Dialektický Ostravak Ostravski

Konečně jsem více méně skončila se školou a vzhledem k tomu, že mě přepadla jakási (pravděpodobně smrtelná) nemoc, hledám něco na uklidnění, něco, co by se dalo dělat, aniž bych při tom musela moc týrat neurony. Sáhla jsem po Deniku Ostravaka. Rozečetla jsem ho opět nedávno a asi jsem udělala chybu. Tuž ten Ostravak je taky cyp že to pravda není! Ležím, čtu, řehtám se u toho jak kůň a krk to tak pekelně schytává. Ale nemůžu přestat. Pár kapitol jsem četla už dřív, ale teď to prostě přečtu celé.

Když jsem o tom před pár roky (jsou to snad už tři roky, kdy to začalo?) poprvé slyšela, moje matka celá nadšená hulákala, jak to není úžasné, že to v poslední době každý den čte v práci (a všichni se na ní dívají jak na blázna, čemu se stále směje). Chtěla pobavit své okolí, ale poněkud neuspěla. Ona, jakožto rodilá Ostravačka, nedokázala pochopit, jak někdo ve městě, nepříliš vzdáleného Ostravě, tomu může nerozumět a nechápat, co je na tom vtipného. Ale už to tak asi bylo.

Musím jen potvrdit, že Ostravština není snadný dialekt, kterému mimoostravští často nerozumí (ale vše se dá více či méně odvodit, ani já občas jakožto mlaďoch teď už téměř úplně odloučený od Ostravy nemám jinou možnost). I já jsem tam nějakou dobu žila a tak mi ani nepřišlo na mysl, že některé mé výrazy mé současné okolí znát nebude. Když se na mě kamarádka dívala jak na blázna po tom, co jsme šli po namrzlé cestě a já řekla, že "mi to šklhá", pochopila jsem.

Občas si připadám v městě, kde žiji, jako exot. Často se bavím tím, že když si vzpomenu na nějaké slovo, které není tuším spisovné, běžím se zeptat někoho z okolí, jestli ho zná. Tak se nám stalo, že jsme porovnávali s přáteli kdejaké slovíčko a objevovali zákeřnosti dialektů. Prajzská a jejich německá hatmatilka zase není má silná stránka.

Ale vraťme se k Ostravakovi. Jeho knížky jsou perfektní a jeho blog ještě lepší. (www.ostravak.bloguje.cz) Určitě se najdou tací, co budou tvrdit něco o hyzdění češtiny a o tom, že to, co vydali, nemá vůbec co dělat s knížkou. Sama jsem docela velký pedant na češtinu a pravopis (omluvte mé chyby, ani já nejsem dokonalá), ale dialekt není dle mého úsudku nic než to, co do našeho jazyka patří (navíc Ostravak tak snadno skryje případné pravopisné nedostatky). Spisovná čeština je poněkud úřední záležitost. Tak proč nenapsat něco, co by bylo postaveno na naší každodenní mluvě a zároveň by bylo specifické pro naše rodiště (takže ne klasicky obecnou češtinou, ale dialektem)? Je však docela jasné, že Ostravak ve skutečnosti nemluví tak moc ostravsky, jak píše. Takhle mluví snad už jen ostravské babičky a semtam i mladší generace na vesnicích, takže by byl svým způsobem tenhle městský mlaďoch originálním kouskem. Však si stačí všimnout, že ve chvílích, kdy Ostravak cituje někoho ze svého okolí, se řeč shoduje s obecnou češtinou. Sem tam se do řeči nějaký ten dialekt vloudí, ale i v Ostravě to je tak jako všude jinde. Vtip však spočívá právě ve formě, jakou autor píše. Skoro o ničem jiném to není. Příběhy jsou krátké (někdy až moc), z každodenního života jednoho člověka. Prostě deník. Ale veřejný. A velice vtipný. Však to znáte, nejvtipnější je cizí neštěstí a každodenní běžné situace, které se nějakým způsobem zvrtnou.

Z celé knížky mě asi nejvíc dostávají do kolen Ostravakovy přirovnání. Pár jich zde uvádím na ukázku:

"Segře už začal stromek sypať po tepichu bodliny jak tyden scyply ježek..."

"Smrdělo to jak tchoř na grylu..."

"V patek rano sem staval rozlamany jak studentska pečeť."

"Rypak natekly jak dusyčnaty kobzol z tržišťa, v krku jak po ostramoštu druhi den rano, dycham jak haviř přes respirator, no hnus."

Někdy až lehce primitivní humor mě holt umí odreagovat. A vás?

V závěru bych se ráda zmínila o televizní verzi Ostravaka. No, sledovala jsem to téměř pravidelně, aspon ze začátku, ale bylo to - jak to říct, snad: zvláštní. Dle mého názoru originálně zpracováno, ovšem dát za úkol číst jednotlivé kapitoly "mimoostravakum", tuž nevim jestli to bylo nejlepši řešeni (po čtení té knížky mě to pořád svádí mluvit "po našim"). Možná to mělo přidat na humornosti, když člověk sleduje, jak se s tím snaží jednotlivé celebrity poprat, ale možná by bylo lepší, kdyby to přečetl někdo, kdo to opravdu umí (rodilý Ostravák) a jeho hlas tak doprovázel normální seriál, ve kterém by se odehrávalo to, o čem se vypráví (to realizovaný seriál obsahoval jen z malé části). Tak myslím já. Na druhou stranu by klasickými scénkami ztratil Ostravak svou tajemnou stránku své anonymity a nebylo by to ono. My bychom ztratili Ostravaka tak, jak si ho představujeme ve svých duších. Svým způsobem se v nich musí totiž ukotvit přinejmenším Ostravakum, co si jeho deník četli, ale vypadá to, že ten chachar zaujal i na druhém konci naší republiky, což je jen dobře.

Zdroj: Denik Ostravaka (autor Ostravak Ostravski)

www.ostravak.bloguje.cz