Woodstock

3 Days of Peace & Love

Někdy v červnu jsme zachytili, že se plánuje obrovskej hudební festival pro všechny hippie, asi všichni víte, kdo hipíci byli a pro upřesnění vám jsem napíšu i můj příběh. Já sám jsem se do mé komuny dostal vlastně skoro omylem. Mýho bráchu totiž zabili ve Vietnamu, když jsem se tuhle zprávu dověděl, najednou jsem nevěděl, co dál, Mike byl pro mě všechno, a tak jsem šel chlastat, nepřál bych vám vidět, jak jsem vypadal, já si to vlastně ani nepamatuju. Ráno jsem se probral na pláži, jenom přikrytej dekou, beze všech věcí, jenom s krásnou nahou slečnou vedle sebe. Představila se mi jako Mary a odvedla mě s sebou za svými přáteli. Byl to pro mě neuvěřitelný šok, hned mě přijali mezi sebe, a když jsem zjistil, jak a pro co žijí, zůstal jsem s nimi, do té doby jsem totiž byl vychovaný chlapeček žijící s maminkou a teď jsem konečně mohl být sám sebou. Nikdy nepřestanu děkovat za tuhle neuvěřitelnou náhodu, která mi změnila celý život a hlavně mi dala jeho smysl. Na Woodstock jsme se všichni neskutečně těšili, mělo to bejt obrovský zpestření mezi těma všema demonstracema (lidem prostě věci nedojdou po dvou, třech protestech). Nejdřív jsme se chystali do Woodstocku, ale pak (3 týdny před zahájením) přišla ta strašná zpráva - konání bylo zakázáno. Naštěstí se našel hodnej farmář Max, kterej organizátorům (čtyřem mladejm klukům) půjčil všechny svý louky, dohromady 600 akrů to bylo, a pak už akci nic nebránilo. Mělo tam být všechno,co jsme propagovali - mír, volná láska a k tomu ještě navíc skvělá hudba, tehdy byla naštěstí jiná doba a většina kapel hrála, protože jí to bavilo a ne za peníze, kde jsou ty časy teď.
Do White Lake jsme se vydali den před začátkem, abychom nasáli tu atmosféru, tj. 14. srpna 1969, očekávali jsme dost lidí, ale tohle byl trochu šok, skončili jsme na konci 16 km dlouhý kolony a museli tam spolu s půl milionem dalších účastníků dojít pěšky. Všude kolem silnice stáli pomalovaný VW Busy, hned jsme se seznámili s další partičkou a celej Woodstock jsme prožili spolu, atmosféra byla opravdu nepopsatelná, všechno bylo všech, ve vzduchu byla cítit láska a mír,rozdávali se drogy, alkohol i jídlo. A to jsme měli ještě štěstí, jelikož dalších 100 000 lidí se muselo vrátit zpátky, prostě už se tam nevešli, už tak to byla hlava na hlavě, bylo mi jich líto, ale ze silnice si to museli užít, hudba byla slyšet všude a atmosféra lásky, míru, klidu a pohody byla všude okolo. Sice jsme si koupili vstupenky, ale měli jsme je nakonec jenom na památku, jelikož zapomněli nainstalovat turnikety, ale co, chybička se občas vloudí všude. A takhle to pokračovalo i na místě, byla to nezapomenutelná noc i začátek dne, nešli jsme ani spát, pořád se něco dělo, chodilo se od skupiny ke skupině, povídalo se, smálo, pilo, musím říct, že jsem nezažil lepší trip než v předvečer Woodstocku. Byli jsme celý natěšení, ale ten den nakonec uběhl neuvěřitelně rychle.
A pak v 16:00 vystoupil na podium Richie Havens a Woodstock mohl začít žít. Byli to nejlepší 3 dny mýho života. Viděl jsem Santanu, The Who, Jefferson Airplane i Janis Joplin a spoustu dalších zpěváků a kapel. Byla jich tam fakt spousta, ale přece jenom nějaký chyběli. Například Bob Dylan, potkávali jsme spoustu lidí s transapretnty, Bobe, přijeď prosím. Neobjevili se ani Doors, kvůli jejich malému problému v Miami a Beatles nepustili z Kanady, i když Lennon se sem opravdu chtěl podívat. A nakonec Led Zepellin, ty se odepsali sami, dali přednost koncertu. Ještě teď musí litovat tohohle rozhodnutí. Uznávám, že jsme byli pořád sjetý, holt příznivý ceny LSD, hašiše a všeho podobnýho, ale tu úžasnou pohotovost plnou ochotnejch a milejch lidí jsme využít nemuseli. Skoro jsem zapomněl na ten neskutečnej déšť, v jednu chvíli jsme všichni začali skandovat No rain, no rain, no rain a déšť pak najednou přestal, byl to úžasnej pocit, zvládli jsme zastavit naší vnitřní silou a společným přáním a díky tomu nám vůbec nevadila ta spousta bahna, díky tomu tam byla ještě větší zábava, jestli to ještě vůbec šlo. Akorát jednoho kluka přejel traktor, když shrnoval bahno, ale co, umřel na tom nejmírumilovnějším místě na světě. Dokonce i jídlo bylo zadarmo, a ještě nějaký rozhazovali vrtulníky, který přiváželi účinkující, protože jinak by se tam nedostali, fakt tam bylo moc lidí. A pak zničenonic pondělí a konec, Jimi Hendrix dohrál poslední tóny naší hymny a najednou bylo ticho. Ještě teď mi běhá mráz po zádech, když si na to vzpomenu, bylo to prostě dokonalý, vlastně slovy nepopsatelný. ale snad jsem Vám to aspoň trochu nastínil. Byla to bohužel poslední velká akce všech hippie, ale vždyť v nejlepším se má přestat, stejně se jednou vrátíme.

Peace & Love