UKRAJINA 2

Obraťte se na Vasila.To je jediný Člověk tady a v širokém okolí, který vám vše zajisti a sežene." Pak nám ještě popřáli hodně štěstí, Ž    e ho prý budeme potřebovat,/sakra to jsme již dneska jednou slyšeli/ byli pryč.
Hurá, jdeme se ubytovat! Tady ta podmáčená louka bude asi zřejmě kemp.Najít suché místo pro 4 stany v téměř prázdném kempu byl dosti velký problém.Ale my, zvyklí na tvrdší podmínky jsme za chvíli vše vyřešili ke spokojenosti všech.Nastal další problém s nahlášením našeho pobytu v recepci hotelu.Nikde nikdo, až po dlouhém hledání jsme konečně našli osobu , která s náma byla ochotna vyjednávat ohledně jídla. Večeře a snídaně nám zajistí, ale platí se hned a ruku. Bylo hned jasné , že dolary jí půjdou přímo do kapsy.Dohodli jsme se ,že jí budeme platit každý den zvlášť, podle toho jak budeme spokojeni s jídlem.
Musím přiznat, že jídlo, které nám podávali, bylo celkem ucházející, na zdejší poměry řekl bych až dobré. Na své si přišli hlavně milovníci pohanky, ta byla snad v každém jídle a ve všech podobách.Postupem času jsme jeden po druhém odpadávali a stravovali se raději ze svých zásob.Smůlu měli ti ,kteří si stravu do předu těžce zaplatili u cestovní kanceláře.Ti měli samozřejmě zaplaceny i obědy.Jelikož jsme dělali celodenní tury, tak se dohodli s kuchyňí, že jim budou dávat studenou stravu s sebou ,místo oběda. První den dostali chleba,rajče, sýr a kus salámu, druhý den to samo, ale bez salámu,třetí den bez salámu a sýra,čtvrtý den už jen chleba, a pak došly zásoby kuchyně.V tom čase jsme byli my všichni ostatní již na 100% stravě dovezené z domova.Od domorodců se také dal koupit celkem chutný domácí chléb, mléko a vynikající sýr.
Hned jak jsme přijeli, jsme začali tušit, že to nebude takové idilické , jak nám to líčil prospekt cestovní kanceláře.Po prohlídce hotelu nám bylo již jasné ,že se o sebe musíme postarat sami.Děkovali jsme bohu, že jsme podvodné cestovce nezaplatili ani korunu,a Že nám zajistila akorát jízdenky na autobus.Kemp postrádal jakékoliv zázemí.WC,sprchy, obchod - NIC! V hotelu,který byl celý prolezlý hubkou, což jasně dokazovala vlnící se podlaha, nám byl ve druhém patře přidělen / rozuměj celému kempu/ jeden jediný záchod.Samozřejmě společný a s jedinou mísou a s jediným umyvadlem, kde tekla čůrkem studená voda, a to jen na heslo, které samozřejmě nikdo neznal.Záchod se splachovat také moc nedal,což se projevilo již za dva dny jeho totálním ucpáním.Naštěstí byla kolem nás nádherná příroda, kde se dalo jít na WC všude,a kolem kempu tekla říčka s Čistou vodou.Abych jen rozpadající se hotel nehanil,musím zde po pravdě přiznat,že na výrobu teplé vody byl zařízen perfektně.Asi 300 metrů od hotelu byla kotelna, kde když se zatopilo, což se poznalo podle toho, že šel z komína černý, hustý kouř, tak v hotelu šla asi za dvě hodiny vlažná voda.Důvod byl jasný.Potrubí, které přivádělo vodu do hotelu,bylo příliš dlouhé,děravé jako cedník a hlavně prachmizerně izolované,spíš vůbec.Voda neměla vůbec šanci dorazit v teplém stavu až do hotelu.
Jednou, když jsme se v podvečer vrátili z túry, vládl v kempu nezvyklý ruch.Přijely totiž dva ČS autobusy a řidiči nám sdělili,Že za nima jede celé osazanstvo autobusů na kolech,a že zde mají zajištěný nocleh, teplou vodu na osprchování,a že ráno pojedou dál.Po tomto Sdělení jsme my znalí již zdejších poměrů čekali co se bude dít.Z kotelny se již delší dobu valil černej dým.Sportovci-cyklisti, kteří dorazili již před hodinou,chodili nervózně od autobusu k hotelu, z hotelu ke kotelně, a odtud zpátky k autobusu.Když se asi po třech hodinách přestali sportovci trousit a od kotelny se ozval řev a křik, tak jsme to již nevydrželi, a šli se podívat blíž, a zjistit co se děje.Nejdříve jsme nahlédli do kotelny.Pohled dovnitř nás dosti pobavil.Vevnitř stáli totiž dva obrovské kotle snad z lokomotiv,nebo z čeho, a kolem nich kmital mužik v trenkách,od hlavy až k patě černej jako Čert,v ruce velikánskou lopatu a neustále fedroval do kotiů uhlí-Bylo nám ho líto, neboť jak jsem již napsal,bylo jeho snažení zcela zbytečné, teplá voda nikdy nemohla dorazit až do hotelu.V tom se opět ozval strašlivý řev.Vycházel zpoza kotelny.Honem jsme tam zpěchali! Na místě jsme zjistili, že se nejedná o vraždu,to jen sportovci-cyklisti nechtěli dál čekat, a jali se sprchovati hned za kotelnou.Byla zde sice sprcha, ale bohužel jen s vřelou vodou.Byl to nádhernej pohled.Všude kolem plno páry,bahna po kotníky/chyběl jakýkoliv odtok/a ze sprchy se hrnula vřelá voda, ve které se snažili sprchovat koláři.
Druhý den po příjezdu jsme dali na rady místních poměrů znalých turistů, a hned z rána jsme se sháněli po Vasilovy. Jeho pověst nelhala.Vasil nejenže všechno zařídil a sehnal, ale také se stal naším průvodcem po celou dobu našeho pobytu.Vasi1 mluvi1 polo rusky, polo česky.Chodil v klasické teplákové soupravě, na hlavě nosil vojenskou maskáčovou Čepici, a na nohách k údivu nás všech gumáky.Vasile, vždyť ti musí být po celodenní túře v těch gumákách strašný vedro! Nět,nět, já uprávil.A ukazoval nám na dvě díry, které prořezal, a které měly větrací funkci.Vasil nebyl ale žádnej blbec, měl jakousi sportovní školu.Přes léto se živil jako průvodce.Po celodenní túře Šel ještě za stravu a nocleh pomáhat místním kosit kosou louku a tak podobně.V zimě dělal lyžařského instruktora.Měl obrovskou výdrž.Celý den nic nejedl, jen to co poskytl les/hlavně borůvky/,a pil jen vodu z horských říček,kterých tam ale moc nebylo.Po Čase jsme zjistili, že nejí ^proto ,že vlastně nemá co.Chudoba na PODKARPATSKÉ UKRAJINĚ je obrovská.Ukrajina , získala před pár lety samostatnost.Trhla se od obrovského Ruska,a tímto dnem se zde zastavil veškerý pokrok.Všichni přestali dělat,o čemž světčila hrozným způsobem zdevastovaná města a vesnice.Zkrátka vše co se vybudovalo za doby, kdy patřila Ukrajina pod Rusko,bylo špatné, a tudíž odsouzené k zániku.Všude plno polorozpadlých domů.Obydlí,  jež nebyla  dokončena před  rozdělením,už asi nikdo nikdy nedostaví.Buďto došly peníze, nebo lidé z vesnic utekli před hladem do města. Když říkám před hladem, tak to myslím doslovně-Na místech,kde jsme pobývali se daří jen trávě-Na poloniných není Žádné obilí a každý vlastní kravičku, která živí celou rodinu.Krávy ostatně patří k tomu nejhezčímu co tu je.Tvoři základ zdejší obživy, a jsou si toho vědomy,hrdé a důstojné osobnosti, zocelené horským vzduchem a zcela nepodobné těm našim automatům na mléko. A zrovna tak kozy v jiskřivě černých kožiších, jež by se dokázaly postavit i medvědu.A ovce, vládci polonin v hustých vlňácích, a ztepilí koně, volně pobíhající skoro v každém průsmyku.Kdysi tak hojnou volnou divokou zvěř tu však jen ztěží zahlédneš.Stáhla se do pralesů. Zákony myslivosti,Či ochranu přírody tu neberou moc vážně,každý si uloví co dokáže chytit.Potvrzoval nám to jeden rozhovor s místním obyvatelem, který navštívil naši republiku.Na dotaz, co se mu v Čechách nejvíce 1íbilo,bezelstně odpověděl,že největším zážitkem pro něho bylo,když z oken vlaku, kterým cestoval,uviděl na poli volně pobíhat zajíce!To prý se na Ukrajině již dávno nevidí.Na každé divoké zvíře je po spatření zorganizován lov. Nepřestane se s pronásledováním až do jeho dopadení a zabití.Stejně se chovají i ke svému největšímu bohatství,k dosud ještě nekonečným lesům.
V době našeho pobytu probíhalo zrovna sušení sena.Obyvatelé, vlastně jenom ženy, děti a staří lidé,mladí muži byli za horama na žních, kde pracovali za obilí, aby přežili dlouhou zimu, sekli trávu všude,i na těch největších kopcích a svazích a na těžce dostupných paloučcích hluboko v lese-Byli si dobře vědomi toho,že seno rovná se přežiti.Seno se sváželo koňmi,nákladním Zilem,dokonce jsme viděli, jak seno cpou i do starého autobusu,ale hlavně se snášelo ručně.Obdivoval jsem ,jak malé děti i starci nesou na hlavě obrovské rance se senem, a stoupají pomalým krokem do prudkého kopce. Seno pak ukládali do typických oborohů,které byly rozesety všude kolem-Jediným zdrojem příjmu pro mnohé horaly ze zapadlých vesnic,jimiž jsme procházeli byl prodej sušených hřibů /bělýj náturalnyj gryb/.Tyto vesnice připomínají Československo ve třicátých, a možná že ještě dřívějších dobách.