Koralína

V první polovině filmu si připadáme jako v pohádce s klasickým příběhem opuštěné holčičky,
ve druhé naopak jako ve strašidelném filmu připomínajícím trochu Faunův labyrint od Del Tora. Děti se nejspíš budou bát, dospělí možná trochu také , ale celkově se o horor přece jenom nejedná. I přes pár nedostatků film doporučuji, ovšem možná by stačilo počkat si na verzi na DVD.

Na pozadí úvodních titulků nám autoři hned ukazují, že nejsme na dětském filmu pro každého. Ruce kostlivce přišívají panence knoflíky místo očí, což je doprovázeno klidnou, příjemnou hudbou. Již tady můžeme pochopit, že spíše než o pohádku pro malé děti se jedná o film podobný Mrtvé nevěstě nebo Ukradeným Vánocům (v originále The Nightmare Before Christmas), ovšem i přes to si zachovává po celou dobu pohádkovou atmosféru Alenky v říši divů. Koralína ovšem není tak docela klasická hrdinka. Je mírně otrávená ze všeho okolo sebe (dokonce i z neskutečného světa za dveřmi) a je poněkud nedůtklivá a drzá, což se celkově snaží přiblížit celý film skutečným dětem, nikoliv těm vysněným hodným a laskavým.

Co se zpracování týče, bylo příjemné zjištění, že se jedná o animaci v klasičtějším stylu, ovšem má to i své nevýhody. Možná, že před pár lety bychom s klidem pozorovali kreslené postavičky, které se mírně cukají, ovšem dnes to považuji za zbytečnost, a proto vždy, když se v Koralíně něco začalo sekat, jakoby to zapomněli vyrenderovat, jsem tím byl nepříjemně vyrušený z děje.

Ději bych toho měl jen velmi málo co vytknout. Jedná se o klasickou pohádku v novém stylu, který jí velmi sluší a vytváří z ní něco naprosto nového a osvěžujícího. Krásné krajiny, jednoduše vykreslené postavy, které spíše než reálný vzhled vyjadřují své pocity a svůj charakter, mluvící kočka a podivný bláznivý kluk ze sousedství... tohle všechno dohromady vytváří nádherný svět, do kterého se klidně ponoříte ještě párkrát po prvém shlédnutí.

Celý film začíná příjezdem nových nájemníků velkého domu. Jejich dcera Koralína je velmi zvídavá dívka, která by ráda trávila volný čas venku na zahradě. Ironií osudu jsou její rodiče, spisovatelé v zahradnickém oboru, ovšem ani jeden z nich se nechce v hlíně „hrabat“ a svou práci omezují pouze na psaní na počítačích. Oba dva Koralínu odhánějí a otec jí vymyslí velmi nezáživný úkol: spočítat všechno, co v novém domě najde. Koralína tedy začne se starými okny, dveřmi a stoly, až si všimne za jednou matrací malých dvířek pod tapetou. Když sežene klíč, je velmi zklamaná, že se za ní skrývá cihlová zeď. Znuděná si lehá do postele a usíná, ovšem brzy ji probudí malá myška, která ji zavede až k těmto dveřím, které ovšem tentokrát neskrývají pouze zeď, ale svítivou chodbu vedoucí do světa, kde jsou její rodiče zábavní a starají se o všechny radosti i strasti své dcerky. Koralína je z tohoto místa tak nadšená, že tam chodí čím dál tím častěji. Ovšem nic netrvá věčně a ona bude muset brzy přijít na to, proč mají všichni v tomto světě místo očí knoflíky a nakonec bude mít před sebou úkol rozdělený na tři části a ještě jednu bonusovou (v tomto ohledu jsem se na chvíli zalekl, že se stupňování spíše blíží počítačové hře, která jistě vyjde podle filmu, ale naštěstí musím zpětně konstatovat, že se nic takového nekonalo).

Každý film má své chyby. Ostatně od toho tady taky jsme, abychom dělali chyby a příště je napravovali, ne? Pravdou je, že Koralína má těch chyb velmi pomálu a jedná se tedy o film, který by si nikdo neměl nechat ujít.