PĚŠKOBUSEM

23.6. – 26.6.1980  pěšky  do ČERVENÉ VODY

Ač je to k nevíře, odmaturoval jsem!Psal se rok 1980 a já když jsme se vraceli za ranního kuropění z maturitního večírku jsem zřejmě pod vlivem alkoholu různých značek a kvality navrhl, že bychom mohli vyrazit na vandr.Původně jsem předpokládal velkou účast mých teď už vlastně bývalých spolužáků, ale když jsem skončil s asi hodinovou přednáškou na téma –VANDR A JEHO VÝHODY, zjistil jsem, že jsme zůstali jen tři!No nevadí, tři to je akorát! Vzbudil jsem oba spolužáky, a šel spát.

 23.6.1980 jsem pln odhodlání v 7 30 vyrazil z rodné vísky do Bohuňovic ,kde na mě měl čekat LUBOŠ. On tam fakt byl! Myslel jsem si, že jen předstíral zájem o naši cestu a vida,vida,je tu!

Společně jsme dorazili do Štěpánova,kde jsme vyzvedli JIRKU – GEORGE, který se slunil před hospodou na lavičce.Nechali jsme se zlákat jeho leností a brzo usnuli na lávce vedle něho,zvlášť když do této pohody nám vyprávěl jakýsi človíček jménem BAJER svým monotónním hlasem své nezáživné životní story. Sakra, to je hodin! Sakramenskej Bajer!No nic, alespoň do Červenky pojedeme vlakem.  

Z nádraží už jenom pěšky! Směr Usov! V polích byla celkem nuda a nebýt rozzuřeného  roje včel, by nám cesta trvala mnohem déle!

Usovský zámek byl samozřejmě zavřený i s nedalekou hospodou. Sakra, co včil? No na štěstí tam byly dvě. V té druhé právě sedíme,jsme dosti utahaní a přemýšlíme,kde dnes budeme spát. 

Luboš, ten romantik píše hned pohled svý holce. My dva se u toho náramně bavíme,zvlášť když Luba při psaní adresy prohlásí CHlapci, já po 3 pivu vždycky zvracím a taky se mi chce již spát!

No nedali by jste mu korunu! Ale aby byl klid nechávám hlasovat o tom, zda si dát ještě jedno, či ne. Jelikož jsme dva tak jsme ho při hlasování lehce převálcovali a po dalších třech pivech skutečně odcházíme.Měli jsme to dobře naplánováno, teď nabereme směr Bradlo, kde někde přespíme a ráno se uvidí.První človíček, kterého jsme se ptali na cestu byl zřejmě místní vtipálek, který nás samozřejmě nasměroval na opačnou stranu,než bylo Bradlo. Asi po 5 ti km nám to už bylo divny a tak když nás míjela parta výrostků jsme chtěli potvrzení správného směru. Cha cha, jdete úplně blbě! No jo, co včil? Honem zpět! Už se stmívalo tak jsme to vzali cesto-necestou a hned jak jsme našli příhodné místo, tak jsme zakempovali.   

Sedíme u ohně a kecáme o ničem. Napadlo mi, že by mí kamarádi napsali něco o dnešním dnu

1. LUBOŠ –Kdyby jen na dnešní den. Můj poslední vandr,protože víc už příležitostí míti nebudu.Ani se snad na čundry nehodím,jelikož mně tlačí kanadská boty a jsem brzy unaven.Též rád ležím a přemýšlím / třeba o své lásce Ilonce/ a to mí kamarádi nedělají.Tak mi zbydou jen ty výlety s rodinnými příslušníky, za to se vší kulturou a pohodlím. Vždycky se na čundr těším, pak se zas těším domů a doma zas vzpomínám na trempování po horách i nížinách.Zítra bych chtěl dlouho ležet, pak pomalu a pohodlně jít a cestou hodně pít-radši sodovku, tou žízeň lépe zaženu.Vždyť za týden začnu pracovat a proto se nesmím přespříliš  unavit- už tak jsem dost.

                         Kamarád LUBOŠ   

2. JIRKA –Nevím, co bych dodal, četl jsem předcházející řádky

A myslím, že slova Luboše by mohla být i slovy mými.Hlavně  aby nám nálada vyšla až do konce a brali vše s humorem! Zatím to jde- nějakej kluk ze SKRBENĚ- JURA

3.A můj názor? Pohoda, jsem sice utahanej a bolí mě záda, ale doufám, že dojdeme!

24.6.

V noci,asi ve dvě hodiny začalo pršet a přestalo až v 8 ráno.I když jsme měli postavený stan, tak jsme dost zmokli a sušili se u ohně až do půl 11. Pak jsme se konečně vydali na Bradlo. Samozřejmě jsme zabloudili a když jsme se konečně zorientovali, tak jsme zase ztratili Luboše,který hned ráno hlásil, že už nemůže a že to  asi zabalí.No co včil? Nejdříve jsme ho čekali půl hodiny v Lipince a teď už dvě hodiny na Bradle. To je teda situace. Už je půl druhé a my teprve tady! Ještě chvilku čekáme, a pak jdeme dál sami.

Právě odbyla devatenáctá hodina a Luboš je pro nás definitivně ztracen.Sedíme s Jurou v LESNICI v hospodě a jsme oba utahaní jak koťata. Dneska naše cesta byla přímo strašná. Pořád do kopce a s kopce. Moc jsme toho dneska sice neušli, ale já jsem úplně grogy. Nevím, nevím jestli dojdeme. Strašně mě totiž bolí nohy ,asi z těch pitomejch kanad.Jo ,taky se mi začíná chtít spát!Jura taky mlčí a je na tom asi stejně jako já.Zítra musíme dojít až za ŠTÍTY,ale nevím kde budeme dneska spát.Musíme dojít až k řece MORAVĚ.Doufáme jen, že nebude v noci pršet, to by bylo v pytli.Nakonec jsme ušli kolem řeky pěkný kus cesty. Napřed po kolejích směrem k Bludovu a pak po poli kolem Moravy.Jako naschvál bylo celé pole čerstvě polito močůvkou a tak když se již začínalo smrákat, jsme byli nuceni pokračovat dál…šli jsme až do půl jedenácté,teď už v naprosté tmě.

Nakonec jsme spali v jakési ohradě pro ovečky.Jura si prosadil to, že se bude spát ve stanu a ne pod širákem, jak jsem chtěl původně já. Nakonec to byla šťastná volba,protože nad ránem začalo opět pršet.A pršelo vydatně a dlouho! Dneska žádny sušení, honem zabalit a někam se schovat.Začala nám být rovněž pěkná kosa,vzali jsme za vděk skladišti, kde na nás alespoň nepršelo.Chvíli jsme sledovali cvrkot kolem skladu, hlavně nás zaujal provoz. Do skladu  co chvíli pro něco dojel náklaďák, který jen něco naložil, nebo složil a pokračoval dál. No, vzhledem k naší mokré situaci jsme neváhali a dál putovali stopem do BOHUTÍNA odtud dál pěšky v hustém lijáku až do KLÁŠTERCE a potom do ŠTÍTŮ a konečně do ČERVENÉ VODY,kde mám tetu ,která nás u sebe nechala vykoupat,přespat a taky najíst. Paráda!

26.6.

Ráno, po vydatné snídani jsme vyrazili na SUCHÝ VRCH ,kde jsme strávili celý den a nazítří jeli autobusem domů.