Benátská noc 2008

Tato třídenní párty lákala návštěvníky na více než 100 známých českých, především rockových, kapel a také na několik zahraničních tahounů (populární Horkýže slíže, hvězda 80. let Kim Wilde a hlavně headliner letošního ročníku, vítěz Eurovize, finská heavymetalová banda Lordi). Dalším lákadlem bylo určitě prostředí. Nádherné údolí se skalami na pozadí, skrze nějž protékala osvěžující Jizera. Navíc mezi další lákadla patřila plocha velká jako 13 fotbalových hřišť, kde se nacházely dvě velké stage (green a black), jedna zcela zakrytá wigwam stage, revivalová G-Stage a diskotékový stan Evropy 2. Do toho se přidala předpověď nádherného počasí a tak se na Malé skále mohlo poslední červencový víkend sejít 16,5 tisíce příznivců hudby a pustit se do nádherného hudebního maratonu.

Pátek 25.7.
7:15 … scházíme se na nádraží. Já, pan J a slečny L a M vyrážíme směr Malá skála (se čtyřmi přestupy :D ). Ve vlaku máme sraz s týnečákama, panem R, panem P, panem H a Malym. Navíc na nás v poříčanech čeká spolužák, pan LP. Je nás tedy 9. Slušná banda, jež se ve vlaku vzájemně seznamuje. Probíhá samozřejmě konzumace zlatavého moku, tudíž samotný příjezd se již nese ve znamení veselé nálady.
Zhruba v 10 dorážíme na místo. Po počátečních zmatcích (za které samozřejmě nemůžu :D ) se nám podaří najít kemp. Co nás však šokuje, je extrémní množství hnusu a bláta a tak si na místo kempovaní vybíráme uplně tu nejvzdálenější gratis louku. My a slečny jsme zkušení kempaři a tak máme stan postavený během několika málo minut. Krátce po nás dokonává dílo i Malej s panem P. Ale to co předvádí duo R – H nemá ve světě stanování obdoby. Snad po hodině a půl se jim konečně podaří postavit jejich chalupa. Je samozřejmostí, že si ihned vysloužili přezdívky Pat a Mat a také sklidili několik tun smíchu od srdce. Totálně vysmátí jdeme zakoupit lupení. Naštěstí se nám daří najít druhý vchod, takže to se vzdáleností od stanu není nakonec taková tragédie. Projdeme areálem, kde nás čeká ihned několik nemilých zjištění. Jednak šílenej Oskar, druhak brutální bláto, třeťak rozestavění stage, které se evidentně musí krýt a čtvrťak géčko za 30. Ale tak psychicky jsme se s tím vyrovnali zakrátko (i když já měl s blátem drobet potíže, poněvadž se moje obuv skládala z.... pantoflí). Vyhlédli jsme pivní stan a začalo se škopkovat. Děvčata šla na Jaksi Taksi a mě samotnému začal hudební program o druhé hodině. Mezitím si vyslechnu několik zajímavých hoven od slečny, která získala krycí jméno Manka. Nejspíš to bude jedna z těch co leštila kliky, až se proleštila do Sboru, po zádech zednářů vylezla do letky a prolezla řitěmi až mezi elitu... Toť můj názor...Sorry LP.
14:00 … Ve wigwamu nastupuje česká metalová legenda Kryptor. Nenechávám si to ujít. Ačkoliv nejsem zrovna znalec této grupy, jsem nesmírně potěšen jak z hudby, tak z prostředí na koncíku či výstupů zpěváka. Po Kryptorech a nezbytném občerstvení jdu navštívit black stage, kde strávím už většinu dnešního programu. Začíná Torr. Jedna pecka za druhou. Lidí je tu celkem dost, ale většina z nich očekává jeden vrcholů programu.
16:00 … Alkehol! Po méně vydařeném vystoupení na Votvíráku předvádí čtveřice alkoholicbandu to nejlepší, co v nich je. Hit střídá hit. Atmosféra boží. Skoro nemůžu mluvit po koncíku. Jako třetí v bloku přichází Arakain. Zahrajou klasické solidní vystoupení. Ale co si budeme povídat, bez Brichty a Plzeňské filharmonie to prostě nemá takovou šťávu. Docela vyšťavený se jdeme připravit na další blok... Příprava je to vskutku zajímavá. Čína s rejží ve stánku, koupel v potoce, několik škopků a veselá flétna navrch. Vysmátí jdeme na Dogu!
Před osmou … nastupuje Dangerous Izzi a spol. Vynikající show a plejáda klasických hitů nezklame. Pařbička slušná. Po vlasatých oslavencích jdu dnes podruhé do wigwamu na Krucipusky. Hájiček kreacemi rozhodně nezklamal. Co je ovšem horší, je nazvučení. Zvuk se solidně mlátil a navíc Tomáš nebyl skoro slyšet při zpěvu. Krucipusk tak pro mě znamená docela zklamání, hlavně po technické stránce, ne po stránce jejich výkonu.
Po désáté hodině již míří na Black stage finský uragán Lordi. Chudák slečna M na ně smutně kouká jen skrze obrazovku. Kotel je hustej a já se slečnou L prožíváme hudební orgie. Její ječák se nesmazatelně zapíše do dějin... Po Lordech jdu opět načerpat síly a něco lehce popít a připravit se tak na další vrchol dne. O půlnoci totiž hraje Aleš Brichtů svůj setík. Super pařba podopořená fůrou alkoholu je doplňována o blátivé orgie, já vs. slečna M. Sice vypadáme jako solidní prasata, ale je to neskutečná sranda. Pan J uplatňuje studium obchodní akademie a tak vyjednal obchod. Slečny M a L prodáme za 6 velbloudů. Ovšem když nabídl jako bonus mě, z obchodu sešlo... Jdeme navštívit Turbo. Já se slečnou L jsme velcí vyznavači této hudby a tak tajně opouštíme zbytek bandy, za což sklidíme několik výčitek... :D, a jdeme radši kalit a pak na Vítkáče.
V půl druhý … ráno jsme již solidně sešrotovaní. Nohy téměř necítíme a já jsem tedy donucen obětovat svou celtu ve prospěch státu. Sedíme na blátě, kalíme a posloucháme klasiku. Přichází z Malešic, z tý čtvrti pochybný...ano Pražskej démon. Slyšet naživo tento song vás navodí do stavu, který se blahem blíží pocitu při orgasmu... Pan J a slečna M nás časem nachází. Sprdnou nás a pak se přidají... Démon je opakován a Vítkáči nastavují snad hodinu ke svému koncertu. A to i po tom, co jim vypnou proud do odposlechu, takže vlastně nikdo za kapely neví, kdo co hraje...
Blíží se čtvrtá ranní hodina. Nikde nikdo. Pusto. Jen my, pivo, bláto a kelímky. Můj návrh na zakempování zde a počkání na zítřejší program nesklidí kladný ohlas. Jdeme tedy navštívit diskošku Evropy 2. Vynikající hudba mě a pana J vyhání cca po 2 minutách. Slečny zůstávají a my se jdem najíst a kalit do pivníka v kempu. Samozřejmě platí zákon schválnosti. Jen co jsme si sedli v hospodě, skončili diskofilárny a začala hrát pohodová muzika. Nevracíme se. Po páté hodině přicházíme, jak by řekl pan H, nachcaný jak kýbl chcanek do kempu. Nikde nikdo. Myslíme si, že jsme tu první. Tak děláme bordel. Jenže ouha... Ve stanu spí LP a navíc z pat&mat chatky vylejzá jeden člověk za druhým... Kdybychom byli střízlíví, asi by to stálo za začervenání, ale v naší situaci jsme se jen smáli a smáli. Zaléháme, několik minut řveme skrze stěny, slečna L vymýšlí úžasnou pohádku a v 6 ráno se konečně usíná. Sláva! Pln skvělých zážitků a alkoholu je na čase vydatný odpočinek...

Sobota 26.7.
Po velice vydatném, ani ne dvouhodinovém spánku mě před 8 hodinou budí ten dobytek Oskar. Stejně tak pana LP. Zbytek bandy je totálně sešrotovaný. Pan J spí v pozici, jakou jsem v životě neviděl a tak jsem si to musel zvěčnit. S panem LP se jdem drobet smočit v potoce a pak na jednoho zjišťováka. Chutná mi, takže je jasný, že dneska to půjde... V 9 přichází i slečny L a M. Pokecáme, já dosnídám zrzavej chleba a jdem do kempu. Probíráme pana J. Zbytek má stále půlnoc a tak vyrážíme na jídlo. Hotel otvírá až v 11, takže máme nějakou půlhodinku času a tak zevlujem a frontujem před vchodem... Klasické knedlo, vepřo zelo nezklame. Staropramen taky pohladil. Po obědě máme volnou zábavu, kterou zaplňuji návštěvou „potůčku pod mostem“ a TOIek a poté se může konečně vyrazit na první vystoupení dne...
13:30 … Sedím si to na TOIce a co neslyším... Zvukovka na Střílej zezadu. Tak jsem vylít a Komunál začal hrát o 15 minut dřív. Jako jediný z party jsem tam chytnul celý vystoupení. Zbytek přišel zhruba v půlce třetí písničky. Docela mě to naštvalo. Když kapela začne hrát dýl, tak se to dá pochopit, ale jak může začít hrát dřív, to nevím... Ale každopádně já jsem to chytil celý. Navíc Bárt a spol. přetáhli o pět minut, takže se jejich koncík slušně rozrostl. Atmosféra byla, jako vždy na Komunálech, úžasná, ale přesto to na vystoupení z Votvíráku nemělo. Po Komunálech jdeme hned vedle do pivníka čerpat tekutitny a síly. Posloucháme a sledujem ,při sezení, vynikající vystoupení Debustrolů. Je tu Debustrol a tak se všichni userte... Pasáž s motorovkou nemělo chybu.
To se už blíží 16.hodina … a s ní koncík Harlejů. Další z vrcholů dne. Jedna pecka za druhou. Vynikající kotel i atmosféra. Ale stejně jako u Komunálů bych řekl, že vystoupení na Votvíráku mělo větší grády. Možná je to dáno tím, že tam to bylo ve stanu napěchovaném lidmi. Možná to bylo tím, že na atmosféře odpoledních koncíků, zde na Benátské, se silně podepsal Oskar... Poté přichazí další menší pauza. Osvěžení v potůčku a zrzkem je samozřejmostí.
18:00 … „Plni“ sil jdeme navštívit Ondru Hejmu a jeho Žlutého psa. Několik známých hitů, několik dobrých hlášek mezi songy. Ale jinak nic světoborného. Hlavním cílem bylo zabrat místo na Fanánka a Syny výčepu. Toto vystoupení pro mě patřilo zcela jistě mezi 5 nejočekávanějších (podobně jsem se těšil na Fousáče, Brichtu, Vítkáče a Komunál). Zcela jistě si každý řekne, že Fanánek není Sahula. Není! Ale to nic nemění na tom, že Synové výčepu předvedli jedno z nejlepších vystoupení vůbec, co jsem za české léto zažil. Možná je škoda, že tato kapela není tolik známá mezi veřejností a vždy stála v pozadí Třech sester, ale i tak se kotel slušně zaplnil a já s pány J a LP jsme si vytvořili nezapomenutelnou atmosféru! Slečny M a L daly přednost Mig 21 a poté přiznaly, že to byla velká chyba. Mig začal s téměř hodinovým zpožděním a navíc prý totálně nudil. Holt... říkal jsem ať zůstanou... Doporučení na závěr odstavce: Tři sestry, prosím dejte si rok, dva pauzu. Věnujte se vedlejším projektům MZH, Synové výčepu a já nevím co dalšího. Poté natočte nové album a vraťte se s novou choreo a s plnou parádou! Jedině vám to prospěje!
„Maňánu end drop“ jak by řekla slečna L vynecháváme. Bubeník Chinaski směřuje dle Brichty do pekla a tak jdem opět odpočívat a připravit se na Škwory. Dávám si špíza, který za den slevnil o 10 Kč. Kapely začínají pomalu na všech stage nabírat zpoždění. Po desáté tedy vyrážíme na Škwory. Hrají výborně, bohužel kotel stál solidně za prt. I 150 metrů vzdálená Kim Wilde nás přezpívala. Škoda. Toto si Škwor nezasloužil.
Na Electrick Mann si jdeme sednout do pivnika a relaxujem... Slečna M vypadá, jak kdyby měla během několika vteřin zemřít. Nedaří se nám ji rozhoupat... Popíjíme, kecáme. S panem R máme vynikající nápad a kupujem medovinu. Pulitr... Má docela opíjecí účinky v kombianci s fůrou piv... Půlnoc je dávno pryč. Program se stále šoupe. Je nám jasné, že Metallicu revival asi nestíháme. Ale někdy v půl 1 ráno konečně začínají Fousáči. Poslední vrchol dne! Fousatej hat to napálil. Mrská tam jak starou známou klasiku, tak nové předělávky. Songy Dej sem ruma a Z hajzlu jde zápach mě naprosto ničí. Kupodivu ožívá i slečna M. Až moc... Zpěvák prokládá songy vynikajícíma hláškama. Koncert se nakonec nastavuje i po vypnutí proudu a fousáči tak zpívaj bez nástrojů. Paráda! Ihned po fousáčích okamžitě letíme na Metallicu revival. Zjišťujeme, že i oni začali s cca hodinovým zpožděním. Poslechneme tři písničky a bolest nohou nám nedovolí pokračovat.
Kolem druhé ráno... jsme v pinvníku. Pan R šel navštívit Fast Food Orchestra a my zíráme na přípravu kapely CODA. Nijak nás nelaká, do té doby doby, nežli kapela spustí uragán v podobě coveru Another Brick in The Wall od Pink Floyd. Vystřelíme jako rakety a jde se pařit. Ke konci koncíku holky odchází neznámo kam (přičemž je nad slunce jasné, že šli na, mezi teenagerkami, velmi populární grupu Rybičky 48... já vím co je to za hnus. Vždyť jsem s jedním chodil do školy...). S panem J a panem LP zevlujeme na celtě. Je cca půl třetí a kolegům se chce spát. Jdem tedy naposled projít všechny stage. Ačkoliv je na Rybičkách pár lidí, zbytek bandy nevidím... Dirty Game ani Kohout plaší smrt mě vskutku nezajímá. Stojíme před Evropou 2 a hádáme se, kdo půjde hledat pana R. Nakonec konkurz vyhraje pan J...ale po 20 vteřinách vybíhá zcela vysílen místní hudbou. Chápem ho... Bavíme se pohledem na týpka, co právě zažívá stádium „gel“ a jdeme do kempu.
Je po třetí hodině a pomalu se chystáme do stanu. Já ještě chvíli kecám s Malym. Probíráme kvality celého dnu. Koncerty už končí. Nikde nikdo a mě je jasné, že ostatní tráví chvíle někde v areálu nebo na diskošce... Jdu taky zalehnout do stanu a cca ve 4 usínám...

Neděle 27.7.
Je 7:14... Brutální hic. Oskar zase perlí, dobytek jeden. Všichni jsou vyndaný jak prasata. Nikdo nevstává a tak jdu na ranní průzkum. Kouknu na frontu u sprch, dám si škoprloň a jdu zpět do kempu. Rozjímám na celtě a užívám si opojného vánku. Vypiju asi půlku škopka a v tom vstanou děvčata. Kecáme, probíráme noc a dnešek a tak různě. Po chvíli vstane i LP a jde bádat po sprchách. S děvčaty provádíme hromadnou maZáž...lidé kolem nechápou... Holt když jste spálení, děláte cokoliv, aby jste zahnali bolest...Náš program začíná až ve 13:35, takže je času dost na rekonvalescenci. Po chvíli vstává i pan R. Nic si nepamatuje :D. Neví, kde byl ani jak se dostal domů. Panečku... Vyrážíme tedy směr „pod most“. Areál je ještě zavřený a tak musíme okolo. Alespoň jdeme chládkem. Po mostem provádíme lehký cákanec a pak razíme před hotel. Volá mi pan J, že se již probral z další, ze svých nesčetných spacích kreací a že jde za náma. My se proto strategicky přesunujem k úplně jiné restauračce, kde po několika chvílích strádání nacházíme místo k sezení. Pan J nás časem najde. Jídlo bude prý nejdřív v poledne a tak si dávám česnečku. Ta i pívo mi dává celkem zabrat. Děvčata a pan R si dávají kulturní pokrm. Oči by jedli. Žel bohu žaludek by to asi nerozdjechal. Slečna M svádí zajímavý souboj s pomerančovým džusem (ono i kreace se středověkým trojzubcem jsou zajímavé). Pan J čeká zhruba hodinu na polévku a když se jí nakonec nedočká, tak strategicky ruší tento chod. Cestou z restauračky se stane několik zajímavých příhod. Jednak potkáme pana H a pana P, kteří s batohy na zádech hledají Malýho, kterej je nezvěstnej od rána. V tom jede okolo sanitka a pan R, notně vyndanej jako hovado, stopne vozidlo záchrané služby. Ty k nám začnou couvat a my nevíme co teď? Utéct? Ale proč? My za to nemůžem. Pan R se jde ospravedlnit... (má na to povahu... při vyprávění o nalezení mrtvého dědy jsem nevěděl, jestli se smát nebo bát, s kým to vlastně kalím...) … Saniťákovi vykládá něco o bolesti hlavy a o tom, jestli nemá prášky. Bohužel toto sebou lítačky nevozí a tak se s poklidem loučíme se sanitkou... Ufff... to byl zážitek. Míříme do areálu na Sto zvířat, kde svádím další ze soubojů s teplým pívem.
13:35 … První naše dnešní kapelka. S pocitem známosti jednoho songu se těším na grupu, které patří mezi dvě nejlepší česká skáčka. Pařba se rozjíždí. Jedná se o pravý letní koncík. Pivo lítá o sto šest. Do krku teče taky celkem dobře a tak se výborně bavíme. Po koncertu ještě od stánku sposlechnem několik songů od Blue Effect a pak s pivem a ledovou tříští mířím s děvčaty a s LP pod most. Jdeme na velký šutr. Slečna M se toho nebojí a odváží se do divoké vody. Bojíme se o její spodní část plavek a těhotenské oblečení. Po chvíli doráží i pánové R a J. R jde také otestovat divokou vodu, ale nějak to neudrží. Všichni v okolí s hrůzou v očích sledují, jak pan R zápasí o holý život. Po několika desítkách metrů se konečně zastavuje. Krev, naražená záda a vejce. Chudák. Už nikdy nebude moc mít děti... Začíná cákavice. Každý se chopí svého kelímku a strhnou se pravé vodní orgie. Bitka s vodou. Paráda. Všichni se baví. Jen slečna L je nějaka rozklepaná. Husina, že by se mohla používat jako smirkový papír... Chudák děvče. Je jí zima. Bojí se požádat někoho o zahřátí. Nemáš se stydět holka... :D Návštěva Yo Yo bandu se ruší. Snažíme se drobátko uschnout a vyrážíme. Potkáváme stánek s domácím uzeným, škoda že bez okurek. Děvčata se vyráží odhalit do kempu, aby mohla schnout, aniž by je sledovalo lačné mužské oko. Lačné mužské oko totiž dává přednost uzeným žebrům a pivku (jsme to ale barbaři...). Pomalu se již blíží šestá a s ním koncík Horkýžů. Jdeme do kempu a pan J na fiXu. Děvčata nacházíme v oku lahodícím rozpoložení. Zato rozpoložení našich střev nás nutí k návštěvě TOIek.
18:00 … Během 15 dnů potřetí na Horkýže slíže. Ovšem poprvé v kotli. Pařbu jsem si nechával na závěr. Nebýt šíleného horka, možná by to bylo o chloupek lepší. Vyslýchám si další z nezapomenutelných ječáků slečny L. Nakonec celkem sesmahnutí jdeme naposledy do pivníka, kde již obnovili zásoby s pivem. Limonáda, pivo a hlavně stín. To je balzám... Pan J usíná vyčerpáním na lavičce. Sledujeme berounský Brutus a poté šíleného Vildu Čoka. Mezitím v pivníku přestanou točit. Co je todle za stánek nikdy nepochopím. Buď jim pivo dojde a nebo když ho maj, tak zavřou... Slečna L začíná přecházet do nasrano-nudy... Chudák, nemůže pít...
20:30 … Přichází vrchol dne. Jedna z nejstarších kapel na světě. Není to nikdo jiný, než legenda s názvem Olympic. „Zahrajeme vám písničky z nové desky, která vyšla tuším v listopadu. Poté dáme několik songů z 90. let. Zahrajem hitovky z leto 80. Zahrajeme také něco ze 70. let a také něco z 60. let“... Zní to až komicky, ale je to tak... Novinkové songy neznám. Ale pak se to zvrhává. Pan R přináší 1,5 houby. Za pět minut je láhev prázdná. O několik minut později se vrací s dalšími 3 litry nápoje 50:50. Ve 4 lidech nám to trvá necelou hodinku... Jsme slušně nabombení. Předvádíme tu nejlepší pařbu a totálně si to užíváme. Slečna L je extrémně suchá a prý nám strašně závidí, jak si užíváme a kalíme. Cca 2 decky vína pan R roztočí do šílených obrátek a vrhne do davu... Prý se víno blbě pere... :D. Totální nářez. Užíváme si. Ke konci se snážím rozveselit smutná děvčata... Nedaří se... Olympic nasatvuje zhruba půl hodinky a tím ve 22:00 zakončují celý festival. Cestou zpět máme nakoupíno. Dvoulitrovka Tescovína za 160... Začíná monstrózní večírek ve stanu pana R. Děvčata se několik hodin převlékají, ale nakonec z toho usínají... Snaha opít pana LP se nedaří. Po namíchání smrtícího drinku zaléhá do spacáku... My jedeme dál. Za poslechu songů z mobilů probíráme situaci v městysu, politku, fotbal...Prostě všechno. Došlo další víno. Jdeme pro další do kempového pivníka. 2 litry frankovky za 250.... Teda, s náma si každej dělá co chce. Pan R tam alespoň na oplátku někomu vypije 2 panáky ruma (aspoň je vidět, kde získal přezdívku). Mejdlo pokračuje. V silně pokročilém stádiu opilosti se rozhodujem s panem J uskutečnit náš plán pomsty. Za pomoci kluků bouráme holkám stan. Slečna M mě poznala po hlase... Nevím jak to dokázala. Každopadně, ačkoliv stan nedržela ani jedna tyč, ani jeden kolík, nespadl. Zřejmě to bylo způsobeno velkým množstvím luštěnin, co děvčata přes den snědla... Jdeme pokračovat v kalbě. Pan R už téměř nemůže mluvit a usíná záhadným způsobem. Já s panem J dopíjíme víno a stěhujem se do našeho stanu. Je 5 ráno a my jdeme spát. V 6:28 nám jede vlak.

Pondělí 28.7.
Vyndanej jako prase vstávám po osvěžujícím 20 minutovém spánku. J – death. R – totálně death. LP – budím ho. Ze stanu děvčat se ozývá ohlušující chrápot... Je jasné, že vlak nestíháme a tak jdu zalehnout... Další metou je vlak v 8. Pan LP vylézá z brlohu a neustále chodí mezi stany... komunikuji s ním za popíjení poslední plechovky piva. Před 7 začínám komunikovat s děvčaty. Pan R byl záhadným způsobem též vzbuzen. Zbývá vzbudit pana J. Bohužel jsem se musel uchýlit k nejhrůznějšímu činu. Za cloumání s jeho bezvládným tělem a řevem, blíží se válka....nálet!!! se mi ho konečne daři dostat z pelechu. Sbalíme stany, bordel, věci a vyrážíme na vlak. Cestou se pořídí studená kofola a Pornočtrnáctideník Nezávislé Iniciativy. Čeká nás cesta domů. Pět přestupů a více než dvě a půl hodiny na kolejích... „Ty vole...vole... já jsem vyndanej jako prase“ … „Pane, vy jste normální ubožák a chudák“ ... „Tak to hlavně nikomu neříkejte, já nechci, aby se to provalilo“ … Toť rozhovor pana R a jistého důchodce, který raději opouští vagon... V dalším vlaku potkáváme holé krysy či pojídáme suchary... Prostě příjemná cesta...
Kolem oběda mám již za sebou koupel a obědvám. Myslím na děvčata, jak mají před sebou nějaké 3-4 kilometry pěší chůze s batohy v totálním pařáku. Děvčata za chůze s batohy v totálním pařáku myslí na mě, jak se koupu a obědvám... Idylka... Zazvonil zvonec a pohádky je konec, nashle zase za rok, poslední červencový víkend na Malé skále na 17. ročníku festivalu Benátská noc.

Závěr:
Další fesťák je za mnou. Co se atmosféry, hudby, kaleb a lidí týká, jednalo se o naprosto famózní věc. Horší je to po stránce organizační. Kde byla uklízecí četa? Takový bordel jsem ještě na žádném festivalu neviděl. Co tak „obrovské“ množství TOIek... Ještě jsem nezažil, že by se stály třeba i 30 hlavé fronty na TOIku... Taktéž rozpoložení stage mohlo být lepší. To jsou zápory, kladů je mnohem … mnohem více. Výborné show Lordů, Dogy. Excelentní hudební zážitek z Aleše Brichty, Alkeholů, Hárlejů, Komunálů, Vítkáčů nebo Synů výčepu. Vynikající vystoupení Torru, Kryptoru či Fousatého hata. Excelentní pařby na Sto zvířat a hlavně na Olympic. Výborné zážitky z koupání v potůčku, z blátivých orgií se slečnou M, z alkoholických večírků... Prostě paráda. Do toho krásně svítil Oskar... Co si víc přát...

Klady:
Výborná parta lidí, solidní atmosféra, velký výběr nápojů, piva i jídla, fůra doplňkových atrakcí (diskotéka, horolezecká stěna, paintball, stánky, potok...), solidní ceny, čistota TOIek

Zápory:
Malé množství TOIek, brutální bordel a neschopnost uklízecí čety, v pátek šíleně bláta kvůli předešlým deštům, nechal jsem tam 2500 ...