Táta a syn

Osm dní šli přes hory. Otec a syn. Oba závislí na opiu. Táta desítky let a jeho šestiletý syn sedm let. Už jeho máma v těhotenství opium pravidelně kouřila. Zoufalství rodiny muselo být tak neúnosné, že muž s chlapcem vyrazili pěšky přes hory do kábulské psychiatrické kliniky. Po cestě sháněli a brali opium, aby vůbec mohli dojít.
Cesta jako útěk před smrtí ale s koncem nejasným.
Potkáváme se s nimi, jsou hubení, unavení ale s nadějí v očích.
Zanedlouho dostává syn absťák. Pláče celý den. Ve chvílích, kdy má křeče se mu navíc bolestivě topoří penis. Pokoušíme se ho utišit, necháváme jej troubit v autě klaksonem, kroutit volantem. Pomáhá to, ale jen chvílemi.
Pak začíná trpět záchvatem abstinenčního syndromu otec.
Šedne, třese se, přichází křeče. A to je příležitost, pro místní personál, aby nám ukázal, jak účinně dovedou od absťáku pomoci.
Přichází lékař – specialista, zkušeným okem zjišťuje stav pacienta a pronáší expertní řešení: „SEDM!“ Muž je svlečen a uzavřen do malé kóje, která nemá strop. Zřízenec napumpuje sedm kbelíků studniční vody a lije jeden po druhém pomalu shora na pacienta. Po pátém kbelíku se v křiku pacienta dá rozeznat, že už je mu dobře, absťák zmizel.
Jako odborníci musíme uznat, že metoda je vysoce účinná. Co by ni řekli evropští klienti, neodvážíme se hádat.

Aby tu mohli zůstat, aby se mohli léčit, musejí na to mít. Péče něco stojí a ti dva na ni nemají. My taky ne. Pokoušíme se nastalou situaci řešit a čas plyne. Absťák je tu znova a žene oba k zoufalství. Nakonec táta sežene na oddělení pro odvykání od jiného pacienta nějaké drogy a oba si je aplikují. Úleva. Na chvíli.
Další den se podaří najít sponzora, který v hotovosti platí léčebný pobyt na soukromé klinice. Lepší péče, nesrovnatelně lepší prostředí. Jsme dojati.
Sponzor, místní člověk, je štědrý. A bohatý.
Své peníze získal v obchodě s drogami.