Votvírák 2010

PROLOG:
Letošní první polovina roku byla kulturně slabší, než v několika posledních letech. Pokud nepočítám nějakou tu zábavu či ples, navštívil jsem pouze 2 koncerty. Koncem dubna to bylo vystoupení Sto zvířat v Kolíně a v dubnu taktéž v Kolíně koncert Tří sester. Pár koncertů mi nevyšlo kvůli práci, plesů bylo méně, Trpaslicon mi utekl... No zkrátka to nebylo nic moc. O to více jsem se těšil na letošní první pořádnou vícedenní akci. Zahájení festivalové sezony – Votvírák 2010 jsem si nemohl nechat ujít již po 3. za sebou.

Týden – dva před Votvírákem to však nevypadalo s naší účastí nejlépe. Z loňské bandy odpadli kvůli pracovním povinnostem slečna L a Duke of The Cheese, kvůli školním povinnostem nepojede taktéž slečna M a pan LP. Z toho samého důvodu byl na vážkách i pan V. Navíc slečny D a K to odnesly po zdravotní stránce na třídním vodáckém výletě... No zkrátka nic moc. Holky se nakonec naštěstí davájí do kupy, V účast přeci jen potvrdí, a tak se zvesela může vyrazit! Přestože letošní ročník byl již zpoplatněn, zásluhou slečny D jsme i letos jeli zadarmo! A v jakém složení jsme tedy nakonec vyrazili? Na předvotvírákovou kalbu alá minulý rok – nikdo. Vyrazili jsme totiž až v pátek...

DĚJ:
Pátek 11.6.2010
V dopoledních hodinách se na nádraží schází základní banda opilců. Já, pan V, slečna J, Kur domácí a vrchní podokenní malíř Majzlík. Cíl je jasný! Dojet, nakoupit zásoby, rozbít tábor a zabrat místo pro opozdilce. Základním materiálem na cestu začínáme plýtvat ihned po nastoupení do vlaku. Každý po svém. Někdo si ho uschovává do žaludku, někdo šetří na potom, pan V s tím radši praští o dveře, načež letí s pivní igelitkou plnou rezavého chleba smíchaného se střepy na WC... Cesta utíká rychle. V Milovicích se před nádražím dělíme. Duo V a Majzlík jde na nákup, aby se mohlo s těžkými zásobami táhnout v neskutečném pařáku několika kilometrovou cestou. Zbytek (já, J a Slepička) se za 30 korun necháme dovézt až ke stanovému městečku. Tomu se říká vychcanost! Rozbalíme stany, provedeme námaz těla, obhlédneme situaci a se smáčenou hlavou se jdeme nechat okroužkovat. Mezitím se M a V blíží, tak jim jde S naproti.
Je přesně 14:00. Areál má být již nějakou dobu otevřen, ale nikde ani noha. První kapela začíná pomalu hrát a současně s tím začínají organizátoři vpouštět první lidi. Vychytralý plán. Jdeme se tam tedy také podívat. Prohlížíme areál, obdivujeme gigantickou stage a navštěvujeme pivník. Sledujeme naprosto neuvěřitelnou frontu na vstup do kempu. Další gól organizátorů...
Krátce před třetí hodinou se již blíží první kulturní vystoupení. Kapela LEGENDY (SE VRACÍ) jsou na hlavní stage. Před brutálním horkem se na pár minut chráníme zmrzlinou, ale po chvíli nám konečně gigantická Tonava stage hází stín. Jsem v první řadě a vychutnáváme umění Legend. Čtveřice Šiška, Izzi, Civopulos a Pyško neskutečně válí a předvádí, co je to hra na kytaru (a indiánskej bubínek). Po krátké pivní pauze se pomalu blíží další vystoupení.
Před půl 5 přichází na Public Stage DOGA! Doga má staronovou výzdobu, Izzi novou sukni, pecky se prolínají ze všech alb a my si vystoupení užíváme. Mezitím doráží druhá třetina výpravy. Slečny K & K a Z s R. Potkávám cápka z bývalé práce. Pokecáme a na krku je další koncert.
Ihned po Doze je na řadě KRUCIPUSK. Zevlák připravuje kytary, ale během několika chvil se málem složím do kolen. Onen zevlák je Hájíček! Co udělal se svým vzhledem, to je neuvěřitelné. Dlouhé melírované vlasy, vousy jako ZZ Top, bílé lakýrky, ponožky do půlky lýtek... No zkrátka maximální haluz. (viz http://www.musicfoto.net/wp-content/gallery/votvirak-2010/votvirak_002.jpg). Každopádně Krucipusk předvedl naprosto senzační vystoupení. Míchal osvědčenou klasiku, songy z nové desky a na závěr dal klasiku – Láska je kurva – ovšem ve velmi netradičním a naprosto úžasně letním podání. Navíc začali o několik minut dříve a o několik minut déle skončili. Hájíček a spol. mají pódiu evidentně rádi. Pro mě jasný sobotní koncertní vrchol!
Po koncertě nás čeká pauza. Tu vyplňujeme kempovací pauzou, kterou zahajujeme ochutnáním místní klobásy za 45 Kč. Hnus a ještě k tomu malej. Vytahujeme vodnici, hlídáme drinky, klábosíme... Bavíme se a čas do Olympiců si jde pár lidí ukrátit Čechomorem. Po jeho skončení vyráží do areálu opět celá banda. Cíl je jasný
Je devět hodin večer a na hlavní stage přichází česká legenda – OLYMPIC. Kdo čekal staré a osvědčené songy, ten čekal marně. Nové songy, které mě absolutně nic neříkají, mě nebaví. Nudím se a jedna, dvě staré pecky to nenapraví. Zhruba v půlce koncertu se s panem M rozhodujeme to odpískat. Navštívíme stánek s jídlem. Po shlédnutí cen jich prohledáme ještě několik, načež narážíme na párky. 20 Kč za párek v rohlíku – studený. Jdeme do kempu, já to beru skrze první TOInávštěvu. Celkem mě překvapila čistota, avšak jejich počet, dle front po celý den, byl nedostačující. V kempu slyšíme, že v závěru vystoupení nějakou tu starou pecku přece jen nahodí. Ale i tak se pro mě jedná o největší zklamání festivalu...
Po desáté hodině se scházíme v kempu. Už natrvalo. Tu a tam sice občas někdo odběhne na Tublatanku nebo UDG a podobné hnoje, avšak tvrdé jádro se věnuje intenzivnímu hlídání. Posloucháme hudbu z central stage říznutou pouťovou jednotvárnou muzikou z atrakcí. V kombinaci s alkoholem a vodnicí se jedná o celkem zajímavý remix. Bavíme se, avšak postupně všichni odpadají. Nakonec to odpískává i ten zbytek nás – přeživších. Kolem druhé zaléhám osamocen do stanu. Kolotočáři mi nevadí, ani zbytky dohrávající hudby. Téměř okamžitě usínám.

Sobota 12.6.2010
Je půl 7 a zvoní mi telefon. Pan V: „Poj chlastat.“ Odvětím, že ve stanu je celkem dýchatelno a že si ještě pospím. Za zhruba půl hoďky už tam dýchatelno není, a tak se nakonec vyklepu ven taktéž. Postupně vstává celá parta. Již od brzkého rána je jasné, že předpověď počasí (mělo být od 10 stupňů méně) se nenaplní. Je hic. Jako prase! Jdu navštívit obchodníka ukrajinské národnosti. Prodává mi nepoživatelnou zelňačku. Mám sto chutí mu to omlátit o ten jeho východní ksicht. 45 Kč v řitě... Jdeme najít jiný stánek. Bohužel ani v nonstop zóně se nic nenachází. Organizátoři opět skórují. Jenže opět do své branky. Naprosto znechuceni se rozhodujeme naši návštěvu města vykonat už nyní. V 11 máme sraz s poslední třetinou naší bandy, a tak spojíme příjemné s užitečným. Procházka je to celkem hezká. Člověk se projde, zbaví se přebytečného alkoholu (aby ho mohl večer opět přijmout), proloží to točenou zmrzkou. Zavítáme do místního obchoďáku. Nějaké nealko na den, nějaké jídlo na hlad a nějaké to studené pivko na zpáteční cestu. Kousek od nádraží zabereme příjemné vyvýšené místo v chládku a děláme piknik. Dlouhá fronta v marketu nám sebrala dosti času, a tak se 11 hodina již blíží. Jdeme tedy vstříc zbytku bandy. Setkání se nekoná, jelikož se nacházíme na druhém konci areálu, nějaké 3 km od sebe... Sraz si tedy plánujeme až v kempu. Jediná odpolední kapela, kterou jsem chtěl navštívit – ETERNAL FIRE mi téměř celá utíká. Z povzdálí stíháme poslechnout závěr.
Je kolem 13:00 a míříme do areálu. Cíl mise – stín v pivníku! Klima je tam takřka ideální, pivo studené, sice za 32 Kč, přesto ucházející kvality. Z pivního stanu tak postupně posloucháme vystoupení výborných INFLAGRANTI. Následuje příšerná TEREZA ČERNOCHOVÁ a ještě horší MIRO ŠMAJDA. Zpestřením těchto sraček je návštěva hasičů. Rázem se lidé sbíhají k hasičskému vozu a ten kropí stovky litrů vody na rozpálený dav. Dalším účinkujícím je JANEK LEDECKÝ. Taktéž nic moc. V pivníku stále chutná. Konečně trochu solidnější muziku předvede ANNA K. S koncem Aničky končíme i my s pívem. Zkratkou přes kemp to beru na TOI a hurá na Public stage.
Je půl 7. Začíná se rozjíždět konečně pořádné vystoupení. Pohodová partička jménem ŠATLAVA zahraje téměř kompletně svůj známý bandzone repertoár, aby to celé nakonec završila Opravou chlíva. Po Šatlavě máme chvilku času, proto dáváme pivní pauzu proloženou setkáním s městysovým známým.
Před osmou hodinou se přesunujeme před maličkou CocaCola stage. Výborné PRAGUE (SKA) CONSPIRACY si viditelně užíváme jen já a slečna K. S prvními kapkami deště dostává zbytek grupy záminku opustit koncík a já s K tak získáme více pařícího prostoru. Zahaleni celtou se vystoupení náležitě užíváme. S posledním songem odcházíme taktéž. Začíná čím dál tím více pršet. Nedá se nic dělat. Abych uchránil sebe před kapkami vody, zliju ostatní rumem s colou. Nejvíce to bohužel odnáší kraťasy J a můj spacák. No nic... jede se dál. Evidentně rozhozenému osazení stanu přijde vhod konec dešťové přeháňky a moje opuštění prostoru. Nálada se uvolňuje. Arakain vynechávám a chystám se na vystoupení spolužáků ze střední.
Zhruba ve čtvrt na 11 se plahočíme na Public stage, kde nás šokuje cosi. CIVILNÍ OBRANA to bohužel není. Pátráme po celém areálu, načež se dozvíme, že nepřijeli Supporti a inteligentní pořadatelé přesunuli celý program, místo aby počkali a pak jeli podle stanoveného harmonogramu. Výtečný nápad a s ním další vlastňák. Extrémně nasraný a znechucený se vracím do kempu. Hlídáme. Brichtu se rozhodnu oželet. Viděl jsem ho mockrát a ještě mockrát uvidíme. Jeho kompletní vystoupení slyšíme alespoň od stanů. Hlídáme. Nafukuji K hlavu historkami o MOR. Hlídáme.
To je už 1 hodina a my se chystáme na závěr festivalu. Na Tonavě vystupuje DEBILL HEADS. Naprosto výtečný koncert plný starých pecek, proložený novinkami z právě vydané desky Mockba Nostra prozpíváme, propaříme. Zkrátka si užíváme. Škoda jen krátkého vystoupení a malého promile alkoholu v krvi u mistra Havlíčka. Prostě, kdyby todle slyšel Honza Nedvěd, tak mu z toho praskne čůrák...
Koncert končí. My požíváme klobás, hranolek apod. Před třetí se halím do mokrého spacáku a usínám.

Neděle 13.6.2010
Po ránu vstávám opět mezi prvními. Postupně se probírá čím dál, tím více lidí. Poučeni ze včerejší snídaňové chyby míříme ke stánku s klobásou mezi komedianty. Pořídíme velmi dobrou, ale také náležitě finančně ohodnocenou, snídani. Zbytek naší bandy (já, D, V, J, Majzlík, Kur, A a L) se pomalu chystá na odjezd. Pár lidí odjelo již včera, někdo další brzy po ránu. My, ti největší držáci, míříme po desáté k nádraží. Cestou likvidujeme zbytky zásob alkoholu. Hlídání nám jde pěkně. Především pak mně, J, V a A. Ta samou únavou pořád pousíná... Závěr naší víkendové pouti provádíme, již tradičně, v naší rodné knajpě. Po nezbytném jídle a pivku se rozhodujeme vyčkat na fotbal. Čutálisti Mazjlík se Slepicí hrají velký kulový a přeživší, mezi které se přidal pan R, fandí... S J tančíme oslavný Vogel Tanz, jsme špehováni pidlookým topolem, atd... Zkrátka celé dojezdové odpoledne se některým jedincům vymklo z rukou, ale když už nic jiného, alespoň to byla sranda...

EPILOG:
Celé pondělí jsem měl jistý pocit, že nejsem ve své kůži. V úterý jsem konečně vystřízlivěl (určitě jsem nebyl sám). V hlavě si přerovnávám myšlenky. Jaký byl letošní Votvírák? Byl zábavný. S dobrou partou byla dobrá sranda, lineup celkem ušel a navštívené kapely jsem si náležitě užil. Bavil jsem se a stálo to za to. Kdybych měl však hodnotit Votvírák objektivně, jako festival, který chce konkurovat ostatním, byl to mizerný ročník. Z hlediska programu měl nelákal žádný hudební tahák (lákadlo bylo vyloženě jen malá vzdálenost od bydliště a vstup grátis). Ovšem naprosto katastrofální se mi jevila organizace. Tolik zbytečných vlastních gólů, kterým šlo přitom v pohodě zabránit. Ať už se jedná o extrémní fronty na lístky, ať se jedná o malý počet toiek, o malý počet košů, o absenci sprch, šoupání s programem, o extrémně drahou vodu nebo šejdířské stánkaře...

KLADY:
+vstup zadarmo (když jste věděli, jak na to)
+atmosféra festivalu (kapely, doplňkový program...)
+počasí
+ucházející výběr kapel

ZÁPORY:
-organizace (viz epilog)
-absence hudebního taháku