Bohémové bohémského života

S bohémským životem se prolínala vnitřní chudoba, šílené zoufalství a zoufalé šílenství.
Alkohol, cigarety, vzrušení, zoufalství, šílenství.
Těmito a dalšími slovy, můžeme charakterizovat bohémský život bohémů.
Půlnoční orgie, u kterých si nikdo nebyl jist jak dopadnou a nekonečné denní radovánky, které by ostatní lidé raději neviděli.
Nestálost citů a emocí vedla k tomu, že se každý den pohybovali někde jinde.
Jeden den byli králové celé země. Byli šťastní, uznávaní.
Byli milováni.
Druhý den se propadli na nejhlubší dno a z výšky na ně všichni házeli tu největší špínu.
Byli proklínáni.
Alkoholová delíria je silnou rukou vedla k ohavným činům, ze kterých by je nevyvedlo ani samo pokání. Ponižovali druhé tím, že se jim záhy omlouvali za jejich vlastní chladnokrevný čin.
Nikdo je nechápal a snad ani nemohl pochopit.
Měli vlastní světy. Měli své vlastní představy, názory a inspirace.
Jen jediná touha jim udávala směr. Touha být jiní, než ostatní.
S patřičnou destrukcí sobě vlastní, vedli dlouhé rozhovory o svých životech, o svých vzdušných majetcích a láskách.

Rimbaud jednou řekl „Nesnesitelné je, že sneseme všechno.“

Neměli ani korunu a přesto žili bouřlivě. Neměli ani na jídlo a přesto stále žili. Byli geniální.
Ovšem, jejich genialita, je ničila. Ničila nejen je, ale i jejich blízké a lidi, které se s nimi znali.
Jejich myšlení převyšovalo nad všechny ostatní, přesto jsou stálé nepochopeni.
Vždyť přece chtěli jen žít. Chtěli jen vlastním tělem okusit to, co nikdo jiný. Chtěli být vším a všemi. Chtěli ochutnat každičký kousek života.
Možná to je zničilo.