Žirovnický Jednorožec

Letošní ročník byl obzvlášť povedený. Naši čtyřčlennou skupinku neodradilo ani chladné počasí a setrvali jsme téměř od začátku až do konce.

Upoutávaly stánky v historickém duchu. Medovina, pivo a svařák tekly proudem. Pro štěstí našel místo v mé peněžence templářský denár. Symbol dvou rytířů na jednom koni mi nebyl neznámý a byl jsem nadšený i z dýk, seker, různých replik kronik a dalších pokladů historie.

Dětem i dospělým byla nabídnuta k dispozici hrnčířská dílna pod širým nebem. Vlastnoruční výrobek si mohl odvážlivec odnést s sebou.

Pro otrlé tu bylo zatuchlé sklepení s výkladem tortury a mučících nástrojů, kde byla i praktická ukázka vyříznutí jazyka. :-p

Nachystáno bylo i klubko hadů, které se skrz chladné počasí příliš neangažovalo, hadi šetřili energii. Byli jsme jedni ze šťastlivců, kteří se mohli vyfotit s hroznýšem a krajtou okolo krku. Přiznám se, že jakmile mi jeden z plazů olízl kůži na krku, byl jsem rád, že už si poslouží zase někdo jiný.

Kapitolou samo o sobě bylo střílení z kuše a praktická ukázka lovu sov, výrů a dalších dravců. Fascinoval mě orel, který majetnicky přikryl svou návnadu mohutnými křídly a následně musel být vyplacen, lépe řečeno podplacen, aby ji vrátil nazpět. Poštolka se svým třepotavým druhem letu na jednom místě, další zdatný lovec. Neposlušný sokol s čepičkou, který byl nejméně ochoten k návratům a se kterým je nejtěžší pořízení. Nicméně když už se rozletěl, vyvinul neuvěřitelný rádius, prý dokáže zrychlit až na 300 km / hod. Doslova řezal vzduch. Představen byl i zmíněný výr, sova pálená, nebo káně lesní.

Přírodní divadlo zase nabídlo přehlídku souborů historických tanců a šermu. Z té druhé skupiny mě obzvláště zaujala Vendeta, tuším, že ze Strakonic. Výborně našlápnuté představení: humor, choreografie, emoce. Standing ovation. Klobouk dolů. To samé platí i pro skupinu Jindřich, z Jindřichova Hradce. Bylo to výpravné, poetické, užili jsme si to.

Kromě dalších drobností, jako bylo muzeum historických nástrojů ze zemědělství, starého hasičského vozu, figurkových scén - například ze života dřívějšího sedláka, nádeníků, řemeslníků, repliky světnice a jejich obyvatel ve skutečné velikosti, kamene vločkového obsidiánu, co si mě vyhledal, to byli ještě poníci, které nadšeně vítaly obzvláště děti. Společnost jim dělal šašek, chodící po rukou a provádějící všelijaká alotria, i navzdory zmíněné teplotní nepřízni. J