Masters of Rock 2012

PROLOG

V posledních letech se stává tradicí objednávání lístků ihned po zimní verzi MOR. I letos jsem v rámci úsporných opatření volil toto řešení a lístek jsem si nadělil k ježíšku. Přestože aktuální ročník postrádal (pro mě) vyložený tahák podobně jako v předešlých letech (2007 – Uriah Heep, 2008 – Avantasia a Ministry, 2009 – Blind Guardian, 2010 – Axel Rudi Pell a Accept či vloni – Twisted Sister), byl i letos plný zajímavých jmen. Zvědav jsem byl na to, jak hudebně vyrostli kluci z Kissin‘ Dynamite, jak si povede nový zpěvák Gotthard, co předvede irská hardrocková legenda Thin Lizzy, jaké bude vystoupení Arakainu s Lucií Bílou nebo na show Within Temptation, kterou jsem si hodlal po předchozích dvou pokusech vychutnat naplno. Nejvíce pozornosti jsem však, pro většinu lidí asi překvapivě, upínal úplně někam jinam. Kapely, na které jsem se nejvíce těšil, totiž pochází odsud nebo ze sousedního Německa a slávy už zmíněných hvězd ani náhodou nedosahují. A to byla jejich výhoda. Největším lákadlem tak pro mě bylo vystoupení Freedom Call a českých bardů Traktor. Na úroveň těchto lákadel pak bez nadsázky řadím druhý ročník našeho růžového srazu – Pinkwave.

 

Lákadel tak bylo více než dost, avšak s blížícím se festivalem se připojilo i několik nemilých účastí. Z naší bandy nejprve odpadla prakticky celá moravská část, načež kvůli zranění musel zrušit svou účast i další člen. Lístek se mi ihned podařilo prodat, ale několik dní před samotnou akci proběhla další nešťastná událost, a sice další nešikovnost v podání mistra kvoku – pana Slepičky. Ten se naštěstí dal do kupy, a tak mohla naše okleštěná sestava konečně vyrazit směrem na Vizovice!

 

„Kolik mám vzít piv z tý lednice?“ „Celej regál… a jednu zelenou.“ z  ranního rozhovoru v obchodě

 

DĚJ

středa 11. 7. 2012

Samou nedočkavostí jsem v noci na středu místo nabrání sil a užití si posledních chvil v posteli opět nemohl dospat a prakticky jsem ani nezamhouřil oko. Budík nastavený na 6:00 mě však vysvobodil a já mohl konečně dobalit poslední zbytky věcí a vyrazit na vlak. Naše čtyřčlenná skupinka se v Kolíně připojila ke zhruba stejně početné pražské skupince pod velením madam Avantasie. Cesta ubíhala klidně a celkem rychle, pivko teklo slušným tempíčkem a co nevidět jsme byli v Otrokovicích, kde se tradičně navštěvuje místní nádražka. Po ukojení žízně a hladu se nasedlo na posílenou lokálku a pokračovalo se až do Vizovic. Hned po vystoupení se u mě projevil záchranářský pud a pomáhal jsem jednomu známému z příkopu plného kopřiv.

 

Tábor byl rozbalen ihned, posvačilo se a mohlo se vyjít na exkurzi. Stánek pana Kozla byl přesunut o pár metrů vedle, navíc na naši polovinu, do mého území – Gogoland – a tak jsem se rozhodně nezlobil. Bylo horko a ještě zbýval nějaký ten čas do otevření, takže se šlo na návštěvu Shit River, která letos opravdu odpovídala svému jménu. Hovno přímo na vstupních schodech a naprosto příšerná voda nás odradila a tím skončila naše první a zároveň poslední letošní návštěva tohoto legendárního potůčku. Zahánět horko se tedy muselo kofolou a to už se konečně blížila druhá hodina odpolední a s ní otevření stánku Zádveřických hasičů a doražení prvních růžovek. Začalo se pít. Z pinkgangu dorazilo kolem 25 členů a večer ubíhal až nechutně rychle. Zábava byla v plném proudu, čas nekompromisně utíkal. Několik lidí si odneslo pěkného draka, několik ještě většího, další z nás se zase pokoušeli o zjištění výdrže záchodového prkénka v TOIce  (300 kg v podobě mé osoby, mistra Helemese Květáka a týpka v modrém pod vedením Dolliho) atd. Závěr noci pak obstaral perfektní pokec na téma britský humor společně s Helemesem a Jimem. Středeční úvodní večírek se stoprocentně vydařil a nad ránem nezbývalo nic jiného, nežli otestovat naše ubytování.

 

„Návštěvníci festivalu jsou hluční,“ stěžuje si Pavel Sedlář   

čtvrtek 12. 7. 2012

 

Ještě během noci jsme zaznamenali nepříjemné zjištění. Prakticky celá louka je zamyšována a není moc fajnový zážitek se probrat tím, že vám myš leze pod rukou (naštěstí pod podlážkou stanu). Poučení z toho plyne jasné – chodit spát více na šrot, aby to člověk v noci přežil, nebo nejít spát vůbec.

 

„… a pijí alkohol!“ dodává nevrlý Pavel Sedlář

 

Po několika málo hodinách spánku vedou mé první ranní kroky na kozla přes koryto. Zatímco skladník cyklonu B tam už vysedává, já dorážím až po sedmé hodině. Na osmou přichází Květák a zbytek během dopoledne. Otevření areálu lehce promeškáme, načež nás odradí obří fronta. Jsme nazváni hovady. Zvesela se kozlíme dál, a to už je po poledni. Jsme nazváni debilními hovady. S blížící se druhou hodinou velí soudruh Květák pochodem vchod na areál. Stíháme se okroužkovat, dostaneme CD a v klídku se dostaneme i na začátek první kapely – Legendy se vrací. Ta konečně po letech změnila setlist, také Petr Šiška obměnil hlášky mezi songy a coverové vystoupení na úvod festivalu se vydařilo náramně. Následovala prohlídka areálu a návrat na kozlení. Během odpoledne jsem pak ještě stihl vidět několik minut Horkýže slíže, kde mě naprosto šokoval obří počet diváků.

 

A najednou byl večer a s ním první pořádné koncerty. Kameloty jsem začal z tribuny. Nikdy jsem je neposlouchal, a proto jsem necítil potřebu vidět celý koncert. Jejich hudba mě do kolen nesrazila, ale rozhodně neurazila. Další část vystoupení jsem proto sledoval z pivníku pojídajíce čínu s rýží.

 

 „To tu hodláte sedět až do večera?“ „Ne, do pondělí…“ Věromíra a Slepice u pana Kozla

 

Další kapelou byla irská hardrocková legenda Thin Lizzy. Ani tu jsem moc neznal, přesto jejich tři stěžejní hity mám pod kůži vryté docela dost. Efektní show s ledkovým logem obsahovala všechny tři tyto hity. Jailbreak zazněl hned jako druhý, Whiskey in the Jar a The Boys Are Back in Town pak v závěru. A i když je patrně Phil Lynott nenahraditelný zpěvák, mně se živé vystoupení současné sestavy moc líbilo.

 

Závěr dnešního programu mi pak obstarala, dle Květákových slov, popárna Within Temptation. Má první návštěva jejich koncertu v roce 2008 byla poznamenána hrubou nepřízní počasí, druhá na podzim roku 2011 zase pracovní vytížeností, a tak jsem si je nyní mohl vychutnat potřetí, a konečně naplno. Scénická show, která byla stejná jako turné – včetně obří ledky, byla naprosto dokonalá, setlist výborný a Sharon den Adel opět potvrdila, že její hlas a půvab patří k tomu nejlepšímu, co na hudební scéně je! Within Temptation mě ani napotřetí nezklamali, ale naopak nadchli a určitě patří k tomu nejlepšímu, co se letos na MOR objevilo.

 

Původně jsem měl v plánu ještě švédskou bandu Bloodbound, ale nakonec jsem zvolil režim šetřící tělo. Na kozlu jsem opět potkal několik známých, chvíli pokecal a poté zalehl a část koncertu jsem si ve špičkové kvalitě vychutnával ze stanu.

„Cestující přebíhají mezi vozy…“ nespokojený Pavel Sedlář

pátek 13. 7. 2012

Den D nastal. Podařilo se mi načerpat dostatek sil na ranní Pinkwave a mé odpolední headlinery. Ráno, jako už tradičně, bylo po sprše zahájeno na kozlu společně s Nekompromisním vrahem, Helemesem, Flakym a dalšími. Vyléčení proběhlo úspěšně a nezbývalo nic jiného, než navléknout růžový kostým, vybavit se svíčkou, opatřit růžový deštník a sehnat držadlo z kvalitního květáku. Pinkwave 2012 začalo! 

 

Na srazu se nás sešlo více než pět desítek a samozřejmě nemá cenu všechny jmenovat. Každopádně všem patří velký dík za vytvoření perfektní atmosféry, za podpisovou akci, za skvělé kostýmy či báječný průvod areálem. Vyzdvihnout bych chtěl především Chipa a jeho úžasnou vlajku, olomoucké divy Eihwaz a Holomooc za skvělé registrační pásky, Matthewa za vzornou organizaci v průběhu celého roku, Martyse za jeho profesionální videa a mapky, Dolliho, Faldíčka a další kteří fotografovali, Lady Black za gulášek, a samozřejmě Helemesemu Květákovi, Ratusce, Flakymu, Tifusov, Jimovi a dalším držákům, kteří mi pomohli vypít stánek pana Kozla. Neméně velký dík pak patří i všem ostatním zkušeným matadorům, kteří po roce opět dorazili a samozřejmě také našim nováčkům! Doufám, že se za rok opět ve zdraví a s úsměvem na rtech sejdeme!

„… a dokonce si kupují skupinové jízdenky!“ Naprosto vyřízený Pavel Sedlář

 

Během Pinkwave došlo při průvodu na návštěvu kapely Ribozyme. Poslouchat se to praticky nedalo, navíc solidně pršelo a náš růžový průvod zhruba ztrojnásobil počet lidí v hledišti. Ale růžová show se vyvedla! A tak první řádně navštívenou kapelou, opět s pinkstádem, byla česká klasika Visací zámek. Podobně jako třeba Alkehol, ani Visáči prostě nedokáží zklamat. Zahráli set svých klasických hitů, pařba se vyvedla a navíc byla umocněna růžovou. Nejvíce si koncert patrně užíval Flaky, jehož zpěv mě pronásleduje dodnes. Jelikož se blížil čas mých headlinerů, musel jsem Visáče opustit zhruba 10 minut před koncem, a přes panákovou zastávku jsem se vydal na malou stage.

 

Déšť stále trochu zesiloval a první tóny české kultovky Traktor začaly rozhýbávat publikum. To se během chvíle značně rozrostlo a zaplnilo takřka celý prostor před pódiem. Traktor házel jednu vypalovačku za druhou, především pak z nového naprosto úžasného alba – Tmel. Avšak došlo i na několik starších notoricky známých hitů. Skupina jednoznačně potvrdila své kvality, a těm, kteří ji neznají, rozhodně doporučuji návštěvu nějakého koncertu.

 

Krátce po Traktorech se konalo na velké stage další, mnou velmi očekávané, vystoupení. Tentokráte to byla německá veselá banda Freedom Call. Jejich zpěvné texty, melodická hudba a perfektní vystupování zpěváka vůči publiku musí prostě bavit každého. Freedom Call zahráli průřez kariérou, včetně songů z nové desky a během několika songů dokázali velmi mohutně naplnit prostor před pódiem obřím davem fanoušků. Já svou veselost a úžas z koncertu přikrmoval švestkovým likérem a od Frňákovníku jsem si show nádherně užil. Dokonce tak, že jsem si po vystoupení koupil i triko.

 

„Co to bude?“ „Pivo.“ „Deset?“ „Jedno bude stačit…“ já × výčepní v Budvar stánku

 

Ačkoliv večer sliboval řadu zajímavých kapel, postupně jsem škrtal jednu za druhou. S odstupem času mohu říci, že mě to ani trochu nemrzí. Noc probíhala ve zběsilém tempu u Zádveřických hasičů, kde se báječně svíčkovalo. Byli jsme svědky Slepiceho rekordu v délce vosku, několika úžasných tvarů a téměř podpalu stanu. V průběhu noci se u píva vystřídalo několik růžovek, část naší bandy a samozřejmě tradiční násosky. Celá akce se poněkud zvrhla, a protáhla se až téměř do sedmé hodiny ranní, z čehož určitě neměla radost ani naše banda, ani chudák Ratuska…

sobota 14. 7. 2012

 

Po báječném, hodinu a půl dlouhém, spánku jsme se rozhodli pro letošní první cestu do Mordoru. Tam jsem bohužel nepotkal nikoho známého (což mě nemile překvapilo), a tak jsme alespoň napravili žaludky čepovanou Hanáckou kyselkou a mozek uvolnili četbou Mladé Fronty DNES s úžasnými názory pana Pavla Sedláře. Kolem oběda začalo přát počasí spánku, a tak jsem se rozhodl jít načerpat trochu sil. Cestou přes areál jsem se na pár minut zastavil na vystoupení Milking The Goatmachine. Zajímavé a zběsilé vystoupení, na které jsem bohužel neměl moc sil. Pokračoval jsem cestou ke stanu, přičemž jsem se stavil ještě na krmi a úplně se mi přestalo chtít spát. I lehl jsem si před stan a užíval si libé tóny Citronů, které jsem viděl před dvěma týdny na Basinfirefestu.

 

A to už přišel čas mladých Němců pokračujících v odkazu glam metalu 80. let – Kissin‘ Dynamite. Byl jsem moc zvědav, jak během tří let od mé poslední návštěvy chlapci hudebně vyspěli. Jejich poslední placka Money, Sex & Power se velmi vydařila a taktéž show a vystupování či jistota zpěváka je o třídu výš, což se mj. potvrdilo i na poměrně velkém publiku a jejich ohlasu. Tudle partu mladíků budu rozhodně dál sledovat a jejich další vystoupení v mém dosahu si rozhodně nenechám ujít!

 

„Neomlouvej se. To jsou právě ty drobné chybičky, které nás muže přitahují.“ Flaky

 

Na další vystoupení jsem se také moc těšil. Avšak ne kvůli kapele samotné, ale hlavně kvůli jejich speciálnímu hostovi. Na jediném festivalu vystoupila v rámci oslav 30. let od založení se skupinou Arakain Lucie Bílá. Bylo to právě na Masters of Rock 2012 v sobotu odpoledne. První půlka koncertu mě moc nenadchla. Ač proti Toužimskému nic nemám a rozhodně ho považuji za výborného zpěváka, tak pro mě starý dobrý Arakain skončil v roce 2002. Klidně mě kamenujte, ale hlavní důvod mé návštěvy nebyl nikdo jiný než Lucie Bílá. Ta ukázala, že na poli českých rockových zpěvaček prakticky nemá konkurenci a strhla sebou celý obří kotel, který jsem na Masters na české kapele ještě nikdy neviděl. Druhou půlku vystoupení Arakain jsem si tak náramně užil a mohl jsem s úsměvem na tváři vyrazit k panu Kozlovi, kde se mělo zanedlouho uskutečnit další báječné setkání.

 

Ano, na poslední chvíli domluvené setkání s alespoň částí moravské bandy se přeci jen uskutečnilo. Místo nočních kapel jsem teda volil lehárkový program s pivkem, pokecem se starými známými a užívání si okamžiků pohody. Koneckonců Korpiklaani jsem viděl 2x a pravděpodobnost, že je během dalších dvou let opět uvidím je více než velká. Stratovarius jsem po předchozích 4 návštěvách již ani neplánoval, Nightwish nemám rád, a tak jsem od stanu poslechl jedinou, pro mě naprosto skvělou, pecku Storytime. Jediná absence, která mě mrzí, je ta na Deathstars. Již podruhé…

„Ještě, že dneska abstinuju…“ Helemese Květák

neděle 15. 7. 2012

Nedělení ráno proběhlo ve znamení loučení se s Moraváky. Po nedlouhém kozlení přišla na řadu první kapela dne – česká vypalovačka Salamandra. Ať si říká kdo chce co chce, ale Salamandra podle mě patří do absolutní české top špičky a jen těžko může hledat ve svém žánru konkurenci. Jejich rytmické melodie a charismatický zpěvák dodávají každé show perfektní náboj. A když pak na závěr koncertu zněla hymna Masters of Rock v doprovodu fanoušků – vokalistů, kteří zvítězili v soutěži, byl jsem blahem bez sebe.

 

Následovala opět prohlídka areálu, koupě nějakých zbytečností a poté cesta za panem Kozlem. Další bandou dne byla psychobanda Hell. Moc lidí se na ní nesešlo a není se čemu divit. Ač zpěvák i show minimálně na první pohled zaujmou, hudebně se nejedná o žádnou perličku. Přesto se nám, především díky udržování švestičkolikérkové hladinky, podaří vydržet až téměř do konce. Cestou z koncíku se nakoupilo několik lahví lihovin z místního skládku, a pak už naše kroky vedly k Zádveřickým hasičům, kde se pomalu, ale jistě začalo s bouráním našeho domovského stánku. Bylo to velmi zdrcující a nepříjemné loučení. Ani přivázání se řetězy k lavičce a posilování se likérem nepomohlo. Vydržet to zase celý rok nebude nic lehkého…

 

Najednou byl už nedělní podvečer, festival se chýlil k závěru a předposlední navštívenou bandou se stala švýcarská skupina Gotthard. Jejich show z roku 2008 na mě skvěle zapůsobila a já byl moc zvědav, jak si banda povede po smrti frontmana Steva Lee. Novým zpěvákem se stal Nic Maeder a ten… předvedl něco absolutně nepředstavitelného. Jeho úžasný hlas, naprosto fantasticky procítěné podání a vůbec celé geniální vystoupení mě doslova donutilo zírat s otevřenou hubou. Skoro se až chce říct: „Král je mrtev, ať žije král.“ Z koncertu Gotthardů se stalo nejlepší vystoupení celého letošního Masters a já se již nemůžu dočkat, až tato hardrocková legenda opět dorazí do Čech. Určitě u toho nebudu chybět!

 

„Ještě jedno pivo.“ Joakim Brodén

 

Bylo cca 22:50 a na podium vstupuje se zhruba 20 minutovým zpožděním, v Čechách nesmírně populární, skupina Sabaton. Ta se předvádí v nové sestavě, s novým albem a také se speciálním songem přichystaným speciálně pro české fanoušky na Masters of Rock. O tom, že dát Sabatony na závěr programu, byl skvělý tah, nemůže vůbec nikdo pochybovat. Asi největší nedělní kotel, co pamatuji, dav zpívajících fandů a k tomu miláček českého publika Joakim Brodén jsou toho jasným důkazem. Žel bohu, po pár písních mě už čtvrtá návštěva kapely nějak přestala bavit. Ačkoliv Sabaton odváděl skvělou práci, musel jsem odejít. A nebyl jsem sám. Na vině byla patrně únava, vidina druhé nonstop jízdy během třetího dne, či dopad konce festivalu. Zbytek koncertu jsme s lahví likéru trávili ve stanu.

pondělí 16. 7. 2012

 

Po několikaminutovém klimbnutí se začal balit i poslední (můj) funkční stan a vše se začalo chystat na odchod. Naposledy se prošel náš kemp, naposledy jsme se zastavili v areálu, kde proběhlo navlečení do všeho teplého, neboť byla velmi krutá zima a pak už nezbývalo nic jiného, nežli někde počkat na vlak. Zavděk jsme vzali návštěvu Mordoru u madam Avantasie a teplému čaji. Pak, po definitivním rozloučení, se už jen nekoupil hromadný lístek na vlak, aby to nešlehlo s Pavlem Sedlářem, a zase na rok jsme opustili Vizovice.

 

Čtyři a půl hodiny trvající cestu zpříjemnilo pár her karet, pokec s několika pražskými metloši a také poměrně častý klimb. Před osmou hodinou ranní jsme konečně dorazili domů a nezbývalo nic jiného, než si dát klasické pofestivalové kolečko WC – sprcha – jídlo – vybalení – postel.

„Jsem na kozlu.“ Identifikační poznámka

EPILOG

Festivalové dozvuky se konaly ještě další dva dny. Vyspat se mi podařilo až v noci na středu, taktéž větrání spacáku nebo stanů se protáhlo z důvodu špatného počasí. Sundal jsem i pásky, pere se prádlo, potahal fotky a napsal reportáž. Masters of Rock 2012 je definitivně u konce a nezbývá nic jiného, než se těšit na další ročník!

 

Letošní, můj už šestý, ročník se nadmíru vydařil. Viděl jsem úžasné vystoupení Gotthard, Freedom Call nebo Traktor, parádně jsem si užil Within Tempation nebo Lucii Bílou s Arakainem, zapařil jsem na Visací zámek a na Ilonku Csákovou… Potkal jsem spoustu starých (i růžových) známých, poznal spousty nových tváří a hlavně se skvěle bavil. Letos navíc i parádně vyšlo počasí, pan Kozel ani po šesti letech nezdražil, vydařilo se Pinkwave i setkání s moraváky. A ačkoliv mě letošní Masters stál nejvíce peněz, které jsem kdy na festivalu utratil, u areálu se stále množí idioti, kteří převrací TOIky, znečišťují okolí, na akci vyhasl mladý život a TV Hovna z nás opět udělala bandu feťáků, alkoholiků a prasat, nemůžu se zbavit dojmu, že Masters of Rock je prostě ten nejlepší festival u nás a já si přeji i další návštěvu!

 

+ Pan Kozel a jeho stánek
+ Vystoupení mnou navštívených kapel
+ Cena vstupenky
+ Fajnové počasí
+ Pinkwave a setkání s moraváky

 

− Absence (pro mě) velkého taháku
− Pivo a jídlo v areálu
− Několik dementních jedinců a nešťastných událostí
− Chybějící pánské TOI krosy na močení, přetékající koryta, absence teplé vody