Kam jste se poděli?!
Kam jste se poděli?!
Není to tak dávno, kdy v našem městě proběhla anketa s otázkou, co městu a jeho občanům schází. Většina oslovených vzývala slova jako kulturák, kultura. Ano, mohlo by se v našem údolíčku v Beskydech konat více kulturních akcí.
Otázkou však zůstává, co pro nás znamená kulturní akce a kultura jako taková.
Nahlédneme-li do slovníku cizích slov zjistíme, že slovo kultura označuje souhrn všech hmotných a duchovních hodnot vytvořených lidstvem. To znamená, že se nejedná jen o společenské akce a události, koncerty, divadlo a podobně. Kultura se promítá do běžného života člověka. Do jeho uspořádání bytu, do stolování, chování ke svým dětem a rodičům, starším občanům a lidem vůbec. Kultivovanost se projevuje rovněž i v řeči, a hlášky typu: „Hele, vole, kráva, vole!“, jenž slýchám denně, mi moc kulturní nepřipadají.
Nechme ale význam slova kultura a zaměřme se na to, proč se vlastně zabývám kulturním životem Jablunkova.
Včera (16. 9. 2007) jsem byla navštívit místní kino. Moc jsem se těšila. Film, který měl hrát (Kupec benátský), sliboval excelentní herecké představení. Energii. Příběh z péra samotného Shakespeara. Romantiku a historičnost. Jména jako Jeremy Irons, Al Pacino, Lynn Collins, Joseph Fiennes rozdmýchávala mou fantazii na plné obrátky.
A jaké bylo mé zklamání, když jsem dorazila za pět 19:30 do kina a zjistila, že se pro velkou účast- ano, v té době jsem tam byla jediná- hrát nebude. Nevyplatí se to pro jednoho člověka. Připadla jsem si jako Jan Svěrák, který malému Koljovi slíbil vlka a zajíce (Jen počkej, zajíci!), a pak musel koupit dalších šest lístků, aby se vyplatilo promítat. Naštěstí po 10 nekonečně dlouhých minutách čekání přišli další 3!!! lidičkové, a tak se mohlo začít.
Mé srdíčko zajásalo. Na tento Shakespearův kousek jsem se chystala už 2x, ale poprvé jsem film nestihla, což mne velmi mrzelo a podruhé film nedorazil včas, takže se nehrálo. Srdce plesalo, a rozum se začal ptát: „Kde jsou všichni ti, kteří tak lačně v anketě volali po kultuře? Kam se poděli? To snad je v televizi nějaká nová, ještě neokoukaná reality-show? To už se vytratila romantičnost biografů?...“
Někteří možná namítnou, že Ostrava a podobná velká města s obřími komplexy jsou kvalitnější a já nevím, co ještě. Ale zase mne napadá otázka: „Vyplatí se Vám, lidičkové, jezdit do „Ovy“ za kinem? Jen si vezměte ekonomický dopad. Cesta tam a zpátky. Lístek, který je dražší než v menším promítacím sále u nás. Ano, můžete si sice vybrat z více filmů, promítaných v jednu a tu samou dobu, ale nic se nevyrovná atmosféře místního kina.
Když jsem byla menší, to se psal rok 1995-7, v kinosále bylo k prasknutí a takový výškově nevýrazný tvor, jako já, seděl s očima dokořán a s napětím sledoval obrázky na plátně. Kol kolem masa dospěláků a starších dětí. Nadšení mi zůstalo dodnes, jen ty „davy“ se vytratily. Kam, to zůstává mi záhadou. Může se ozvat hlas:„V dnešní době koukám na filmy na DVD.“ Jo, ale nemáte tmu a zvuk jako v biografu. Tu hudbu promítačky, vůni, jež nás po celou hrací dobu obklopuje. Starosvětskou romantiku, která se mílovými kroky vytrácí ze světa lidí.
Kam jste se vytratili, vyznavači kultury a zároveň občané města Jablunkova? Je tedy Vaše touha po kultuře pouhé pozérství, když nevyužíváte možnosti, které se Vám nabízejí? Které vám leží u nohou; stačí se jen rozhlédnout. Opravdu je máte na dosah rukou.
Otázkou však zůstává, co pro nás znamená kulturní akce a kultura jako taková.
Nahlédneme-li do slovníku cizích slov zjistíme, že slovo kultura označuje souhrn všech hmotných a duchovních hodnot vytvořených lidstvem. To znamená, že se nejedná jen o společenské akce a události, koncerty, divadlo a podobně. Kultura se promítá do běžného života člověka. Do jeho uspořádání bytu, do stolování, chování ke svým dětem a rodičům, starším občanům a lidem vůbec. Kultivovanost se projevuje rovněž i v řeči, a hlášky typu: „Hele, vole, kráva, vole!“, jenž slýchám denně, mi moc kulturní nepřipadají.
Nechme ale význam slova kultura a zaměřme se na to, proč se vlastně zabývám kulturním životem Jablunkova.
Včera (16. 9. 2007) jsem byla navštívit místní kino. Moc jsem se těšila. Film, který měl hrát (Kupec benátský), sliboval excelentní herecké představení. Energii. Příběh z péra samotného Shakespeara. Romantiku a historičnost. Jména jako Jeremy Irons, Al Pacino, Lynn Collins, Joseph Fiennes rozdmýchávala mou fantazii na plné obrátky.
A jaké bylo mé zklamání, když jsem dorazila za pět 19:30 do kina a zjistila, že se pro velkou účast- ano, v té době jsem tam byla jediná- hrát nebude. Nevyplatí se to pro jednoho člověka. Připadla jsem si jako Jan Svěrák, který malému Koljovi slíbil vlka a zajíce (Jen počkej, zajíci!), a pak musel koupit dalších šest lístků, aby se vyplatilo promítat. Naštěstí po 10 nekonečně dlouhých minutách čekání přišli další 3!!! lidičkové, a tak se mohlo začít.
Mé srdíčko zajásalo. Na tento Shakespearův kousek jsem se chystala už 2x, ale poprvé jsem film nestihla, což mne velmi mrzelo a podruhé film nedorazil včas, takže se nehrálo. Srdce plesalo, a rozum se začal ptát: „Kde jsou všichni ti, kteří tak lačně v anketě volali po kultuře? Kam se poděli? To snad je v televizi nějaká nová, ještě neokoukaná reality-show? To už se vytratila romantičnost biografů?...“
Někteří možná namítnou, že Ostrava a podobná velká města s obřími komplexy jsou kvalitnější a já nevím, co ještě. Ale zase mne napadá otázka: „Vyplatí se Vám, lidičkové, jezdit do „Ovy“ za kinem? Jen si vezměte ekonomický dopad. Cesta tam a zpátky. Lístek, který je dražší než v menším promítacím sále u nás. Ano, můžete si sice vybrat z více filmů, promítaných v jednu a tu samou dobu, ale nic se nevyrovná atmosféře místního kina.
Když jsem byla menší, to se psal rok 1995-7, v kinosále bylo k prasknutí a takový výškově nevýrazný tvor, jako já, seděl s očima dokořán a s napětím sledoval obrázky na plátně. Kol kolem masa dospěláků a starších dětí. Nadšení mi zůstalo dodnes, jen ty „davy“ se vytratily. Kam, to zůstává mi záhadou. Může se ozvat hlas:„V dnešní době koukám na filmy na DVD.“ Jo, ale nemáte tmu a zvuk jako v biografu. Tu hudbu promítačky, vůni, jež nás po celou hrací dobu obklopuje. Starosvětskou romantiku, která se mílovými kroky vytrácí ze světa lidí.
Kam jste se vytratili, vyznavači kultury a zároveň občané města Jablunkova? Je tedy Vaše touha po kultuře pouhé pozérství, když nevyužíváte možnosti, které se Vám nabízejí? Které vám leží u nohou; stačí se jen rozhlédnout. Opravdu je máte na dosah rukou.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk