Paříž-5. část

5. den-18.6.2008
Asi jsem se ještě nezmínila o jedné good věcičce. Každé ráno jsme mohli svobodně vyrazit do blízkého supermarketu nebo pekárny a nakoupit si čerstvou snídani. Nemuseli jsme to ani nikomu oznamovat. To bylo absolutně skvělé, i když já a kámošky jsme téhle výhody využívaly spíše až v druhé polovině zájezdu.
Dnes dopoledne, před obědem, nás všechny vyhnali vedoucí ven (asi řešili něco důležitého), abychom se šli na půl hodinky projít. My tři jsme zamířily k řece Seině. Tam jsme kecaly, pózovaly a fotily se s labutěmi, já si chvíli četla.
Odpoledne byl na programu opět velmi zajímavý výlet-návštěva legendárního muzea Louvru. Dostali jsme rozchod tři hodiny, abychom si celé muzeum (všechny tři pavilóny) v klidu prošli. Viděli jsme slavný obraz Mona Lisy a spoustu dalších uměleckých děl.
Ale prohlídka muzea neměla moc potěšující konec. V posledním pavilónu se drahé kámošky asi na půl hodiny sekly u “živé” sochy chlápka, kterému kapala z nosu krev. Pořád mi tvrdily, že ta socha je opravdu živá (což byla samozřejmě kravina, jak nám potvrdily vedoucí). Byla jsem na ně naštvaná, že tam zbytečně tvrdnou tak dlouho, takže jsem s nimi zpáteční cestu na sraz nemluvila. (Později si všimla Klára, že se mnou něco je. Tak jsem jí řekla, že jsem naštvaná na kámošky a ona mi poradila, ať si nekazím zbytečně zájezd… V duchu jsem jí poděkovala za starost, ale nedokázala jsem za holkama jít a zase se s nimi začít bavit. Ale naštěstí se to za chvíli spravilo.) Spravilo se to naštěstí už v autobuse, cestou na prohlídku noční Paříže, to jsem se zase začala bavit s Aničkou. Na vrchol Vítězného oblouku už jsme kráčely svorně a vesele si povídaly. Lucka se potloukala bůhví kde a bůhví s kým… Ona je velmi kolektivní, najde si kamarády všude…
S Aničkou jsme si celý Vítězný oblouk prošly a vyfotily si souměrné ulice Paříže v podvečer. Ve 22.00 na nás čekalo krásné překvapení v podobě blikající Eiffelovy věže.
Ve 22.15 byl sraz dole pod obloukem… a pokračovala objížďka nočním městem. Teď už se doopravdy setmělo, všechno bylo krásné, osvětlené… Ve 23.00 byla další zastávka. Mohli jsme se jít dívat na blikající Eiffelku zblízka. Řeknu vám, že něco tak nádherného jsem v životě neviděla. Žlutě blikající Eiffelovku v temně černé noci… Byla jsem z noční Paříže unešená a okouzlená. Pak už jsme začali pomalu směřovat k momentálnímu domovu-faře. Celou cestu jsem silou vůle držela oči otevřené, protože všichni ostatní usnuli. Ale jakmile jsme dojeli, vzbudili se. Zajímavý, co… Někteří cvoci šli ještě teď, o půl jedné v noci, dolů na večeři do naší venkovní jídelny. Ale my s holkama jsme se hned převlékly do pyžama a znaveně se po těžkém, ale nádherném dni zavrtaly do spacáků.