Helloween + Stratovarius + Citron v Praze

Pominu-li postranní okolnosti, prodloužený víkend od 17. do 20.12.2010 se zapsal do mého deníčku zlatým písmem. Po středeční poslední noci, čtvrteční návštěvě 3D kina nás v pátek napadlo zajít na jedno a dohodnout se, jak se opijeme zítra. Jedno se změnilo na 9, což je mimochodem taktéž palindrom. Po páteční ubohé a nicnedávající zábavě s místníma píplama, při které se vedla spousta banálních řečí nad pívem se zvolna přesouváme do sobotního dopoledne. Z Moravastánu (oblast kdesi na východě, snad před Ukrajinou a Slovenskem) přilétá poštovní holub se zprávou, že se blíží pár tamních kočovníků. Krátce před druhou hodinou odpolední přijíždí dvoupatrový oprýskaný dostavník na místní nádraží. Se starým známým, panem (A)lfonsem, se přivítáme, jsem představen dívce (J)itce. Po krátké prohlídce spodní části místních končin provedeme krmi u našeho krmelce a razíme na povinnou prohlídku místního drážního CERNu. Poté nezbývá už nic jiného, nežli mezigenerační návštěva u prarodičů, další krmě, 2 uvítací panáčky a může se vyrazit směrem k alkoholovému tripu. Ještě před tím, nežli dorazí další dostavník se slečnou (V)erčou a panem (R)adomilem , máme ještě čas na pivní prohlídku spodního pohostinství u Bouráka. Zima tuhne, mráz je krutější a krutější a my se blížíme za polární kruh do Sokolovny. Tam už na nás čekají místní karetní ubožáci, pánové (S)lepička a (M)ajzlík. Během chvíle doráží i kolega (V)áclav a můžou začít pivně-panákové hody. Pan M odpadá po 2 sériích, zhruba po 18ti sériích odpadá i V s R, bohužel vlivem špatné dopravní situace. R musí pilotovat drožku a tak si chce zachovat alespoň trochu vnímavých smyslů. No a zbytek, který nikam nemusí, zvesela hoduje dál. Pod vlivem provádíme několikerou obchůzku místní osady, jako správní kovbojové a poté pokračujeme v nezřízené pyjatice. Náš omezovač, zaseknutý na 45 sériích kořalek je zastaven. Jen technikům V a J se podaří o několik stupínků blokádu prolomit. Platíme a jdeme na obhlídku cedulí s názvem obce. V se po několika minutách spánku probírá, zjišťuje stav svého organismu a opouští město duchů. My se nad ránem potácíme domů.
Uplyne několik málo hodin. Je devátá nedělní po ránu a pan A mě budí s pocitem potřeby uspořádat tiskovou konferenci. Tiskové konference v kongresovém sálu u Bouráka se ještě účastní pan S. Dáme několik škoprlů, poté krmi a jde se na věc nejtěžší. Musíme vzbudit J. Ta je v hlubokém snu plnem plen a kojení, ale přesto se nám jí podaří přimět k životu. Jdeme na dostavník, po cestě nabere do igelitového vaku chmeloobilný džus a hurá na Prahu (anglicky Pragmaticality, v Moravistánu Prágl nebo Cajzlograd, možná též varianta Zeislstadt, v Ostravštině potom Praha pyčo je město zhruba v prostředku té části České republiky, která už není Moravistánem. Mimo jiné je to i sídlo vlády, což jen trochu zmírňuje její ctižádost. Prahou protéká řeka Vltava. Hlavní složku místního ovzduší tvoří smog). První cesta vede na pizzu. Poté na Staromák, kde shlédneme cizineckou delegaci, hnusný beltém a prímový stromek. Poté má kočárkářka opět hlad, tak jedeme navštívit místní fast fůd, do kterého již nikdy nepáchneme. Chutná to tam jako chcanky, obsluha na hovna a furt tam někdo leze. A děvčata tam močí do pisoárů… Naše další kroky vedou na šalinu a poté výstaviště, sídlo nejhoršího hokejového klubu světa. Chátrající sparta ovšem naším cílem není. Nás organizace nahnala do Malé sportovní haly. Nyní krátká recenze koncertů kvůli kterým to vlastně píšu:
ZVUK - ten mi přišel naprosto suprovej u všech kapel, Citroni super, u Stratovarius bylo nazvučení asi o milion procent lepší než na Benátský noci a co se Helloweenů týká, taky super zvuk...já si stěžovat nemůžu, stáli jsme tak 10-15 metrů od podia a pohoda
KAPELY - Citroni pecka největší... perfektní zvuk, výbornej výběr songů a já si tu půlhodinku maxiálně užil. Příště bych jim klíďo pár minutek přidal. Stratovarius zahrál v super formě. Klávesák nařachanej, zvuk suprově vyváženej (letos na Benátský stál zvuk totálně za houby...), výběr songů dobrej, padly i dvě novinky z chystanýho alba tušim. Viděl jsem je po čtvrtý a jsem naprosto spokojenej, ale s klidem na srdci můžu říct, že na MOR 2007 zahráli ještě o třídu lépe... No a Helloween, prostě paráda. Zvuk úžasnej, Deris je snad v životní formě, z jeho vtípku sem řval smíchy, výběr songů hodně povedenej a navíc prodloužili svoje vystoupení o nějakých 25 minut... Prostě po hudební stránce úžasnej večer!
ORGANIZACE - Před halu sme dorazili asi v 18:50, v 19:00 začali pouštět, na ploše sme byli mezi prvníma, v pohodě sme zašli na záchod, dali pivko (příšerně hnusný a ještě drahý) a zabrali místo. Dopředu sme se nehrnuli, zůstali sme cca 10-15 metrů od podia, trošku nalevo. No a pak to začlo. Hala se začala plnit, tlačenka solidní, ale po pravý straně od podia bylo pořád trochu místa. A prodrat se šlo zadem kolem piva celkem v pohodě, stačilo jen nebejt blbej... Ale každopádně, ty vrata docela naprt, nejdřív mi byl hic jako prase, pak zase zima a ke konci Helloweenů jsem se zase potil, v tomhle počasí to fakt nebyl dobrej nápad otevírat. Ale určitě mi tam chyběli sekuriťáci, který by lidi usměrňovali od začátku, aby se to tam vešlo. Buď měli dát omezen počet vstupenek, co se dá zvládnout, nebo to šoupnout vedle do velký haly, todle byla fakt tlačenka. No a co byl snad největší mínus - absence velký obrazovky. V dnešní době, kdy si projekci vozej i kapely typu tří sester na takovýdle akci nesmí chybět. Přítelkyně má nějakých 160 cm a viděla kousek Citronů, pár minut Stratovarius a konec Helloweenů....jinak nic. Přišla mi to jako solindě "prosraná" diskriminace malejch lidí. No a další totální průšvih byla doprava. Nepochopím, proč po takovýdle akci, kam přijde X tisíc lidí nezařídí organizátor posílenou dopravu. Děs běs... Šli sme nakonec pěšky z výstaviště až na Florenc v tý vánici...
SHRNUTÍ - kapely super, hudba úžasná. Po hudební stránce pecka! Organizace stála za houby. Chce to buď míň lidí nebo větší prostor, určitě obrazovku a posílenou dopravu. Já mám štěstí, že jsem vysokej, tak jsem si to užil naplno, ale fůra lidí byla kvůli své výšce zklamaná. Takže Pragokoncertu palec nahoru za skvělou muziku a palec dolů za podělanou organizaci...
No a zpět k příběhu. Do šaliny se samozřejmě nevejdeme. Takže sláva pěšky na Florenc. Po hodině chůze ve vánici s kočárkem se dopotácíme k emsídonaldu, kterej má samozřejmě zavřeno. Další po Václavákem je pro změnu zavřen z provozních důvodů a třetí zrušen. Paráda. Volíme teda stravu ve stánku U zfetované tanečnice. Kocháme se krásami černé Prahy, mnoha dealerů a přihlížejících pánů v uniformě. Konečně nacházíme nonstop, kde se dá sednout. Žel bohu s nefunkční pípou. Takže količka, čajíček a fernetíček. Hodiny plynou, přes spánek v rikše se dostaneme konečně domů a spát se jde někdy ve čtvrt na šest. V 10 mě budí apetit. Posnídáme a s panem Kočárníkem samozřejmě musíme na tiskovou konferenci. Madam J se to moc nelíbí, takže muže umravňuje hláškou: „Vypadni nebo nikam nendeš“. Tak jdeme. Po tiskovce rychle zabalit , připravit sváču na cestu a vyprovodit kočovníky… Na nádraží se rozloučíme, popřejeme si spokojené kojení a na shledanou zase v létě, doufejme na Masters of Rock 2011.
Prodloužený víkend byl náročný po všech stránkách, ale přesto úžasný, naplňující a vydařený…