Paříž-6. část

6. den-19.6.2008
Teď někdy, nevím přesně kdy to bylo (myslímže včera) jsme měly s Aničkou pěkný průšvih. Psaly jsme si totiž deník, psaly jsme tam o Sylvě a Pavlovi (vedoucí, kteří spolu chodí) a o dalších věcech, do kterých nám nic není… I když tam bylo jasně napsáno deník Aničky a Lucky, jedna holka ho našla a místo aby nám ho vrátila, zanesla ho přímo Markétě… Ještě dnes si pamatuju, jak mi jedna holka řekla, že ty, které psaly ten deník, mají přijít dolů za Markétou. Já jsem přilítla nahoru ke kamarádkám a hystericky, téměř v slzách jsem na ně ječela: “Holky, holky, máme průšvih”… Ale Lucka v tom s námi nejela, tentokrát jen já a Áňa. Takže jsme poslušně naklusaly dolů… a co jsme si kvůli tomu vyslechly. Vešly jsme do pokoje, kde seděli všichni vedoucí (snad kromě Kláry, ale té to Markéta zajisté řekla, Klárka je přeci její pravá ruka…). A Markéta nám řekla, že jsme ji zklamaly, že nám do toho, co jsme psaly vůbec nic není a tak podobně… Cítila jsem se úplně strašně… Mám je hrozně ráda a to poslední, po čem bych toužila, je zklamat je… Bylo mi ze sebe špatně.
Pak nás Markéta propustila. Venku začala Anička hysterčit, brečela, říkala, že nepojede na letní táborové soustředění… Markéta to slyšela, takže si zavolala ještě Aničku odděleně. Dala jí příležitost omluvit se Sylvě a Pavlovi, takže si všechno vyříkali a bylo to ok.
Ale teď už zpět k dnešku. Když se Anička omlouvala, přišla řeč i na naše dárky. Prý jsme nebyly zrovna nejnenápadnější… (To se není čemu divit, pořád jsme o tom mluvily. Markétu jsme přejmenovaly na Moniku, Kláru na Kristýnu a Ivu na Ivetu, aby nebylo poznat, o kom mluvíme…) Markéta říkala, že jim ty dárky můžeme dát večer. Ale včera, po prohlídce noční Paříže, už na to nebyl čas (jak by jo, přijeli jsme o půl jedné v noci). Takže jsme se s holkama rozhodly, že jim dárky dáme dneska (no, spíš ty dvě rozhodly, na moje protesty moc nedbaly). Vzaly jsme naše srdíčkové kabelky a vypravily se k vedoucím do pokoje. Chvíli jsme otálely přede dveřmi, Lucka říkala, že tam nepůjde, ale nakonec jsme si dodaly odvahy a vstoupily. Vevnitř byly ty tři a ještě jeden vedoucí (možná zrovna Sylva…). Plánovala jsem, že každá z nás řekne “předávací proslov” své chráněnkyni, ale samozřejmě to zase dopadlo jinak. Anička, jako náš tiskový mluvčí, měla řeč. Říkala, že ty dárky jsou za to, že nás sem vzaly a že s námi mají trpělivost (musím dodat, že zrovna my dvě si s jejich trpělivostí dost zahráváme…). Po Aniččině proslovu jsme každá přispoupila ke své patronce a předala jim teď už jejich srdíčkové kabelky se šperky. Vytáhly je, děkovaly, říkaly, že to není nutné… Iva s Klárou si je hned nasadily (moc jim slušely). Iva ho později měla na sobě ještě jednou, Klára už ne, tak doufám, že se jim přesto líbily.
Ale teď už konečně k dnešnímu výletu. Vyrazili jsme kolem 15.00. Směr: muzeum d´Orsay. Je to původní vlakové nádraží. Opět jsme měli tříhodinový rozchod. Říkalo se, že tady má být jeden hrozně sprostý obraz. Tak jsme ho samozřejmě celou dobu hledaly, ale bohužel nenašly… :-D Toto muzeum se mi líbilo asi víc než Louvre, protože tady byly samé obrazy, které jsou moc hezké. Jeden vypadal jako klon Orlanda Blooma :-) (z 19. století). Muzeum jsme prošly celé, holky si koupily suvenýry… Na sraz jsme přišly tak akorát. Potom jsme se už vrátili zpět domů na faru.