Masters of Rock 2008
Masters of Rock 2008
Anotace: Moje reportáž z nejlepšího festivalu Masters of Rock 2008. Týká se nejen hudby, ale také prostředí, cest a mých zážitků. Takže kdo chce recenze kapely, tak ty najdete vždy pod konkrétním časem.
PROLOG:
Lístky... Vloni nás jelo 3+1+1 (tři rovnou, jeden čekal na místě a poslední dorazil až druhý den). Letos bylo jasné, že Figi nepojede, poněvadž šel ke gumáckejm paragánům... Přesto jsem dostal objednávku na 6 lístků včetně mě. Povídám si...pojede parta, super. Lístky kupuju hned druhej den předprodeje (někdy v prosinci 2007). Zhruba v březnu jeden člen dává přednost sjíždění Vltavy před MORem. Lístek prodávám spolužákovi z ČVUTu...Pohoda, stále nás je 5. Cca dva týdny před MORem se rozhodují další dva členové a sice madam X a madam Y, že nepojedou. Ichu pronáší, že lístky udá v dědině. Poslední neděle před odjzedem... Mišák mi sděluje, že je zadluženej až po uši, nemá prachy a že nejede. V pondělí prodávám jeho lístek sympatické ostravačce (s tím, že se předá na místě). V úterý dopoledne mi Ichu píše, že zbývající dva lupeny neudal. Proto brouzdáme po fórech. Lístky prodáváme. Jeden do Brandejsa a druhej někam na Moravu.
Úterý 8.7. odpoledne
den do odjezdu! Lístky jsou snad prodány. Jedem tedy dva. Já a Ichu. Plán na zítra? V Kolíně se připojíme k neznámé bandě metalistů, mezi nimiž se nachází jeden můj spolužák. V Otrokovicích si dávám rande s Jurovou sestrou, kterou jsem léta neviděl. Moc se těším. Večer snad dorazíme do Vizovic, zakempujem a budeme hledat známé. Měl by ject kámoš Miloš s bráchancem, spolužák Tomáš s přáteli, sejdeme s členem naší loňské bandy Jurou a jeho kámošem a posledním členem by snad měl být spolužák Sovič. Ve čtvrtek snad proběhne plánovaný prodej lístků mamlasů co nejeli. To jsou plány... Ale jak to nakonec dopadne? To nikdo neví. Jestli bude průběh podobně zmatený, jako s lístkama, nebo vše proběhne podle plánu, to se snad ani netroufám hádat! Jdu balit a těším se na zítřek!!!
DĚJ:
Středa 9.7.
Vstávám kolem 8 ráno a jdu si ještě dobalit zbytek věcí. Jelikož je trať na Kolín rozkopaná a my se bojíme, že by nám rychlík ujel, vyražíme už raději o hodinu dřív.
10:12 … vlak přijíždí kupodivu dle plánu. Dojíždíme bez zpoždění a máme tedy k dobru hodinu a čtvrt. Naše první kroky tudíž do hospody. Kam ten svět spěje...půl 11 a člověk je už naloženej v hospě. Dáme škopek a vyrážíme do Jednoty na nákup. Cíl nakoupit smuteční litovel se nedaří naplnit a tak berem 12 plechovek čehosi za 10 korun, 6 plechovek géčka a ještě se pak vracím pro jistotu pro 6 braníků … A vzůru na rychlík. Tam se setkáváme, dle plánu, s Jiřím a jeho kámárády a kamarádkami... Kalba ve vlaku se rozjela na plno! Kempujem tradičně v chodbičce před záchody, vlak je totiž nařachnutý snad ještě víc než vloni.
půl 4 … Dorážíme na Zlín-střed a s Ichem vystupujem, najdem putyku se zahrádkou a dle plánu se před 4 hodinou setkáváme s Jurovou sestrou. Déšť nás sice zahnal dovnitř, ale to nezabránilo pivopádu a večeři. Kolem 6 se loučíme a vyrážíme na vlak směr Vizovice. Po příjezdu vedou naše první kroky do kempu, kde nacházíme zbytek party a stavíme stan. Ichu v zápalu boje láme tyčku a tak náš stan připomíná minaret...
kolem půl 8 … Tábor je založený, nic nebrání tomu jít navštívit pana Kozla. Jenže ouha... Kozel nikde, prý přijede až zítra. Chlastáme hnusnou Černou horu za 25. Žiďáci! Po jednom škopku mi konečně volá Jura. Máme sraz v Korsice...Starý známý bar z loni. Zde si napravujem žaludek kozlíkem. Poznáváme dalšího člena bandy a sice šílence Atleta.
Za hluboké noci … Rozhodujem se vyrazit do tábora. Atlet pil kofolu, a tak nás může dovézt vozem. Parkujem v koloně, jdou se nabrat věci a rozbít Jurův stan. Je tma jak prase a nikdo nic nevidí. Jura zápasí se stanem, já na jeho boj dohlížím jako stavbyvedoucí a svítím mu baterkou. Mezitím dorazil gambáč vůz a tak můžem konečně i v kempu pít normální pivko. Nad ránem zaléháme.
Čtvrtek 10.7.
… Konečně první festivalový den! Po raním probuzení vedou naše první kroky ke stánku čéháčka a co nevidíme. Opodál rozkvétá pan Kozel. Sláva! Dáme několik kozlů a rozhodujem se jít do Korsiky, neboť tam na nás čeká domácí slivovička z karlátek. Po 4 km procházce jsme konečně tam. Vítáme se s výčepním, kozlem a konečně si dávám svou oblíbenou kyselicu. Za vydatného popíjení slívky se blíží poledne. S Ichem musíme do do areálu, neboť se blíží prodej lístků.
Kolem poledne … konečně vcházíme do areálu. Prohlížíme co a jak a zjišťujem, že se toho mnoho od loňska nezměnilo. Ichu i já pohodově prodáváme lístky a tak můžem konečně vyrazit na plac. Stíháme konec Rattle Bucket. Pak už se konečně blíží DOGA! Probíjím se s Ichem do kotle a jdem zapařit. Doga předvedla výborný výkon, novou show jsem konečně mohl shlédnout celou a tak jsem si v pohodě vychutnal staré známé vypalovačky i novější songy.
Půl 5 … Po Doze je Sirenia, kterou vynecháváme a jdem na škopka do pivníku. Poté na chvílu do kempu, kde probíhá historická bitka. Já s Jurou a Ichem vs. Atlet... Nážez největší. Lidé okolo nechápou. Pak zvoní telefon. Dávám si sraz s dalším spolužákem Tomášem a tak můžem vyrazit smělě na Korpiklaani. Na lidi z pralesa stojím v zadní části kotle. Pochloucháme veselý pohodový metal a pak se připravuje na jeden z vrcholů dneška.
19:00 … Prodíráme se davem dopředu, abychom shlédli jeden z posledních koncertů legendárních Ministry. Politicky urážlivé texty směrem na G.W.Bushe se staly tradicí a ty se míchaj s obrázky Adolfa Hitlera nebo Bin Ládina. Al Jourgensen je prostě týpek největšího kalibru. Zběsilou show též provádí se svejma vlasama Tomáš :D. Nádhera!
21:00 … Leppardi není nic pro nás. Tak jdem odpočívat v pokoji u piva. Pan kozel je z našich tržeb nadšen. Upoutala mě jeho cedule: Kozel 20 Kč ... Kdy: „nonstop(furt)“ … Kde: „tady“
23:00 … No a přichází konečně další vrchol dnešního programu. Metalová opera Avanatasia. S mírným posunem, ale přece vystupuje! Hit střídá hit a dokonce zahrajou i mou nejoblíbenější, Farewell. Paráda na závěr!
Těžce hluboké ráno. Štafeta pivník – kozel – gambrinus připomíná spanilou jízdu. Začíná svítat. Jdem spát. Podařený den!
Pátek 11.7.
Vstávám kolem 9 ráno a hned na počátku sedíme na kozlu. Naše cesty se bohužel poté dělí. Já s Ichem, Tomášem a Dominikem chceme jít na Komunální odpad, ale kokoti z Moravy chcou na slivovicu do Korsiky. My jdem tedy na Komunály. V areálu je sotva 2-3 tisíce lidí. Proto máme krásně dost místa a můžem se nahrnout dopředu a usednout do chládku.
11:00 ... S půl hodinovým zpožděním přichází zpěvák komunálů a začíná klasicky...Přátelé kamarádi. Jenže pak skočí na naprosto šokující zprávu. Kvůli dopravní situaci se nedostavili v čas a pořadatelé jim nedovolí hrát s takto velkým zpožděním. Extrémně nasraný, smutný a skoro rozbrečený odcházím s Ichem na Korsiku na slívku.
Poledne ... Na Korsice to jede. Všici na šlupky. Seznamujeme se se sympáťákama z pivníka. Slívka střídá pivko. Dávám si opět kyselicu. Jura zkouší grilovaný kabanos (tři půky za 60 …. židi). Plán navštívit Jaksáče nefunguje. Maximální kalba končí totalním Atletovým úmrtím na lavičce.
Cca 3 … Atlet se probral. Přichází za námi. Jura je na vrcholu opilosti a tak se koupe v největším hnoji a sice v hovnivém potoku.
Kolem 6 ... Po celoodpolední kalbě se rozhoduju jít si schrupnout na hoďku s tím, že půjdu na Sabaton. Najednou se proberu a co neslyším... Panzer Batalion. Kurva. Vystřelím jak raketa a než se dostanu do areálu, Sabatoni hrají poslední písničku. Druhej průser za den! Když už jsem na place, tak alespoň skouknu z tribuny Annihilator. Pro mě velmi příjemné překvapení. Přesto zhruba v půlce koncertu odcházím na škoprle.
Půl jedný … Zavítám na temné portugalce Moonspell. Dostalo se mi to, co jsem zhruba očekával i to co jsem znal. Celkově vzato po hudební stránce byl pro mě pátek jasně nejslabším dnem.
Půl třetí … Vyhrnujem se z areálu a míříme na brutální kalbu k panu Kozlovi. Dávám si klobásky, řveme na celou hospodu a děláme brutální bordel.
Za svítání … jsem death. Jdu spát.
Sobota 12.7.
Cca 8 … Po vydatném tříhodinovém spánku vstáváme. Atlet ztrácí hlas a vůbec nemůže mluvit. Vše hájí tím, že dneska nebude chlastat. Jdeme ke kozlovi. Dnešní den se rozhodujem vynechat Korsiku, na což doplácí můj trávicí trakt a tak musím navštívit TOIku. Poprvé a naposled. Hegeš. Hodlám se dnes už více nespálit a tak si půjčuji od dívky z Estonska opalovací krém. Zajímavá domluva. Povětšinu dne trávíme konzumací pivka, pokecem, blbostma. Ichu odjíždí, stejně tak Tomáš. Blbouni.
Cca 13:00 … rozhoduji se odpískat Horkýže slíže. Sorry kluci, během 15 dnů bych asi 3 vaše koncerty nerozdejchal. Ale i přesto je mám rád! Ve vrcholu odpolední kofolové extáze ( :D ) jdem navštívit hovnivý potok. Potkáváme naprosto neznámé lidi, kterým konzumujem pivo. Atlet zpívá a sklízí ovace. Svou abstinenci odkládá na 6 hodinu, prase jedno. Čekáme na večerní suprácký áčkový program. Můj plán nespálit nevyšel a tak si nechávám krémovat záda od jisté dívky z Prahy. Jura též. Svině Oskar Slunkovatý! Na kozlu potkávám Dominika a s ním vyrážím do areálu.
Cca šest odpoledne … Přicházíme za zvuku Brainstorm. Dominik se ohlašuje rodičům, poté procházíme areálem a jdeme ochutnat indické nudle.
19:00 … cpeme se do kotle a jdeme pařit na Arakainy. Ve většině recenzí si autoři stěžují na zvuk. Já jsem byl celkem spokojen. Koncert měl boží atmosféru a filharmonie byla naprosto fantastická. Vím, Brichta je Brichta, ale i teď to byla suprová atmoška.
20:30 … Po Arakainech jdeme navštívit pivník a poté se vracíme na Amon Amarth. Někteří jdou do kotle, ale já trpím bolestí nohou a tak koncík trávím na tribuně. Přesto cca v půlce odcházím za Jurou do kempu. Sedíme u stanu a pijem škopek, když v tom přišla rána jako hrom. S Jurou se bojíme a tak se jdeme schovat o stan vedle k jedné sympatické slečně(ta s krémem). Dozvídáme se, že kvůli bouři se Šmidliboys posunou cca o hodinku.
Před půlnocí … Začínají se ozývat zvuky. Jura jde spát a já jdu navštívit Šmidlistiku. Sice koukám z povzdálí tribuny, přesto si koncík zkrápěný deštěm náležitě užívám.
Cca 1 ráno … My Dying Bride se rozhoduju odpískat. Dám si ještě pokec s několika lidma, stavím se na gambáči, kde kalím a kecám s panem Krabicí (minulou noc chrápal vedle našeho stanu zabalenej v krabicích). S dnešním dnem jsem naprosto spokojen, užil jsem si mnoho zábavy a vynikající áčkový večer. Kolem 3 jdu spát. Sám.
Neděle 13.7.
V 6 ráno … mě probouzí šílený hic. Chvíli ležím a užívám si ticha. Rozhoduju se, že zatelefonuji Jurovi o 3 metry vedle a dáme pokec. Dotaz: Zdar Juro, co děláš? Odpověď: Sedím na Kozlárně na škopku, přijď. Inu, zvedl jsem se a v půl 7 dorazil na pivo. Haluz. Dávám si pivo a klobásu. Žel bohu žaludek říká stop. Chce se mi na WC... Dojdu k TOIkám a zjišťuju, že takhle by to fakt nešlo a vracím se zpět. Atlet připomíná žijící němou mrtvolu. Jde spát. Já s Jurou se hodláme jít projít naposled na Korsiku.
9:00 … Zničený, mrtvý a bez žaludku dorážíme ke Korsice, kde nás šokuje cedule Otvíráme v 10. Konec... Rozhodujem se udělat protestní stávku a tak sedíme jak zevlové před vchodem do hospy. Během hodiny se tam nahrnulo pár dalších zoufalců. V 9:40 se otevřou dveře, hospodský nám dá židle a zase zavře s tím, že otevře v 10. Šílenec. Konečně nás pustili dovnitř. Užíváme si chládku, rolls-royce mezi WC atd. Nemůžu ani dopít svůj džus a Jura po dojedení kyselice povídá, že vůbec nevěděl, že jí. Prostě hrozný stav.
11:00 … Vracíme se do kempu, kde Atlet střízliví. Jdeme na pivník. Můj žaludek už pomalu začíná snášet colu a poté i sodovku. Blíží se lepší časy. Kecáme s pinglama, telefonujem s neznámou ženou (tak 10x za hodinu) a střízlívíme. Atlet se rozhoduje, že pojede kolem třetí dom. Dle alkoholtestru má 0,1 (největší blbost, co jsem kdy viděl). Jdu jim pomoc zabalit první půlku věcí, jdem se podívat k autu a ochladit se na benzínku. Začínám přijímat kofolu. Juro s Atletem se jdou kouknout naposled do areálu. Hraje Bloodbound. Docela to jde. Shlédnem jeden song a jdem dobalit zbytek. Jdu se s kokotama z Moravy rozloučit k autu. Zase za rok kluci. Zůstal jsem sám.
Cca 15:00 … jdu se kouknout do areálu a cestou potkávám slováky, kteří hrají texas holdem. Nemůžu se nepřidat. Prohraju 30 Kč a mám už jen velký papíry, tak si musím jít rozměnit. Zkouším pivo. A hle... jde to. Hrajem karty, prachy se točí, jeden přinese starou mysliveckou. Dám si dvě štamprle a víc už nechci. Poté jde okolo Dominik. Super. Nezůstal jsem sám. Odcházím od karet s výdělkem -100 Kč a jdem na škopek. Máme naplánováno jít na koncíky Gotthard a dále. Opět se zavírá pivní klapka a tak to zkouším přejíst gyrosem. Zjišťuju že nemám pytel od cizího stanu. Průser, ale neřeším ho. Těsně před Gotthardy ho nacházím.
18:00 … Sedíme na zadní tribuně a začínáme se zaposlouchávat do Gotthard. Zpočátku nic moc hudba se proměnila v hardrockový meganářez. Druhá půle koncertu patřila k tomu nejlepšímu, co šlo na MOR vidět. Po koncíku se stahují mračna a my jdem dělat techniku. Zařizuji nealko na ráno, alko na teď a pláštěnku a hurá na Sonatu.
20:00 … Sonata Arctica začíná asi s 20 minutovým zpožděním, což nám vyhovuje, poněvadž se dalo vše zařídít. Před jejich koncíkem prší a tak pláštěnkujem. Konečně začínají. První tři songy se ještě narychlo dolaďuje zvuk, ale pak se zdá být vše v pohodě. Shlédnem zhruba půlku koncertu, jdem opět na gyros a škoprle abychom stihli ještě závěr. Prodíráme se dopředu, kvůli Within Temptation. Závěr Sonaty je naprosto úžasný.
22:30 … Zpoždění jak prase, ale kvůli silnému větru se stále nedaří začít. Projekce se tedy místo na plachtu šoupe na zeď (sice nic moc, ale lepší drátem do oka). V sousedství je starý známý se třema dívkama na obojku. Grupáček solidní. Konečně začínají Withini. S hodinovým zpožděním. Úchvatná zpěvačka, řízná hudba, skvělé klávesy, solidní projekce. Je to sice paráda, ale na Gotthard to nemá.
Po půlnoci … Odhaduji, že je cca 3/4 koncíku a chce se mi děsně na WC. Loučím se s Dominikem. Zase za rok. Dojdu si na WC, ale prodírat davem zpět se mi už nechce. Jdu na gambáče, odkad s panem krabicí poslouchám zbytek. Nakonec jdu ke stanu. Spát se mi ještě nechce, ale vše mě bolí. S lidma od sousedního stanu posloucháme Die Apokalyptischen Reiter a shodujem se, že nebýt tak unavení, jednalo by se o skvělou pařbu. Chvílí před druhou jdu spát a ladím budíka na 6 ráno. S rozpolceným pocitem z lidí a s nadšením z hudby usínám
Pondělí 14.7.
4 ráno … Budím se. Jsem celkem vyspalý. Jdu na záchod a rozhoduji se, že pojedu už v 5, místo v 7, abych se vyhnul cestováni v hice a přeplněném vlaku. Balím, loučím se s kempem. V 5 ráno mě šokuje prázdná čugála, poté 40ti minutové zpoždění rychlíku v Otrokovicích a 10 minutové zpoždění rychlíku v Olomouci. Ale i přesto jsem spokojený. Koupil jsem si sváču, pití, noviny a cestuji se symaptickou pardubičankou. Vezu domů láhev slivovice, jablkovice a byliného likéru. V tom přistoupí tři, kteří nevim kde se tu vzali, ale potkával jsem je každé ráno na pivníku. Dali jsme se do řeči a já obětoval láhev slivovice. Zase jí mám jak zpraku.
10:40 … Jsem ještě několik km před kolínem a jsem si vědom, že v Kolíně mě bude čekat zase čekání na osobák. Ale naštěstí ten měl 20 minut a tak jsem jenom přeběhl a jel pohodově domů, kam jsem dorazil někdy ve čtvrt na oběd. Paráda.
EPILOG
Jsem doma. Mám maximální radost ze základních lidských potřeb, jako je vana, křeslo, vyčištení zubů, kulturní oběd či svůj záchod. Zároveň jsem ale zklamaný, že skončil ten nejlepší festival co znám, nebo že na setkání se spoustou parádních lidí si zase budu muset rok počkat. Moje játra a ledviny připomínají hnůj, jsem celej spálenej, všecko mě bolí, mám docela opici, ale přesto jsem spokojen a neunaven. Nechápu. Takže tedy, další rok je za námi. Sbohem úžasní lidé, sbohem nejlepší atmosféro na světě, sbohem vynikající hudbo, sbohem brutální kalbo, sbohem šílenej bordeli a smrade... Uvidíme se na Masters of Rock 2009.
DODATEK
Podle nepotvrzených informací je první dohodnutou kapelou na další rok Manowar!!!!
ZÁVĚR
Užil jsem si! Bavil jsem se, setkal se se starými známými, potkal nové, poslechnul jsem si vynikající světové kapely a zároveň poznal nové, celý fest jsem byl naložen v lihu, smál se, pařil jsem, poslouchal hudbu. Ale abych jen nechválil, samozřejmě jako každá věc má své klady, má i zápory. Z organizátorské je to určitě dementnost ochranky, šílené TOIky a smrad v okolí, nebo zdražení věcí v areálu. Oproti tomu se určitě zkvalitnil úklid areálu, nesmrdělo to tam jako vloni a dokonce se také zvětšila kempovací plocha. Co bych ale určitě doporučoval pro příští rok, je už další nezdražování (klobása 60 … vtipe), zvýšení počtu TOIek, sprch a hlavně nasazení pánských stojanů na močení (nesmrdí a klidně se tam vejdou 4 muži najednou).
Klady:
lidé, atmosféra, setkání s Jančou, velký výběr piva, jídla, suvenýrů či doplňkových atrakcí, vynikajíci kapely či kempovací plochy
Zápory:
TOIky, sprchy, sekuriťáci, počasí (buď pražilo slunko a byl hic nebo pršelo … žel bohu, tomu nikdo neporučí, leda komunisti), zdražení v areálu, nechal jsem tam 3000 Kč + 600 za lupen
Lístky... Vloni nás jelo 3+1+1 (tři rovnou, jeden čekal na místě a poslední dorazil až druhý den). Letos bylo jasné, že Figi nepojede, poněvadž šel ke gumáckejm paragánům... Přesto jsem dostal objednávku na 6 lístků včetně mě. Povídám si...pojede parta, super. Lístky kupuju hned druhej den předprodeje (někdy v prosinci 2007). Zhruba v březnu jeden člen dává přednost sjíždění Vltavy před MORem. Lístek prodávám spolužákovi z ČVUTu...Pohoda, stále nás je 5. Cca dva týdny před MORem se rozhodují další dva členové a sice madam X a madam Y, že nepojedou. Ichu pronáší, že lístky udá v dědině. Poslední neděle před odjzedem... Mišák mi sděluje, že je zadluženej až po uši, nemá prachy a že nejede. V pondělí prodávám jeho lístek sympatické ostravačce (s tím, že se předá na místě). V úterý dopoledne mi Ichu píše, že zbývající dva lupeny neudal. Proto brouzdáme po fórech. Lístky prodáváme. Jeden do Brandejsa a druhej někam na Moravu.
Úterý 8.7. odpoledne
den do odjezdu! Lístky jsou snad prodány. Jedem tedy dva. Já a Ichu. Plán na zítra? V Kolíně se připojíme k neznámé bandě metalistů, mezi nimiž se nachází jeden můj spolužák. V Otrokovicích si dávám rande s Jurovou sestrou, kterou jsem léta neviděl. Moc se těším. Večer snad dorazíme do Vizovic, zakempujem a budeme hledat známé. Měl by ject kámoš Miloš s bráchancem, spolužák Tomáš s přáteli, sejdeme s členem naší loňské bandy Jurou a jeho kámošem a posledním členem by snad měl být spolužák Sovič. Ve čtvrtek snad proběhne plánovaný prodej lístků mamlasů co nejeli. To jsou plány... Ale jak to nakonec dopadne? To nikdo neví. Jestli bude průběh podobně zmatený, jako s lístkama, nebo vše proběhne podle plánu, to se snad ani netroufám hádat! Jdu balit a těším se na zítřek!!!
DĚJ:
Středa 9.7.
Vstávám kolem 8 ráno a jdu si ještě dobalit zbytek věcí. Jelikož je trať na Kolín rozkopaná a my se bojíme, že by nám rychlík ujel, vyražíme už raději o hodinu dřív.
10:12 … vlak přijíždí kupodivu dle plánu. Dojíždíme bez zpoždění a máme tedy k dobru hodinu a čtvrt. Naše první kroky tudíž do hospody. Kam ten svět spěje...půl 11 a člověk je už naloženej v hospě. Dáme škopek a vyrážíme do Jednoty na nákup. Cíl nakoupit smuteční litovel se nedaří naplnit a tak berem 12 plechovek čehosi za 10 korun, 6 plechovek géčka a ještě se pak vracím pro jistotu pro 6 braníků … A vzůru na rychlík. Tam se setkáváme, dle plánu, s Jiřím a jeho kámárády a kamarádkami... Kalba ve vlaku se rozjela na plno! Kempujem tradičně v chodbičce před záchody, vlak je totiž nařachnutý snad ještě víc než vloni.
půl 4 … Dorážíme na Zlín-střed a s Ichem vystupujem, najdem putyku se zahrádkou a dle plánu se před 4 hodinou setkáváme s Jurovou sestrou. Déšť nás sice zahnal dovnitř, ale to nezabránilo pivopádu a večeři. Kolem 6 se loučíme a vyrážíme na vlak směr Vizovice. Po příjezdu vedou naše první kroky do kempu, kde nacházíme zbytek party a stavíme stan. Ichu v zápalu boje láme tyčku a tak náš stan připomíná minaret...
kolem půl 8 … Tábor je založený, nic nebrání tomu jít navštívit pana Kozla. Jenže ouha... Kozel nikde, prý přijede až zítra. Chlastáme hnusnou Černou horu za 25. Žiďáci! Po jednom škopku mi konečně volá Jura. Máme sraz v Korsice...Starý známý bar z loni. Zde si napravujem žaludek kozlíkem. Poznáváme dalšího člena bandy a sice šílence Atleta.
Za hluboké noci … Rozhodujem se vyrazit do tábora. Atlet pil kofolu, a tak nás může dovézt vozem. Parkujem v koloně, jdou se nabrat věci a rozbít Jurův stan. Je tma jak prase a nikdo nic nevidí. Jura zápasí se stanem, já na jeho boj dohlížím jako stavbyvedoucí a svítím mu baterkou. Mezitím dorazil gambáč vůz a tak můžem konečně i v kempu pít normální pivko. Nad ránem zaléháme.
Čtvrtek 10.7.
… Konečně první festivalový den! Po raním probuzení vedou naše první kroky ke stánku čéháčka a co nevidíme. Opodál rozkvétá pan Kozel. Sláva! Dáme několik kozlů a rozhodujem se jít do Korsiky, neboť tam na nás čeká domácí slivovička z karlátek. Po 4 km procházce jsme konečně tam. Vítáme se s výčepním, kozlem a konečně si dávám svou oblíbenou kyselicu. Za vydatného popíjení slívky se blíží poledne. S Ichem musíme do do areálu, neboť se blíží prodej lístků.
Kolem poledne … konečně vcházíme do areálu. Prohlížíme co a jak a zjišťujem, že se toho mnoho od loňska nezměnilo. Ichu i já pohodově prodáváme lístky a tak můžem konečně vyrazit na plac. Stíháme konec Rattle Bucket. Pak už se konečně blíží DOGA! Probíjím se s Ichem do kotle a jdem zapařit. Doga předvedla výborný výkon, novou show jsem konečně mohl shlédnout celou a tak jsem si v pohodě vychutnal staré známé vypalovačky i novější songy.
Půl 5 … Po Doze je Sirenia, kterou vynecháváme a jdem na škopka do pivníku. Poté na chvílu do kempu, kde probíhá historická bitka. Já s Jurou a Ichem vs. Atlet... Nážez největší. Lidé okolo nechápou. Pak zvoní telefon. Dávám si sraz s dalším spolužákem Tomášem a tak můžem vyrazit smělě na Korpiklaani. Na lidi z pralesa stojím v zadní části kotle. Pochloucháme veselý pohodový metal a pak se připravuje na jeden z vrcholů dneška.
19:00 … Prodíráme se davem dopředu, abychom shlédli jeden z posledních koncertů legendárních Ministry. Politicky urážlivé texty směrem na G.W.Bushe se staly tradicí a ty se míchaj s obrázky Adolfa Hitlera nebo Bin Ládina. Al Jourgensen je prostě týpek největšího kalibru. Zběsilou show též provádí se svejma vlasama Tomáš :D. Nádhera!
21:00 … Leppardi není nic pro nás. Tak jdem odpočívat v pokoji u piva. Pan kozel je z našich tržeb nadšen. Upoutala mě jeho cedule: Kozel 20 Kč ... Kdy: „nonstop(furt)“ … Kde: „tady“
23:00 … No a přichází konečně další vrchol dnešního programu. Metalová opera Avanatasia. S mírným posunem, ale přece vystupuje! Hit střídá hit a dokonce zahrajou i mou nejoblíbenější, Farewell. Paráda na závěr!
Těžce hluboké ráno. Štafeta pivník – kozel – gambrinus připomíná spanilou jízdu. Začíná svítat. Jdem spát. Podařený den!
Pátek 11.7.
Vstávám kolem 9 ráno a hned na počátku sedíme na kozlu. Naše cesty se bohužel poté dělí. Já s Ichem, Tomášem a Dominikem chceme jít na Komunální odpad, ale kokoti z Moravy chcou na slivovicu do Korsiky. My jdem tedy na Komunály. V areálu je sotva 2-3 tisíce lidí. Proto máme krásně dost místa a můžem se nahrnout dopředu a usednout do chládku.
11:00 ... S půl hodinovým zpožděním přichází zpěvák komunálů a začíná klasicky...Přátelé kamarádi. Jenže pak skočí na naprosto šokující zprávu. Kvůli dopravní situaci se nedostavili v čas a pořadatelé jim nedovolí hrát s takto velkým zpožděním. Extrémně nasraný, smutný a skoro rozbrečený odcházím s Ichem na Korsiku na slívku.
Poledne ... Na Korsice to jede. Všici na šlupky. Seznamujeme se se sympáťákama z pivníka. Slívka střídá pivko. Dávám si opět kyselicu. Jura zkouší grilovaný kabanos (tři půky za 60 …. židi). Plán navštívit Jaksáče nefunguje. Maximální kalba končí totalním Atletovým úmrtím na lavičce.
Cca 3 … Atlet se probral. Přichází za námi. Jura je na vrcholu opilosti a tak se koupe v největším hnoji a sice v hovnivém potoku.
Kolem 6 ... Po celoodpolední kalbě se rozhoduju jít si schrupnout na hoďku s tím, že půjdu na Sabaton. Najednou se proberu a co neslyším... Panzer Batalion. Kurva. Vystřelím jak raketa a než se dostanu do areálu, Sabatoni hrají poslední písničku. Druhej průser za den! Když už jsem na place, tak alespoň skouknu z tribuny Annihilator. Pro mě velmi příjemné překvapení. Přesto zhruba v půlce koncertu odcházím na škoprle.
Půl jedný … Zavítám na temné portugalce Moonspell. Dostalo se mi to, co jsem zhruba očekával i to co jsem znal. Celkově vzato po hudební stránce byl pro mě pátek jasně nejslabším dnem.
Půl třetí … Vyhrnujem se z areálu a míříme na brutální kalbu k panu Kozlovi. Dávám si klobásky, řveme na celou hospodu a děláme brutální bordel.
Za svítání … jsem death. Jdu spát.
Sobota 12.7.
Cca 8 … Po vydatném tříhodinovém spánku vstáváme. Atlet ztrácí hlas a vůbec nemůže mluvit. Vše hájí tím, že dneska nebude chlastat. Jdeme ke kozlovi. Dnešní den se rozhodujem vynechat Korsiku, na což doplácí můj trávicí trakt a tak musím navštívit TOIku. Poprvé a naposled. Hegeš. Hodlám se dnes už více nespálit a tak si půjčuji od dívky z Estonska opalovací krém. Zajímavá domluva. Povětšinu dne trávíme konzumací pivka, pokecem, blbostma. Ichu odjíždí, stejně tak Tomáš. Blbouni.
Cca 13:00 … rozhoduji se odpískat Horkýže slíže. Sorry kluci, během 15 dnů bych asi 3 vaše koncerty nerozdejchal. Ale i přesto je mám rád! Ve vrcholu odpolední kofolové extáze ( :D ) jdem navštívit hovnivý potok. Potkáváme naprosto neznámé lidi, kterým konzumujem pivo. Atlet zpívá a sklízí ovace. Svou abstinenci odkládá na 6 hodinu, prase jedno. Čekáme na večerní suprácký áčkový program. Můj plán nespálit nevyšel a tak si nechávám krémovat záda od jisté dívky z Prahy. Jura též. Svině Oskar Slunkovatý! Na kozlu potkávám Dominika a s ním vyrážím do areálu.
Cca šest odpoledne … Přicházíme za zvuku Brainstorm. Dominik se ohlašuje rodičům, poté procházíme areálem a jdeme ochutnat indické nudle.
19:00 … cpeme se do kotle a jdeme pařit na Arakainy. Ve většině recenzí si autoři stěžují na zvuk. Já jsem byl celkem spokojen. Koncert měl boží atmosféru a filharmonie byla naprosto fantastická. Vím, Brichta je Brichta, ale i teď to byla suprová atmoška.
20:30 … Po Arakainech jdeme navštívit pivník a poté se vracíme na Amon Amarth. Někteří jdou do kotle, ale já trpím bolestí nohou a tak koncík trávím na tribuně. Přesto cca v půlce odcházím za Jurou do kempu. Sedíme u stanu a pijem škopek, když v tom přišla rána jako hrom. S Jurou se bojíme a tak se jdeme schovat o stan vedle k jedné sympatické slečně(ta s krémem). Dozvídáme se, že kvůli bouři se Šmidliboys posunou cca o hodinku.
Před půlnocí … Začínají se ozývat zvuky. Jura jde spát a já jdu navštívit Šmidlistiku. Sice koukám z povzdálí tribuny, přesto si koncík zkrápěný deštěm náležitě užívám.
Cca 1 ráno … My Dying Bride se rozhoduju odpískat. Dám si ještě pokec s několika lidma, stavím se na gambáči, kde kalím a kecám s panem Krabicí (minulou noc chrápal vedle našeho stanu zabalenej v krabicích). S dnešním dnem jsem naprosto spokojen, užil jsem si mnoho zábavy a vynikající áčkový večer. Kolem 3 jdu spát. Sám.
Neděle 13.7.
V 6 ráno … mě probouzí šílený hic. Chvíli ležím a užívám si ticha. Rozhoduju se, že zatelefonuji Jurovi o 3 metry vedle a dáme pokec. Dotaz: Zdar Juro, co děláš? Odpověď: Sedím na Kozlárně na škopku, přijď. Inu, zvedl jsem se a v půl 7 dorazil na pivo. Haluz. Dávám si pivo a klobásu. Žel bohu žaludek říká stop. Chce se mi na WC... Dojdu k TOIkám a zjišťuju, že takhle by to fakt nešlo a vracím se zpět. Atlet připomíná žijící němou mrtvolu. Jde spát. Já s Jurou se hodláme jít projít naposled na Korsiku.
9:00 … Zničený, mrtvý a bez žaludku dorážíme ke Korsice, kde nás šokuje cedule Otvíráme v 10. Konec... Rozhodujem se udělat protestní stávku a tak sedíme jak zevlové před vchodem do hospy. Během hodiny se tam nahrnulo pár dalších zoufalců. V 9:40 se otevřou dveře, hospodský nám dá židle a zase zavře s tím, že otevře v 10. Šílenec. Konečně nás pustili dovnitř. Užíváme si chládku, rolls-royce mezi WC atd. Nemůžu ani dopít svůj džus a Jura po dojedení kyselice povídá, že vůbec nevěděl, že jí. Prostě hrozný stav.
11:00 … Vracíme se do kempu, kde Atlet střízliví. Jdeme na pivník. Můj žaludek už pomalu začíná snášet colu a poté i sodovku. Blíží se lepší časy. Kecáme s pinglama, telefonujem s neznámou ženou (tak 10x za hodinu) a střízlívíme. Atlet se rozhoduje, že pojede kolem třetí dom. Dle alkoholtestru má 0,1 (největší blbost, co jsem kdy viděl). Jdu jim pomoc zabalit první půlku věcí, jdem se podívat k autu a ochladit se na benzínku. Začínám přijímat kofolu. Juro s Atletem se jdou kouknout naposled do areálu. Hraje Bloodbound. Docela to jde. Shlédnem jeden song a jdem dobalit zbytek. Jdu se s kokotama z Moravy rozloučit k autu. Zase za rok kluci. Zůstal jsem sám.
Cca 15:00 … jdu se kouknout do areálu a cestou potkávám slováky, kteří hrají texas holdem. Nemůžu se nepřidat. Prohraju 30 Kč a mám už jen velký papíry, tak si musím jít rozměnit. Zkouším pivo. A hle... jde to. Hrajem karty, prachy se točí, jeden přinese starou mysliveckou. Dám si dvě štamprle a víc už nechci. Poté jde okolo Dominik. Super. Nezůstal jsem sám. Odcházím od karet s výdělkem -100 Kč a jdem na škopek. Máme naplánováno jít na koncíky Gotthard a dále. Opět se zavírá pivní klapka a tak to zkouším přejíst gyrosem. Zjišťuju že nemám pytel od cizího stanu. Průser, ale neřeším ho. Těsně před Gotthardy ho nacházím.
18:00 … Sedíme na zadní tribuně a začínáme se zaposlouchávat do Gotthard. Zpočátku nic moc hudba se proměnila v hardrockový meganářez. Druhá půle koncertu patřila k tomu nejlepšímu, co šlo na MOR vidět. Po koncíku se stahují mračna a my jdem dělat techniku. Zařizuji nealko na ráno, alko na teď a pláštěnku a hurá na Sonatu.
20:00 … Sonata Arctica začíná asi s 20 minutovým zpožděním, což nám vyhovuje, poněvadž se dalo vše zařídít. Před jejich koncíkem prší a tak pláštěnkujem. Konečně začínají. První tři songy se ještě narychlo dolaďuje zvuk, ale pak se zdá být vše v pohodě. Shlédnem zhruba půlku koncertu, jdem opět na gyros a škoprle abychom stihli ještě závěr. Prodíráme se dopředu, kvůli Within Temptation. Závěr Sonaty je naprosto úžasný.
22:30 … Zpoždění jak prase, ale kvůli silnému větru se stále nedaří začít. Projekce se tedy místo na plachtu šoupe na zeď (sice nic moc, ale lepší drátem do oka). V sousedství je starý známý se třema dívkama na obojku. Grupáček solidní. Konečně začínají Withini. S hodinovým zpožděním. Úchvatná zpěvačka, řízná hudba, skvělé klávesy, solidní projekce. Je to sice paráda, ale na Gotthard to nemá.
Po půlnoci … Odhaduji, že je cca 3/4 koncíku a chce se mi děsně na WC. Loučím se s Dominikem. Zase za rok. Dojdu si na WC, ale prodírat davem zpět se mi už nechce. Jdu na gambáče, odkad s panem krabicí poslouchám zbytek. Nakonec jdu ke stanu. Spát se mi ještě nechce, ale vše mě bolí. S lidma od sousedního stanu posloucháme Die Apokalyptischen Reiter a shodujem se, že nebýt tak unavení, jednalo by se o skvělou pařbu. Chvílí před druhou jdu spát a ladím budíka na 6 ráno. S rozpolceným pocitem z lidí a s nadšením z hudby usínám
Pondělí 14.7.
4 ráno … Budím se. Jsem celkem vyspalý. Jdu na záchod a rozhoduji se, že pojedu už v 5, místo v 7, abych se vyhnul cestováni v hice a přeplněném vlaku. Balím, loučím se s kempem. V 5 ráno mě šokuje prázdná čugála, poté 40ti minutové zpoždění rychlíku v Otrokovicích a 10 minutové zpoždění rychlíku v Olomouci. Ale i přesto jsem spokojený. Koupil jsem si sváču, pití, noviny a cestuji se symaptickou pardubičankou. Vezu domů láhev slivovice, jablkovice a byliného likéru. V tom přistoupí tři, kteří nevim kde se tu vzali, ale potkával jsem je každé ráno na pivníku. Dali jsme se do řeči a já obětoval láhev slivovice. Zase jí mám jak zpraku.
10:40 … Jsem ještě několik km před kolínem a jsem si vědom, že v Kolíně mě bude čekat zase čekání na osobák. Ale naštěstí ten měl 20 minut a tak jsem jenom přeběhl a jel pohodově domů, kam jsem dorazil někdy ve čtvrt na oběd. Paráda.
EPILOG
Jsem doma. Mám maximální radost ze základních lidských potřeb, jako je vana, křeslo, vyčištení zubů, kulturní oběd či svůj záchod. Zároveň jsem ale zklamaný, že skončil ten nejlepší festival co znám, nebo že na setkání se spoustou parádních lidí si zase budu muset rok počkat. Moje játra a ledviny připomínají hnůj, jsem celej spálenej, všecko mě bolí, mám docela opici, ale přesto jsem spokojen a neunaven. Nechápu. Takže tedy, další rok je za námi. Sbohem úžasní lidé, sbohem nejlepší atmosféro na světě, sbohem vynikající hudbo, sbohem brutální kalbo, sbohem šílenej bordeli a smrade... Uvidíme se na Masters of Rock 2009.
DODATEK
Podle nepotvrzených informací je první dohodnutou kapelou na další rok Manowar!!!!
ZÁVĚR
Užil jsem si! Bavil jsem se, setkal se se starými známými, potkal nové, poslechnul jsem si vynikající světové kapely a zároveň poznal nové, celý fest jsem byl naložen v lihu, smál se, pařil jsem, poslouchal hudbu. Ale abych jen nechválil, samozřejmě jako každá věc má své klady, má i zápory. Z organizátorské je to určitě dementnost ochranky, šílené TOIky a smrad v okolí, nebo zdražení věcí v areálu. Oproti tomu se určitě zkvalitnil úklid areálu, nesmrdělo to tam jako vloni a dokonce se také zvětšila kempovací plocha. Co bych ale určitě doporučoval pro příští rok, je už další nezdražování (klobása 60 … vtipe), zvýšení počtu TOIek, sprch a hlavně nasazení pánských stojanů na močení (nesmrdí a klidně se tam vejdou 4 muži najednou).
Klady:
lidé, atmosféra, setkání s Jančou, velký výběr piva, jídla, suvenýrů či doplňkových atrakcí, vynikajíci kapely či kempovací plochy
Zápory:
TOIky, sprchy, sekuriťáci, počasí (buď pražilo slunko a byl hic nebo pršelo … žel bohu, tomu nikdo neporučí, leda komunisti), zdražení v areálu, nechal jsem tam 3000 Kč + 600 za lupen
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk