Poprvé - díl 7.

Konečně plujeme

Je neděle ráno. Všude se ozývají zvony. Dokonce někdo tvrdí, že slyšel ránu z děla. Že by stříleli po nás, nevěřících? Asi ne, tak zaslepení snad nejsou, a platíme kotevné, přece by se nepřipravovali o příjem na začátku sezony.
Po snídani jsme začali připravovat loď na cestu. Pravda, naše plavidlo toho moc nepotřebovalo, to my, jako nová posádka, jsme potřebovali poučení a instrukce pro nejrůznější situace, které na vodě mohou nastat. Taky bylo nutno se naučit loď vázat k molu, odvazovat od mola, vázat a rozmisťovat fendry (odrazníky, což jsou takové měkké plastové válce bránící odření lodi o molo či jinou loď), činost posádky při povelu "Muž přes palubu!", kdy jde o vteřiny, jde o bleskově provedenou otáčku proti větru, nebo o takovou banalitu, jako je spatření lodi za zádí, která nás dojíždí. Tu totiž kormidelník nemusí zaregistrovat a mohlo by dojít ke kolizi, zvlášť důležité u plachetních lodí, kde každá změna směru je spojena i se změnou postavení plachet.
Po krátkém a úspěšném školení jsme si některé činnosti vyzkoušeli nanečisto a zdálo se, že kapitán je spokojen. Teprve dodatečně jsme zjistili, že tajně doufal, že se nic mimořádného nestane a že nic z toho, co nás učil, nebude potřeba.
Uvázali jsme ještě věci na palubě, uklidili lana a přivázali, dohodli jsme se, co kdo bude obsluhovat, a vyrazili jsme na cestu.
Čekala nás cesta dlouhá asi 45 mil po řece (80 km). Poplujem nejdříve řekou Odrou do Štětínské zátoky, kde dříve už začínalo moře. V současnosti moře naneslo písek před zátoku v takovém množství, že se vytvořené ostrovy spojili s pevninou a vzniklé jezero se naplnilo sladkou vodou. Jezero se postupně zanáší splaveninami Odry a má průměrnou hloubku asi 1,5 m. Přes celé jezero je vybagrován kanál o šířce cca 300 m a hloubce 10 m, kanál je označen bójemi. V kanále plují i oceánské lodě, takže musíme dát velký pozor při míjení. Plují rychle, mají velký ponor a velikou setrvačnost, takže nejsou schopné rychlé změny kursu.
Jezero je spojeno s mořem třemi řekami: Dziwna na východě, Šwina a Stara Šwina na severu a malou říčkou Peene na západě. Jistě budete znát městečko v ústí Peenemünde, za Hitlera zde vyvíjeli rakety V1 a V2, nebo Nesvadba napsal povídku Blbec z P(X)eenemünde.*
Situaci si můžete nalézt na http://www.mapy.cz/#x=133494784@y=149113856@z=8@mm=ZP , říčka Peene je pavební kanál místního významu, určená pro rekreační lodě.
My ale máme namířeno do nového spojení s mořem, do kanálu Kanal Plastowski, který navazuje na řeku Stara Šwina a Šwina. Ta už konečně ústí do moře. Zde také bude náš cíl v maríně (přístavu sportovních lodí) zvaném Basen Polnocny (severní)
Asi v půl jedenácté jsme tedy vyrazili na plavbu. Loď jsme odvázali od mola jako zkušení mořští vlci, kapitán vysunul propelery (manévrovací motory na přídi a zádi) a po krátkém, ale složitém manévrování v malé rejdě přístavu jsme vypluli na řeku.
Ahoj, Szczecin!
Vyplouváme. Konečně uvidím moře z paluby lodě!
Ale co to? Plujeme sotva deset minut a kapitán za kormidlem dělá obrat a pluje ke břehu. U břehu kotví staré lodě, nikde nikdo, odhaduji to na sběrnu železa! Snad kapitán nechce loď dát sem ...?
Otáčím se na kapitána a ptám se: Snad tu nechceš naši loď nechat? Směje se a říká k mé radosti: Ne, ale nechal jsem tu před měsícem spíry do plachet (výztuhy), tak je vyzvedneme a pojedeme dál. Vyskoč na břeh s někým, ať jste dva silní a přineste spíry, já zatím se budu držet dál od břehu, zde není se k čemu uvázat.
Vyskakujeme na břeh a jdeme hledat spíry. Měli by ležet za hromadou šrotu z rozebraných lodí. Jak jsem očekával, nebyly tam. Říkám nahlas: Polsko, co bychom chtěli, je to jako u nás, co není zamknuto, jako by nikdy nebylo. Hlásíme situaci kapitánovi. Ten nažhavil telefon a po krátkých, ale vzrušeně (eufemismus) vedených telefonátech Štětín-Praha, Praha-Štětín, Štětín-Štětín, to vše asi třikrát zopakováno známe místo, kde by eventuálně spíry mohli být. Prý v hale loděnice. Že jsou tam uklizené. Ale je neděle před polednem! Dílna i hala zavřena. Nikde nikdo. Co dělat? Vrátit se a počkat do pondělí? Někdo má nápad. Poláci jsou Slované jako my. A vedle dílny je hospoda! Třeba nám poradí tam, koho a kde hledat. Jdeme do hospody. Cestou potkáváme dva chlapíky. Vypadají, jako by si vydělávali na pivo přemísťováním nejrůznějšího materiálu a věcí, které jim nepatří. Ptáme se jich, zda neznají někoho ze zaměstnanců dílny. Hlásí se oba, jeden je majitel dílny, druhý zaměstnanec. O našich výztuhách samozřejmě vědí, prý je schovali, aby je někdo neukradl. Majitel posílá zaměstnance, aby šel spíry hledat, teda on ho doslova poslal "šukat", jenže my už základní výrazy z polštiny pochytili, takže nás to nepřekvapilo, Poláci šukají vždy a všude, jen aby "zvedli svou cenu". Chápeme a dáváme majiteli deset zlotých. Jak zaměstnanec za vraty dílny viděl, že peníze mění majitele, vyrazil se spírami k nám. Samozřejmě je nehledal, ale stejně dostal vynadáno. Starý si myslel, že ještě zvedne cenu a on mu to takhle narušil. Zatímco se dohadovali, spíry jsme naložili na loď, poděkovali už jsme odplouvali. Ještě jsem jim z paluby hodil své omalovánky, ať mají též trochu kultury. Na lodi jsme se přeli, zda dostal odměnu právem. A zda to bylo dost či málo. Nakonec jsme se shodli, že tak akorát. Nedělal to zadarmo, nic ho to nestálo a my na něj budeme vzpomínat. Ahoj, Jacku! Zapomněl jsem totiž říci, že se představil jako Jacek.
Na lodi zavládla idyla. Plujeme po velké řece, máváme na ostatní lodě a kapitán povolil části posádky pití. Naiva, po pěti minutách pijeme pivo z plechovek všichni. Všichni, až na kapitána. Plechovky jsou třetinky a domlouváme se, že každý dá jen jednu. Věřím jim, vždyť jsou to dospělí lidé. Po třech hodinách plavby pochybuji, zda jsou opravdu dospělí, u některých pochybuji i o tom, zda jsou lidé.
Pozorujeme odplouvající krajinu a vodní ptáky. Prohlížíme si je dalekohledem a pak zase pozorujeme okolo plující lodě všech možných velikostí a tvarů.
Najednou před námi se z vody tyčí utržený panlák. Řítí se k nám jako splašený býk. Těsně nás míjí a my poznáváme trajekt na trase ze Švédska do Štětína. Jsem ohromen, co všechno může plout a nepotopit se.

* omlouvám se, spletl jsem název knížky Blbec z Xenemünde

Pokračování příště: Šwinoujšcie