Zimní příhoda

Máme zimu. Vskutku příznačné označení – zima. Napadaný sníh tvoří závěje, rozteklá a znovu zmrzlá břečka na chodnících a silnicích zase kluziště. Jedno takové náledí se stalo nedávno příčinou dopravní nehody na přejezdu nedaleko vesnice Všechlap. Seděla jsem zrovna v osobním vlaku, který měl necelou čtvrthodinu zpoždění. Náš osamocený vagónek kodrcal zasněženou krajinou. Tu vstoupila průvodčí se slovy: „Přistoupili? Jo a to zpoždění máme protože se u Všechlap na přejezdu stala nějaká nehoda.“ Lidé ve vlaku zbystřili, mluvilo se o cizím neštěstí. Jeden postarší pán, který si zjevně vyrazil s rodinou na výlet, se dychtivě optal: „A byl tam nějakej smrťák?“ „Tuším, že ne.“ Odvětila chladně průvodčí. Tím nadšení mých spolucestujících opadlo. „A na který straně to bude?“ Průvodčí jenom mávla pravou rukou do neurčita. „A kdy to asi tak bude?“ pokračoval nedočkavě onen muž, zatímco si vyndával z batohu fotoaparát. „Každou chvíli.“ Sdělila mu už zjevně otráveně. Tahle věta opět probudila z letargie dobrou polovinu cestujících. Ti se vrhli k okénkům a začali je zuřivě odmlžovat. Pán odběhl s fotoaparátem ke dveřím, aby získal co nejlepší záběry. Druhá polovina znechuceně odvracela zrak od nalepených nosů na skle. Za několik málo okamžiků se fotograf vracel na své místo. Ozývaly se zklamané a rozhořčené hlasy: „Vždyť už to policajti uklidili!.“ nebo „Nic nebylo vidět!“ a korunu tomu nasadil onen hlavní nadšenec: „Nebyly ani proražený závory!“ Některým se nedařila zamaskovat škodolibá radost. Koho by také nepotěšilo, že se supi musí pro jednou obejít bez mršiny. Bohužel jen pro jednou.