachtěním se mi bude líbit ještě více.
Loď na nás bude čekat v polském Štětíně, v říčním přístavu na řece Odře. Odtud se máme vydat na cestu na dánské ostrovy. Ale to předbíhám, dnes je 11. června a nalodit se máme 20.

Začal jsem přemýšlet, co budu potřebovat sebou. Protože jsem člověk veskrze opatrný, první co mě napadlo byl záchranný člun a plovací vesta. Další nutná a nezbytná věc pro přežití je litr slivovice a litr rumu. Cukr jako zdroj energie a citron proti kurdějím. V nouzi nejvyšší mohu rum smíchat s cukrem a citronem, nemaje pitnou vodu nebudu směs ohřívat a budu pít studené. Bez vody i studený grog zahřeje. A nesmím zapomenout na udice. Hlad na naší lodi nebude mít místo.

Tím mám vyřešeny základní životní potřeby. Co dál? Oblečení! Další otázka pro odborníka, však já se skromně za odborníka považuji a tak se ptát nebudu. Musím být oblečen pestře, teple, aby oblečení vzdorovalo vodě, větru a ušpinění. Přece na moři se nebudu mýt, tolik vody, kde bych se umazal? Takže vezmu, co mi padne pod ruku. Móda uprostřed oceánu je něco, co jde mimo mě. Hlavně nesmím zapomenout pruhované triko, ať alespoň vypadám jak námořník.
Co dál? Prachy! Těch není nikdy dost. Mapu! Mám pěknou mapu Evropy, tam je krásně celé Baltické moře, vytrhnul jsem si jí v sedmičce z atlasu, říkal jsem si, že se možná bude hodit. A vidíte to, je to zde, mapa mi pomůže s orientací. Pak budu potřebovat spolehlivou tužku a papír, abych pro vás mohl zaznamenávat zážitky a problémy, které nás jistě potkají.
Jen vzpomeňte na krvežíznivé Prusy, jaké problémy měl s nimi svatý Vojtěch, jistě od těch dob hodně zvlčili.
Děda mi radí (je to veterán z války), ať si vezmu vatu do uší, že po Baltu pluje hodně min z války a že bych mohl navždy ohluchnout, až na tu minu najedeme.
No a kompas a buzolu by mohl nechat doma jen úplný ignorant. Já, poučen četbou knih Julese Verna, vím, že Negoro číhá všude a že si na něj budu muset dát pozor, i když nejsem patnáctiletý kapitán Dick Sand, ani děti kapitána Granta, nebo námořník Pencroft. A že jistě objevíme i Ayrtona na opuštěném ostrovu, nepochybuji ani na chvilku.
Přibalím ještě nějaké korále a zrcátka, možná že bych moh vzít i nafukovací balónky pro domorodce, co kdybychom je potřebovali uplatit. Prý i koření je dobrý artikl, musím se ještě pozeptat.

Vidíte, že nic neponechávám náhodě a že na cestu se připravuji s velkým odhodláním, že mě nic a nikdo nezastaví. Snad jen plačící ženy při loučení vzbudí jisté pochybnosti o účelu cesty, ale již jsem rozhodnut a pojedu, i kdybych měl položit život za slávu Čechů, vždyť z Dánska pocházel Tycho de Brahe, v Dánsku byl Komenský, i můj kamarád z mládí Jirka Koudelka se stal Dánem, co bych se bál trochu nebezpečí..

Ještě přibalím sekeru, nechci malovat čerta na zeď, ale vzpomeňte na kapitána Nema, Nautilus a přepadení jeho ponorky chobotnicemi. Jen sekery byly účinné proti těmto obrům vodní říše.

Cesta do Štětína - pokračování příště