Alice in Chains

Stát a čekat půl druhé hodiny na lístek se vyplatilo. Free entrace a jedna z nejlepších grungových skupin jež kdy zavítala do našich krajů. Hudebníci ze Států a kamarádi ze stejné čtvrti. Supkultura nirvánistů a atmosféra na jejíž náboj se nezapomíná. Představte si secesní palác pražské Lucerny v obležení dlouhovlasejch vyznavačů rockenrollu a hned budete vědět o čem mluvím.

Hned jak Sean Kinney poprvé udeřil do soupravy bicích.Hned jak Jerry zahrál první akordy a Will začal zpívat,začal mě naplňovat ten stav,co mě při poslechu kvalitní hudby dělá štastnou. Neskutečně mě nabíjel pocit, že jsem součástí davu jemuž srdce buší v rytmu stejného nadšení jako mě.V krvi ty samé endorfiny štěstí.Vlny nadšení jež do mne narážejí ze všech stran.Nekonečno energie co vrážím do zpěvu a tance.Neskutečně charismatický zpěvák na němž jsem mohla oči nechat.Ta síla hudby,pocit naplňení.Ovládala mě skupina,jíž jsem si doma ani nestihla pořádně naposlouchat.Moje problémy se náhle zdály nicotné.Spolu s potem tělesným ze mne odcházela i špína duševní.Veškerý splín odplouval tam,odkud přišel.Když jsem zavřela oči byla jsem tam jenom já a hudba z níž mi další dva dny hučelo v uších a jež mi chvílema tak neskutečně připomínala hudbu králů grungového nebe -Nirvany.

Zahráli ověřené hity jako rooster,them bones,would či love hate love.Nechyběly ani pecky z nového alba v čele s check my brain.Těžko říct čím si skupina nejvíce získala publikum.Snad check my brain.Či rooster co si publikum vytleskalo na rozloučenou.To je otázka dosti individuální.Pro mě byl však celý tento neopakovatelný koncert obrovským zážitkem a s ukořistěným trsátkem od Jerryho jsem odcházela domů naprosto štastná.Alice in Chains mi dala to,co od hudby očekávám.