Barvy léta 2008

Rok se s rokem sešel a na Poděbradském jezeře se konal již 7. ročník festivalu Barvy léta. S koncem července přichází, dnes již, kultovní festival, který se poprvé v historii přesunul z pláže jezera na sousední, cca 30 metrů vzdálenou, plochu. Plocha je sice o něco užší, zato delší, dobře přístupná a s placem na stanování zdarma. Program sliboval hned několik taháků. Ať už jde o tradiční účastníky Barev, Tři sestry, středočechům notoricky známé Horkýže slíže, populární Vypsaná fiXa nebo Ready Kirken, duo punkáčů Totální nasazení a E!E či oddechovka v podání kubánských Son Caliente. Areál je dobře dostupný od vlaku, busu i silnice. Dobře byl zajištěn i po stránce ochranky, což jsme vyzkoušeli malým testem v podobě propašování alkoholu. Security si od nás vysloužili plné hodnocení v podobě pěti kadibudek. Ačkoliv jsme dorazili už krátce po poledni, areál se již slušně plnil a stanové městečko se stále rozrůstalo o další a další stany. Lehce posilněni několika pivy a několika loky rumu s colou si jeden z kolegů, a sice pan J, dodal odvahy a na vlastní kůži otestoval ochranku. Test dopadl tak na půl. Chlast sice zabavili, na druhou stranu můžem být rádi, že ho nebylo až tolik a že nás nevyhodili z areálu. Lístek v předprodeji za 260 Kč celkem ušel. Vyměněn za vracenku jsme tak poprvé okusili brány festivalu.

Naší první kapelou byla skupina DeBill Heads. S pocitem toho, že znám jeden song, jsem se nesmírně těšil. Ze stánku s vodnicema, za pokuřování jablkového tabáku, se, jak se pozeději ukázalo, vyklubalo nejlepší vystoupení festivalu. Řízná hudba připomínající ranné Kabáty, hlasový projev zpěváka dosti podobný s Otou Herešem (Torr, Alkehol). Vtipné texty a hlášky mezi songy doprovázela jedna hustá kreace za druhou. Jediné, čeho snad můžeme litovat je přílišné krátkosti vystoupení. A pro mě pozoruhodná věc. Ačkoliv jsem myslel, že Skoč mi na cara prostě musí zahrát, tak ho jednoduše nezahráli. Ale nevadí! I tak vynikající vystoupení.

Dalším vystoupením byla popová sračka Ready Kirken. Pan J a slečny M a L vychutnávajíce libé tóny, paří v kotli. Já jsem jsem usedl ke stolu, který byl pln známých, popíjel pivko a vedl zajímavou diskusi. Po hnoji RK přišla další kapela a sice Apple Juice. Ačkoliv mě hlad netrápil, byl jsem společně s panem B pozván panem J na grilované (studené kuře). Zajímavá akce. Odneslo to jedno kuře, dvě piva, půlka chleba a moje proříznutá celta. Pan J, jak vidno, je velice zkušený a obratný v dovednosti „zacházení s nožem“. I tak děkuji matce pana J za vynikající nápad, dodat kuře. Po kuřeti jsem potkal slečnu V, jíž jsem byl dlužen jedno piviště, které jsem prohrál v sázce. Svému slibu jsem za povedeného pokecu dostál.

To už se blížila další kapela, na kterou jsem se těšil. Totální nasazení! A opět jako u DeBill Heads, i zde jsem znal jeden song. Tady kupodivu Don Quijote de la Ganja zahráli hned jako druhou skladbu. Koncert průměrných i nadprůměrných snongů, či vtipných a občas debilních hlášek se zdařil. Tou dobou se již areál plnil a ten střídavě zkrápělo sluníčko, kapky deštíku i pořádný ceďák. Naštestí bylo teplo, tak to nikomu dvakrát nevadilo.

Jako další duo účinkujících vynechám fiXu a Doctora P.P. Jelikož neholduji těmto kapelám, trávím čas konzumací pivka, brouzdáním po krásách miniareálu a pokecem se známými. Potkávám jich požehnaně a navíc se seznamujou s opileckou bandou slečny V, která jak vidno, patří ke slušnější části její grupy. Slečna M dostává nápad jít na langoše. To vyžaduje opuštění areálu a zaplacení 20 kč za to, abych si teprva mohl jít koupit langoš. Jelikož nejsem vtíravý typ (jak předvádí pan J) a za langoš dávat v součtu nějakých 50 Kč opravdu nepotřebuji, vracíme se se slečnou L do areálu, kde právě hraje další punková kapela E!E. I tato kapela patří pro mě k méně známým a tak se jen nechávám překvapovat. Solidní vystoupení, které dvakrát nenadchne ale zároveň rozhodně neurazí, si užívám ve funkci "držák nápojů", jelikož každou chvíli někdo chodí na WC :D.

Po koncíku si cestou do pivního stanu připadám jak prodejece z tržnice. Za celý festival jsem potkal takových 15 lidí, které zaujalo mé triko Červený trpaslík. S každým jsem házel řeč, povídal o Trpasliconu a rozdával jeden mail za druhým, kde se dá triko sehnat... Tou dobou již na stage válela kapela, jak by řekla slečna L, Maňána and Drop (Mňága a Žďorp). Tato hláška se zařadila po boku dalších kultovních perel a sklidila neskutečný úspěch a ohlas. Holt slečna L má vynikající nadání pro vtipné hlody :D. Takže Maňána zahrála solidní vystoupení, jež se dalo poslocuhat z povzdálí. A to se už blížil vrchol festivalu.

Jarda Uhlíř má mezi rockery obdivuhodnou pozici. Ač hraje na klavír a zpívá songy, které si zpívají děti ve 4. třídě základní školy, nějakým záhadným způsobem dokáže rozhýbat publikum, které jednohlasně pokřikuje staré známé pecky. Ke konci možná trochu stereotypní vystoupení napravuje závěrečná rekapitulace. Tento koncert trávím v pozadí se slečnou V a její notor band. A po Uhlířovi je na řadě vrchol večera...Bohužel údajný.

Tři sestry. Známá kovárenská kapela své publikum určitě nezklamala. Bohužel můj názor je jiný. Hudba se sice řadí ke klasice a poslouchat u pivka a popěvovat se dá téměř pořád, jenže od koncertu člověk vyžaduje něco víc. Možná jsem příliž přísný a zhýčkaný vystoupením kapel na Masters of Rock, ovšem show ??? … Třech sester mě nechytla. Je to asi způsobeno okoukaností. Jen se pochlubte, kdo z vás navštěvuje sestry 4x do roka a běhěm 5 let je navštívil snad 20x... Mám už jich asi plné zuby a jejich vystoupení mi připadají děsně stereotypní. Bude to chtít minimálně rok voraz a pak dát sestrákům šanci...

Další kapelou je Horkýže slíže. V Čechách nesmírně oblíbená banda dokáže rozhýbat publikum, dokáže udělat show, dokáže pobavit a zaujmout. Všichni, podobně jako u sester, znají všechny songy nazpaměť. Vzhledem k tomu, že v tomto období mám vysokou slížovskou potenci (vždyť mám za sebou 3 jejich koncerty za 15 dní!!!) rozhoduji se pařbu na ně odložit až na Benátskou noc. Tady tedy Horkýže opět trávím ve společnosti pivníka a klobásy a zvesela si pobrukuji songy. Slečny M a L a pan J mě sice mají za suchara roku, ale mě to nevadí a jsem s Horkýži spokojen.

Po slovákách nás opouští pan J. Naopak přichází zcela zničený pan V. Slečna M umírá na stole a já vedu dialog se slečnou L za poslechu oddechové kapely Son Caliente. Od kubánských týpků jsem očekával něco jiného a tak jsem celkem zklamán. Ale postupem času se do rytmických pohybů začínám také natřásat.

Areál se vylidnil. Týpek čte knížku (ano, nelžu!!!!!). Plocha je poseta odpadky. Odcházíme jako jedni z posledních. Stanové městečko pomalu padá do spánku a my máme lehce přes 2 hodinky na vlak. Procházka po nočníkch krásách a tajemných zakoutích mě a slečnu M očividně nastartuje. Zato slečna L nevypadá z naší 10 km procházky 2x nadšeně :D. Alepoň že válka s poděbradkou byla fajn :D. Ve čtvrt na pět si dáváme na nádraží kafe a odjíždíme směr domov. V šest ráno vykoupán a „nasnídán“ konečně zaléhám a užívám si odpočinku.

ZÁVĚR:
Povídá se, že když se na něco moc těšíš, tak se to nakonec pokazí. Asi na tom něco pravdy bude. Tři sestry i Son Caliente pro mě znamenalo festivalový brak. Horkýže jsem prostě MUSEL vypustit a tak největším překvapením bylo Totální nasazení a DeBill Heads. Nad návštěvou dalšího ročníku budu muset ještě hoooodně přemýšlet. A jak je na tom zbytek z dalších cca 2000 návštěvníků?

KLADY:
Solidní vstup, slušná plejáda kapel, překvapení v podobě Totáčů a DeBill Heads, blízko domova = fůra známejch

ZÁPORY:
Debilnější cenu, jak 26 Kč za pivo jsem opravdu ještě neviděl, Tři sestry, počasí, koupaliště, brutálně teplý pivo u stánku vlevo