Poprvé - díl 9.

V přístavu a na moři

Je neděle odpoledne. Na břehu je plno lidí. Hlasitá populární hudba se ozývá velmi silně ze všech směrů. Bohužel každý zdroj hudby hraje něco jiného. Kapitán se šel přihlásit bocmanovi (správci přístavu) a po návratu nám sdělil, že jsme se dostali přímo do závěru oslav Dne moře. A že jako námořníci máme skoro všechno zadarmo. Všichni jsme se hned prohlásili za zkušené námořníky a chtěli jsme mít všechno ! zadarmo. Ale bocman nám nevěřil, takovej zkušenejch už prý viděl ... Tak jsme se oblékli do nejlepších oděvů a vyrazili jsme reprezentovat naši malou vnitrozemskou zemičku. Za sebe musím přiznat, že jsem se snažil, a to ze všech sil. Zvláště mladé, blonďaté a nohaté Polky mě uváděly do stavu naprosté ochoty udělat cokoli. Dodatečně jsem se dozvěděl, že to bylo pro ně předkolo volby Miss Polska, a získat co nejvíce příznivců byl jeden z jejich úkolů. Ubezpečen, že jsem ještě pěkný chlap, jsem se naparoval a přístav, ne město, ne Polsko mi leželo u nohou. Můj omyl trval do doby, kdy mě uprostřed hloučku krásných misek přepadl kapitán a oznámil mi, že mám službu na lodi v kuchyni a že na mě je, co uvařím k večeři. Vyrazil jsem na nákup. Bylo nás na lodi dvanáct. Koupil jsem u stánku dvanáct klobás, hrnec hrachové polívky (specialita místních rybářů, když nemají úspěšný den, a 40 ks plechovek piva Heineken. To mi trvalo asi deset minut. Večeře byla stanovena na devátou hodinu. V půl deváté jsem ohřál polívku, ochutnal a vylil. Ohřál jsem klobásy, nakrájel chleba z domova a vyndal pivo z mrazáku. V devět přišel na loď jeden muž posádky, řek mi, že ostatní se baví u stánku s Budvarem a Plzní a že na večeři přijdou asi ráno. Usoudil jsem, že ráno budou mít asi jiné potřeby než jídlo a vše jsem zase zazimoval do lednice. Vyrazil jsem na břeh, chodil po okolí a užíval si svoji svobodu. Po třiceti letech na dovolené opět sám! A v cizině. Začal jsem si trochu sprostě pochvalovat, jak je mi dobře. Hned se mi však udělalo špatně. Zjistil jsem totiž, že Poláci, pokud mluvím spisovně, mi nerozumí ani slovo. Začnu-li nadávat sprostě, začnou mi rozumět. A čím jsem sprostější, tím víc mi rozumí. Je vidět, že to jsou taky slované, jako my. Při podobných kratochvílích mi čas ubíhal, bratřil jsem se s mnohými námořníky nejen z Evropy, ale i ostatních krajin světa a bylo to moc faj. Škoda, že k ránu začala bouře a zem pod nohama se začala vlnit. Zároveň jsem i ztrácel schopnost mluvit srozumitelně a tak jsem se sám poslal na loď. U mola stály dvě navlas stejné lodě a tak jsem se raději svěřil hmatu. Nahmatal jsem napotřetí (při druhém hmatání jsem dostal pohlavek od jinostraníčky) loď a ustlal si ve spacáku na palubě.

Ráno bylo dlouhý. Posádka se scházela až do poledne. Málokdo se přiznal, že vlastně ani neví, kde byli. Všichni se však shodli, že to bylo pěkný. K obědu byly opékané klobásy a pivo. Zjistil jsem, že kvalitu klobás nikdo moc nehodnotil, zato pivo bylo hodnoceno víc než dobře. Není důležité co jíš, ale co piješ!

Po obědě jsme řešili, co dál. Plachty měli naložit v pondělí ráno ve Gdaňsku a dovézt je sem. Na mapě jsme zjistili, že je to 450 km. Což je osm hodin jízdy. Osm a osm je 16, dřív než ve čtyři tady nebudou. Tak pojedeme na moře alespoň na motor. Pokřtíme jachtu i mne. Vyrážíme na moře. Jak se blížíme majáku na konci hráze, vítr sílí. Moře. Vlny. Zatím je to dobrý. Loď i posádka se drží skvěle. Ale po chvíli se loď drží znatelně lépe než valná část posádky. Plujeme přímo proti vlnám. Vlny jsou mírné, tak tři až čtyři metry, vítr dvaadvacet až pětadvacet uzlů ( x 1,8 km/hod), obloha téměř bez mráčku a slunce hezky hřeje. Teplota vody 16°, teplota vzduchu 18°C. Pohoda. Jen někteří se přestali usmívat, dokonce se i mračí na celý svět, ale na zvědavé dotazy, jak se cítí, odpovídají, že dobře. Vidíme, že dobře už jim bylo, dnes jsou to jiné pocity. Kapitán se rozhoduje přidat trochu otáček motoru, aby se dostatečně zahřál (motor, ne kapitán), a začalo peklo! Vlny, jež před chvilkou hladce klouzali pod lodí, se změnily v jednom okamžiku na smečku lítých mořských a nepřátelských oblud, které nás chtějí mermomocí potopit, nebo alespoň potrápit. Zkuste si to představit: Loď, jejíž paluba je na klidné hladině asi dva metry nad vodou, se při vyšší rychlosti snažila vyšplhat po vlnách až do nebe, aby vzápětí se propadala do pekla. Jenže dole na nás už čekala další vlna, která se zvedala rychleji, než se zvedala loď. Voda zalila příď a vypadalo to, že už se nikdy nevynoříme. Omyl, vynořili jsme se, abychom se právě včas vyhoupli na novou vlnu. Příď zase směřuje k nebi, loď šplhá stále výš a na vrcholu vlny je příď asi osm metrů nad vodou. Následuje opět pád do mokrého pekla. Tento tanec si vychutnáváme už jen dva. Já a loď. Jinak ostatní si uvědomují, že to loď ani my nemůžeme déle vydržet. Kapitán se rozhoduje a mění kurs o 45°. Jedeme na severozápad a vlny přicházejí zepředu z pravoboku. Paluba se uklidňuje a voda zase klouže pod kýlem lodi. Počítáme ztráty: jedna utěrka, tričko a kus provazu. Utěrka a tričko se sušilo na zábradlí, věci uplavaly nenávratně, ale provaz z přídě jsme našli na zádi omotané kolem zábradlí. Jinak vše bylo přivázáno a odolalo vlnám.
Novým směrem plujeme asi hodinu. Lidé na palubě se srovnali a zase vládne spokojenost. Ptáme se, kam že máme namířeno a dovídáme se, že nikam. Plujem jen tak, aby kapitán a zároveň i konstruktér si ověřil, jak loď se chová. Vzápětí mění směr a stáčí kurs po větru přímo na jih. Říká, že budeme potřebovat eura, zamířil do Německa. Na mapě našel malý přístav a tam prý přistanem. Rycle se přibližujem k pobřeží a ačkoliv navigace hlásí hloubku kolem deseti metrů, echolot hlásí 5, pak 4 a nakonec 3,5 metru. To kapitán nevydržel a radši se vrací na širé moře. Náš ponor je 3 metry a uvíznout za přílivu je průšvih. Tak se po půlhodině vracíme do přístavu, odkud jsme vypluli a jediná zjištěná závada je chybějící lano (stěh) mezi stěžni. Podle odborníků tam být nemusí, ale stěžeň se rozkmital a je ho potřeba utlumit. V maríně to na klidné vodě bude hračka. Kolem páté vplouváme do maríny. Plachty nejsou, máme vzkaz, že budou zítra. Jdeme nakoupit nějaké pití, jídlo jsme nakoupili dopoledne. Najedli jsme se, popili a na zítřek jsme si rozdělili úkoly. Dopoledne budem dělat na lodi, odpoledne vyjedem na hodinu vyzkoušet opravy a pak se budeme věnovat plachtám. Když budou. Už Polákům moc nevěříme.
Pokračování příště: Úterý a podruhé na moři.