3 sezóny v pekle (recenze)

"Smíření není to k čemu chceme dospět, musíme se vzbouřit, jít svou vlastní cestou."

Pod názvem nového českého filmu "3 sezóny v pekle" si leckdo vybaví naprosto jiný žánr, než ten, který na konci roku 2009 do kin přinesl režisér Tomáš Maršín. Málokoho by napadlo, že se vlastně jedná o jemně mrazivou tragikomedii, která se na českém plátně už dlouho neobjevila. Po tvorbách typu Taková normální rodinka, Sněženky a machři po 25 letech a podobně, přichází do kin film natočený rozumem i citem,film v pravém slova smyslu. Na české scéně se po Protektorovi začíná blýskat na lepší zítřky. Tomáš Maršín, Kryštof Hádek a Egon Bondy konečně dorazili do kin.


"Jediný, co k tomu můžu říct, je hovno."

(Polo)inspirovaný snímek knihou "Prvních deset let" od Egona Bondyho se odehrává v neklidné Praze roku 1947. Devatenáctiletému Ivanu Heinzovi se zdá, že žije v tak v trochu jiném světě než většina lidí. "Protestuju!" řve z plných plic do prázdna. Naivní mladý rebel s duší umělce začíná pociťovat, že průměrný a poklidný život není nic pro něho,chce žít jen přítomností a zachycovat vše ve svých dosud nepochopených verších.

Postava Ivana Heinze je kvůli svému námětu až příliš ztotožňovaná s Egonem Bondym, je s ním hodně srovnávaná, nehledě na to, že Tomáš Maršín hledal ve slavném básníkovi jen inspiraci pro svůj film. Režisérova volba obsadit do hlavní role pořád ještě "ne dost okoukaného" Kryštofa Hádka, byla jedním z největších triumfů. Po filmech Tmavomodrý svět a Bobule ukázal i zde mladý herec neobyčejnou přirozenost a talent. Příjemným kontrastem byl jeho nevinný, tak trochu jemný vzhled s duší rebela toužícím po vnitřní svobodě.

"Musíme protestovat, klást nemístné otázky, načechrat lidem to jejich prděníčko."

Ivan je školou i usedlým životem vedle legionářského otce (Martin Huba) znechucen na tolik, že zkrátka rezignuje a začíná žít život pravého bohémského buřiče ve společnosti umělců stejného rázu jako je on sám. Mladý básník proráží společností ve snaze stát se "hrdinou moderní doby". "Povinností umělce je učinit každý okamžik neopakovatelný,"tvrdí, když si zapaluje rukávy od košile.


"Mě se to vůbec nelíbilo." odpovídá herec Jan Kraus, který ve filmu ztvárňuje roli literárního kritika Viktora Lucase.
Přes všechno se, ale stane Ivanovi dobrým rádcem a v určité chvíli i spojencem. Právě on ho uvádí do bizarní společnosti "Můj přítel a nadějný básník." představuje Ivana na jednom z večírků, kde souhrou náhod potkává Janu. Největší náhodu jeho života.

"Jistým bodem počínaje - není již návratu, a toho bodu, je třeba dosáhnout."

Role Jany Frankové se rozhodně nedá shrábnout do jednoho pytle s tuctovými "dívkami hlavních hrdinů". Na první pohled se Jana zdá být tak trochu ironická, čas však ukáže, že se pod obalem ironie skrývá pravda. Zdánlivě lhostejná dívka ke všemu se postupem času ukazuje i v jiném světle. Ve světle lásky, statečnosti, naděje i beznaděje.
Rázná bisexuálka je zprvu marxistickému básníkovi v mnohém podobná. Vyhýbá se práci, žije okamžikem, provokuje na veřejnosti, avšak také její postava tvoří určitý protiklad, kterým je Ivan přitahován.
Režisérovo dlouhé vybírání Jany Frankové se nakonec skutečně vydařilo. Po neúspěchu na Slovenku zamířil do Polska, kde našel Karolinu Gruszku. Netypicky krásná herečka byla pro typického diváka českých filmů příjemnou změnou. "Karolina mě baví jako člověk." tvrdí Kryštof Hádek o své herecké partnerce a to je právě to. Karolinina originalita, přirozenost a neokoukanost zkrátka zaujme.

"Ti tví Češi dokážou být pěkný svině."

Vztah mezi dvěma bohémy se začíná pomalu rozjíždět. Oba bezděky poznávají lásku, ve kterou vlastně nikdy nevěřili. Janin byt zděděný po rodičích se stává úkrytem před světem a nenáviděnou skutečností. Rebelská dvojice přežívá na základě drobných krádeží a peněz ze zastavárny, plánují společně útěk do Paříže. Ve chvílích, kdy přijde Ivanovi povolání z armády, začíná i on tak trochu vnímat, že komunistický režim je něco jiného, než co tak dobře znal. Začíná i konfiskace majetku jeho otce a Ivan s Janou se rozhodnou utéci.


Útěk do Paříže se ovšem odkládá, Ivan musí zajistit peníze, proto odjíždí do Vídně. "Jmenuji se Emanuel Born." tvrdí všude, kam přijde. Výlet do Vídně se však mladému buřiči nijak nevyplatí. Na cestě zpět za Janou je zadržen tajnou policí. Když opakovaně tvrdí, že ilegálně přejížděl hranice, aby mohl amerického prezidenta zabít nakaženými blechami, rozhodně to ani jemu ani Janě, která se těhotná krčí ve zničeném bytě, na štěstí nepřidá.


Maršínům film, z poloviny idealistický z poloviny realistický, se díky detailně vypracovanému výtvarnému pojetí, dobové atmosféře, skvělým hercům, režii a dalšímu, propracoval až k několika nominacím na Českého Lva. Jak řekl Jan Budař na nominačním večeru : "Tleskám, až mě ruce bolí," Čeští režiséři se po krátké pauze konečně probudili a mě nezbývá než, čekat, jak to 6. března s Tomášem Maršínem a filmem 3 sezóny v pekle dopadne.