Ze šachového turnaje hudebních stylů

Co se týče hry šachů samotných, není co dodat. Zaměříme se ale na představení herních taktik jednotlivých hráčů a na jejich zajímavosti.

 

Punk

Předváděl herní kreace a jeho hra opravdu nebyla nudná, škoda, že se odehrávala pouze za hradbou pěšců. Jak sám Punk říká: „Fuck off System! Fuck off na všechny!“ Poté, co byla protihráčem jeho hradba prolomena, zmáhá se na malý útok, a začíná dialog. Vzhledem k tomu, že se nejednalo o nácka, vychladl. Posteskl si, poslal soupeře do prdele, pak nakonec poslal do prdele i šachy samotné a odešel se někam vyndat.

Jazz

Jazz zvaný „Free“ rozvíjel hned od začátku taktiku táhnutí co největším počtem figurek za nejmíň tahů. Byl disciplinárně napomínán, že nemůže hrát i s figurkami protivníka, což ze své podstaty odmítl, protože: „Takovej je život – Takovej je jazz.“ Protihráče nebere jako oponenty, ale jako partnery. Hraje pro to, aby si zahrál. Po dalším incidentu, kdy se pokusil hrát i na jiné šachovnici, byl diskvalifikován.

Hard Rock

Jeho zvláštností je, že si zakládá na vlastních figurkách, a jelikož je zde, kvůli jejich pyroefektům je nemohl použít, nalepoval na ně insignie vlastní, zpravidla na anatomické téma. Scénu vždy začínal dámským gambitem, kdy finále končil nejvyšší hrdinkou, která zasadí soupeři rozhodující úder. Dobré výměny v jeho prospěch hlasitě komentoval a zapíjel pivem. Přišel-li o dámu, zpíval si balady a pil dvakrát tolik.

 

Disco-Pop Music

Hrála okázalou a načinčanou hru. Taktéž se pokoušela pomocí šminek figurkám namalovat warpaint. Její taktika začínala postupným urovnáním terénu, kdy se připraví půda pro herní party života. Obvykle do frontálního útoku se hrnou hvězdy večera: král a královna. Většinu tahů fotodokumentuje a s jednotlivými figurami si dělá selfie, kterážto postuje někam na internet. Její herní strategie se dá vyjádřit jako vybíjená. Jednoduchá jak pop music sama, ale hlavně si užít party až do konce.

 

Psychedelic

Předvedl nejzvláštnější partii, jestli by se to vůbec šachovou partií dalo nazývat. Z principu odmítal vyhazovat figurky soupeře. Naopak se jej snažil přimět ke strategii, že by mohli těmi figurkami vytvořit nějaký obrazec, mandalu. Nakonec si něco podávali a spolu to vzápětí snědli. U dalších partií si něco malují, dlouze meditují a povídají si nesouvislé monology, kterým ale naprosto rozumí.

Zde ještě otiskujeme stanovisko herní komise, že stížnosti Psychedelika na to, že figurky jsou průhledné, zdobené sémanty spirál a že skrz šachovnici je vidět do vesmíru jsou neopodstatněné.

 

Blues

Hraje jenom pěšci a ačkoliv se pohybuje v tlupách, hraje každým sám za sebe. Dlouze komentoval střety s protivníkem, protože každý pěšec má svoji charakteristickou historii, svůj příběh, svůj tón. Co se týče vyšších figur, ty ignoruje a říká: „O tom to není.“

 

Country

Ten se vyznačoval tím, že každá figura musí mít své jméno. Svoji taktiku šachu romanticky zakládá na velkém snu dovést stádo pěšáků – rohatého skotu na nové pastviny a karavana honců čítala ve svém arzenálu střelce i koně a v záloze kavalérii. Králem i dámou zpravidla nehrál, když nemusel. Broukal si příběh partie a drnkal na kytaru. Ztrátu každé figurky poctil minutou ticha a dožadoval se jejího důstojného pohřbu. Na konci partie míval hotovou celou písničku. Drobný incident měl za rozdělání ohně v sále, protože to patří k té trampské atmosféře. Než mu to požární hlídka zatrhla, podpořili jej pouze bratři Metalové.

 

Black Metal

Neustále kolem sebe šířil rozruch. Nejprve když odmítal hrát za bílé figurky. Poté, když za ně opravdu hrál. Nejprve všechny figurky nasypal na hromadu, okolo nakreslil pentagram a všechny je zapálil. Tyto pak pokropil zvířecí krví, a zaklel ve jménu Pána temnot. Pak byl ochoten je přijmout za své. Taky pokaždé, když získal figurku soupeře, zaklel do ni sílu protihráče, rituálně ji zneuctil a morbidně rozřezal na prvočásti, které jako trofeje pak vršil před králem a královnou. Zpravidla vyhrával na odstoupení soupeře.

 

Doom Metal

Zde byl vážný a podivně klidný. Nikoliv však jeho hra. Počátečním tahem vyhlásil konec světa a všemi figurkami vyrazil na poslední útok. Jak se před partií přiznal, miluje destrukci. Hru ale nedohrál, protože během střetu oznámil apokalypsu jaderné pumy, polil šachovnici hořlavinou a zapálil. Soupeř se dávno vzdal svého tahu, ale on pořád tahal své figurky, dokud nebyl vyhozen a tím zproštěn účasti na šachovém turnaji.

 

Death metal

Hrál standardní hru. Nicméně vyhozené figurky rovnal na vedlejší šachovnici, kde utvářel armádu mrtvých. Tito pak čekali na příchod svého krále, tedy na konec hlavní partie. Tím začala druhá pasáž hry, kdy vyhozený král vedl svoji armádu mrtvých a začala partie na posmrtné straně šachovnice. Výsledek - král musí se svou suitou vyhodit všechny figurky soupeře a soupeř to může zvrátit matem. Death metal ovšem dle svého naturelu vyhrával jen v posmrtné části hry.

 

Alko rock

Zajímavostí jeho taktiky je výjezd velkých figur (děti nechával doma u královny – matky) a okázale se předváděl před soupeřem. Nejednou soupeře zmátl spanilými jízdami před jeho pěšci. Protivníka si většinou nevšímá dokud… Dokud mu nevyhodí figuru. Ztrátu mohutně zapijí a poté vyráží na odvetu v několikanásobné přesile. Je to boj o čest. Jde o to, aby dal té figurce za vyučenou. Ztráty neztráty. Poté se navrací zpět ke králi a výsledek opět mohutně zapíjí a nejlepší figury dostávají svá nová jména. Za celý turnaj mat nedal, když nemusel. Vše, co potřebuje, má u sebe a s tím si vystačí.

 

Rock & Roll

Předvedl divoký styl, kdy pěšci vytyčil hřiště, kolem kterého pak pořádal závody rychlých koní, či ostrých střelců. Nebo hrál o nejvíce otoček v zázemí protihráče. Nejednou svého soupeře přesvědčil k závodům. V jeho stylu je jistá galantnost, protože nikdy nevyhazuje soupeřovu dámu. „Dámy se nebijí,“ dodává. A pokud soupeř jeho královnu obtěžuje, jde si to s konkrétní figurkou vyřídit. Pro pomstu se nebojí zaútočit i na samotného krále – aby mu jej vydal.

 

Electro

Jeho styl byl velice podivný. Nedalo se zpozorovat nějakou pravidelnost. Neustále s figurkami kroutil, s některými figurkami hrál jen dopředu a někdy i dozadu (k nelibosti pravidel) a hlavně každých 5 minut se dožadoval nové šachovnice.