Basinfirefest 2013

 

PROLOG:

 

Původně jsem letos měl v plánu navštívit pouze jeden festival, a to Masters of Rock, a své úspory jsem chtěl investovat jinak. Nicméně jsem toto rozhodnutí po zimním spánku přehodnotil, a tak jsem po Votvíráku 2013 zamířil opět do Plzeňského kraje, konkrétně do Spáleného Poříčí. Program festivalu lákal na zajímavá jména jako Pretty Maids, Hardcore Superstar, In This Moment či mé velké oblíbence Within Temptation. Největším tahákem však byla účast německého uskupení Van Canto. I mezi tuzemskými bandami se našla řada fajnových interpretů, mezi kterými mě nejvíce lákal legendární Starý kokot Milan Smrčka alias Záviš, kníže pornofolku.

 

„Život je reálnej!“ Dan Krob

 

Lístky jsme tradičně pořídili v předprodeji za krásných 720 Kč (bez slevy za 800 Kč). Kapely byly zveřejněny, zkušenosti z loňska velmi dobré, a tak jediné, čeho jsme se obávali, bylo počasí. Dosavadní léto bylo velmi zvláštní, kdy se střídaly mohutné deště provázené povodněmi s neskutečnými parny. Ani jedno však předpověď nehlásila. Naopak, čekala nás polojasná obloha s teplotami nepřekračujícími 20 °C a v noci téměř mráz. Další nepříjemností bylo zrušení evropského turné kapely In This Moment, která byla jedním z headlinerů. Oproti loňskému ročníku se pak naše banda o jednu hlavu zmenšila, pána od Slepiců s jeho paní nahradil kus kvalitního Květáku.

 

DĚJ:

 

Čtvrtek 27. 6. 2013

 

Stejně jako v loňském roce jsme vyrazili již ve čtvrtek. Hlavním důvodem byla návštěva tetičky Ivy a především pak večerní večírek pro nedočkavé, kde měl vystoupit sám mistr Záviš. Akce s Českými drahami byla letos zorganizována lépe, a tak byla cesta na festival za krásných 50 % původní ceny (tam za plnou palbu, zpět po označení jízdenky razítkem grátis).

 

„Zlatíčko, ty jsi tu nejkrásnější dívka.“ „No protože jsem tu jediná…“ z rozhovoru tetičky Ivy a naší meteoroložky

 

Po srazu moravské a polabské části bandy na pražském hlavním nádraží jsme dokoupili zásoby a vyrazili rychlíkem na Plzeň. Cesta ubíhala rychle a hlavně pohodlně v klasickém festivalovém vagonu řady B249. Ve městě piva se pak přestoupilo na osobáček tažený plecháčem, který nás zavezl do Nezvěstic. Zde se původně plánovaná obědová pauza proměnila pouze v pivní pauzu a poté se autobusem pokračovalo konečně do Spáleného Poříčí. Tam naše první kroky vedly, stejně jako vloni, do hotelu Ve Dvoře, kde jsme se krásně najedli, napili a nejperverznější člen naší bandy téměř ukořistil kalhotky zde ubytované zpěvačky Within Temptation Sharon den Adel. Pak už přišla na řadu poslední část naší pouti, a sice 1,5 km dlouhý pochod do kempu. Po loňském sloupovo-punkovém extempore jsme letos zvolili naprosto ideální místo, rozbili tábor a poté okamžitě vyrazili na návštěvu k námi milované tetičce Ivě. Té jsme pomohli se stavbou stánků, narazily se Svijany a konečně začal festival Basinfirefest 2013!

 

„Milý vole!“ tetička Iva

 

Den ve znamení cestování se přehoupl do své večerní části a my se konečně odhodlali navštívit festivalový areál, kde měl zanedlouho začít večírek pro nedočkavé. Ten zahájila na poslední chvíli nově dosazená kapela Greymon. Melodické songy, výborná zpěvačka a solidní kotel pod stage vytvořily dohromady vynikající atmosféru. Tato, doposud pro mě neznámá, banda nás nadchla natolik, že jsme si s Květákem koupili CD a nechali si je od zpěvačky podepsat.

 

Další na řadu přišel, pro mě jeden z headlinerů celého festivalu, Záviš. Jeho mistrný kytarový riff, fenomenální texty a opět skvělý kotel se zasloužily o nezapomenutelný zážitek. Mistra jsem viděl poprvé naživo, a jakmile bude nějaká další příležitost, rozhodně opět vyrazím!

 

Po náročném úvodním dni šla větší část bandy otestovat promrzlé stany. Náš duet držáků si vychutnal ještě kolečko bláta kolem areálu (naštěstí posledního pro zbytek festivalu) a pak po posledním promrzlém pivku doprovázeného tóny závěrečné kapely Nežfaleš jsme zamířili na svá promrzlá lože i my.

 

Pátek 28. 6. 2013

 

Výhodou studených nocí je to, že se krásně spí a ráno člověk nevyžene ze stanu vycházející pupen. Navíc panovala v kempu poklidná atmosféra a díky tomu všemu jsme se všichni dobře a dlouze vyspali. První vstával, jako tradičně, pan Plynojem, který okupoval stánek tetičky Ivy již kolem sedmé ráno. Zbytek se připojoval postupem času, avšak zahájení dne jsme měli všichni stejné – talíř domácí česnečky a Svijánky.

 

„Nad Poříčím se to protrhává.“ Jana Zákopčaníková

 

Byl již nejvyšší čas oběda a většina z nás měla po degustaci bramboráčků, hranolek, klobásek, uzených kuřat atd. stále hlad, a tak jsme vyrazili směr areál na hotovku. Nechali jsme se okroužkovat (letos bez dárků, páska pak bílá s logem, několika sponzory a navíc plastová) a rovnou jsme zamířili k vývařovně. Tam nám bylo sděleno, že se dnes jídlo vydává až od 4 hodin, a proto jsme po degustaci piva (Budvar 10° tankový za 30 Kč, dále bylo v nabídce několik dalších piv jako 12°, Pardál, různá ovocná piva atd.) v originálních tvrdých kelímcích různých edic (všechny mám doma) v klidu prohlédli areál a pak opět zamířili na základnu.

 

Z poobědových kapel mě lákala akorát banda z Vyškova zvaná Dark Gamballe, nicméně ta patří mezi stěžejní body v programu brzkého Masters of Rock, a proto byla první navštívenou skupinou tuzemská legenda Olympic v čele s nestárnoucím Petrem Jandou. Očekával jsem stejný setlist jako před několika málo týdny, kdy jsem na nich byl v Pečkách, ale nakonec jsem byl celkem příjemně překvapen, že zahráli i několik jiných songů. Ale na hity největší samozřejmě také došlo.

 

„Píč* není nadávka, vy voli, ale kompliment. Původně totiž pochází z francouzského výrazu ‚petite chatte‘, což znamená malá kočička, kterým francouzi skládali poklony českým ženám. Jen to za těch pár let nabralo trošku jinej význam…“ z dějepisných výkladů tetičky Ivy

 

Na menší stage následoval koncert ska-punkového uskupení Houba. Naživo to byla má premiéra, které ale vůbec nelituji. Banda veselých týpků si své vystoupení vyloženě užívala a z jejich projevu sálala pozitivní atmosféra na všechny strany. Po Houbě následoval rychlý přesun zpět na velkou stage, kde už do toho na plné kule bušila italská melodic death metalová kapela Graveworm. Z jejich hodinového koncíku jsem stihl druhou půlku a jen za těch pár písní si polovinu naší alkobandy, včetně mě, stihla kapela získat. Nekompromisní a tvrdé, ale zároveň úžasně melodické vystoupení mi doslova vyrylo do tváře blažený výraz a Graveworm tak rázem patří mezi největší překvapení celého festivalu!

 

Hodinovou pauzu vyplnilo pivko a doplnění stavu oblečení na našich tělech, protože začalo silně přituhovat. Zima nezima, o půl jedenácté začal koncert asi největšího headlinera – Within Temptation. Navzdory počasí se pod pódiem sešel pravděpodobně nejpočetnější kotel lidí za celý festival. Withini předvedli tradiční vystoupení, včetně jednoho coveru (Summertime Sadness) z aktuálního alba. Koncert byl samozřejmě doprovázen podkladem na LED obrazovce roztáhlé přes celou stage. Sharon den Adel a spol. jsem tak viděl již po čtvrté, a i když nezazněly aktuální hitovky Grenade nebo Skyfall, znovu jsem si je velmi užil. Už se těším na svou pátou návštěvu.

 

Ihned po skončení Within Temptation jsme zamířili na bardy českého punku – Visací zámek. I jejich vystoupení mělo tradiční grády a jedinou vadou kráse se tak stalo utnutí koncertu před přídavkem ze strany pořadatelů. Na závěr dlouhého večer jsem chtěl ještě vidět alespoň kousek Dark Traquillity, nicméně zima, únava a vidina ještě minimálně 20 minut čekání v těchto podmínkách mě donutila odejít. A tak zůstali v areálu poslední dva členové naší bandy, ale i ti to po nějakých třech písních vzdali. Naštěstí, když dorazil pán od zeleniny a distributor z plynárenské společnosti, byl jsem probuzen a do kempu začaly krásně a čistě zaznívat tóny největšího hitu Misery’s Crown, který jsem si tak užil ze spacáku a pak se znovu ponořil do říše snů.

 

Sobota 29. 6. 2013

 

I další studená noc znamenala vcelku klidný a dlouhý spánek. Jako startovací krmě byla tento den zvolena domácí gulášovka, pivko a kofola. Podle prvotních plánů jsme chtěli vyrazit na místní naučnou stezku kolem rybníku Hvížďalka, nicméně obavy ze stále podmáčeného terénu všelijaké oblohy nás donutili zůstat v azylu u tetičky Ivy. Zde jsme provedli i luxusní sprchový očistec. To už se blížilo poledne, a proto jsme vyrazili vstříc sobotnímu hudebnímu programu.

 

„Cibule, cibule, cibule, cibule…“ Vlasta Henych

 

Podpořeni velmi slušným hovězím gulášem s knedlíkem za 85 Kč z festivalové vývařovny (beroucí i stravenky) jsme zavítali na první kapelu dnešního dne, a sice Fast Food Orchestra. Celkově byl tento víkend solidně obsazený ska-punkovými kapelami a nás, jako příznivce těchto žánrů, tak nalákala i tato banda balancující někde mezi ska a reggae, jak sama uvádí. Fast Foody jsem nikdy zvlášť neposlouchal a ani koncert na Basinfirefestu mě mezi skalní fanoušky této skupiny nedostane. Vystoupení sice nebylo nejhorší, nicméně show byla prakticky nulová a strnulost kapely taky tomuto žánru nijak neprospívá. Naprosto pohodová včerejší Houba je s přehledem strčila do kapsy.

 

Ihned po Fast Foodech začal na hlavní stage zvučit velmi neobvyklým způsobem (viz výše) člověk, který zásadně ovlivnil českou metalovou scénu v uplynulých 30 letech. Vlasta Henych, proslavený hlavně s kapelou Törr, si po neshodách založil vlastní projekt Henych 666, se kterým se představil i na Basinu. Zahájil pilotním singlem Magické noci, po němž následovala vzpomínka na Törr, kdy zazněla většina zásadních henychovských hitů. Závěr se pak nesl opět v duchu jeho nového projektu. Drtivou většinu naší bandy jeho vystoupení nezaujalo, nicméně já zavzpomínal na spoustu legendárních songů, a i když mi prezentace těchto hitů v podání současného Törru přijde o třídu lepší než ta henychovská, rozhodně bych Vlastu ještě do starého železa neposílal…

 

Do večerního programu zbýval ještě nějaký ten čas, a tak jsme se rozhodli pro předstanový zevling doprovázený kartami či spánkem – dle libosti. Ale to už se blížila první kapela večerního setu, a s ní také lehké kapky deště. A tak jsme vybaveni pláštěnkami zamířili na Aleš Brichta Project. Brichtu jsem několik let neviděl, a proto byla moje očekávání velká. Aleš je skvělý textař a zpěvák, a tak po stránce hudebního výkonu nebylo vystoupení co vytknout. Bohužel mě lehce zklamal výběr setlistu. Skupina sem přijela prezentovat nové album, jež prakticky neznám, a tak jsem místo osvědčených hitů, při kterých bych si s chutí vyřval hlasivky, byl donucen jen poslouchat a pohupovat se do rytmu. Brichtovo vystoupení tak alespoň zpestřila metalová rodinka věkového rozpětí 5 – 100 let pod vedením legendárního dědy skřítka s čepicí Guiness.

 

V zápětí začala na hlavním pódiu vypouštět první tóny parta šílenců ze Švédska. Hardcore Superstar, která předvedla energickou show, jež zaujala nejednoho posluchače. Obdobně jako vloni Crashdïet kapela na pódiu doslova řádila, zpěvák v závěru pozval na panáka a taneček také dvě holčiny. Zatímco jedna půlka naší bandy se chystala na vedle hrající Turbo, tvrdší jádro zůstalo až do konce. Avšak po skončení švédských šílenců jsme zamířili na menší stage i my. Na Turbu se sešla velmi početné publikum složené ze všech generací. Závěr koncertu, který jsme stihli, obsahoval všechny nejzásadnější hity tohoto pop-rockového uskupení, a tak se dá říci, že jsme vlastně o nic nepřišli.

 

„Jeden panák nám nemůže uškodit…“ oblíbená košťálová zelenina vyšlechtěná z divoké brukve zelné

 

A to už se na hlavní stage připravovala další skupina patřící mezi mé headlinery. Jenže viditelné problémy s klávesami znemožnili začít v plánovaný čas, a tak jsme se po dlouhém váhání rozhodli dát jednu sérii panáků. To byl zase nápad… Nicméně po nějakých 25 minutách oprav začala konečně hrát dánská skupina Pretty Maids, kterou dále provázeli brutální problémy se zvukem. Naštěstí se vše během tří songů napravilo, a tak koncert těchto veteránů nakonec dopadl velmi dobře. Navíc byl podpořen zvyšující se frekvencí přísunu peprmintového nápoje.

 

Společně s Helemese Květákem, Majitelem zbraně hromadného ničení, Pánem od rumu a mou nastávající družkou se zvrhla zběsilá barová jízda, kterou rázem utnulo zvučení mého headlinera Van Canto. Tato neobvyklá kapela, jež kromě bicích nástrojů nepoužívá žádné jiné instrumenty, zaujala úplně všechny, včetně celé naší bandy. Setlist byl zvolen perfektně, plný známých hitovek a coverů, a tak si ještě dlouho po vystoupení plno lidí pobrukovalo ve stylu dan-dydy-dan-dan…

 

Na závěr jsme ještě zašli na čaj o páté, resp. Five O’clock Tea, která paradoxně ke svému stylu přibalila i nějakou tu pyroshow. Podpořeni značným množstvím mačkaných konipasů jsme si užili i tuto, pro mě doposud neznámou kapelu a cestou z areálu jsme si poslechli ještě několik minut brajglu Hail of Bullets. Ten jsme však po krátkém čase vzdali a zamířili k tetičce Ivě, kde se konal panákový dojezd. Jako už mnohokrát jsme i sobotní noc skončili ve stánku úplně poslední, a ve stavu, ze kterého si nikdo nic moc nepamatuje, jsme se asi vydali spát…

 

Neděle 30. 6. 2013

 

Krutá rána opilcova se naštěstí nekonala. Sice brutálně znaveni, ale bez bolesti hlavy či žaludku, jsme do nedělního dne vstupovali s miskou česnečky a tekutým jedem dle libosti. Nedělní dopoledne bylo prvním a zároveň posledním dopolednem, které jsme chtěli trávit u pódia. Na hlavní stage totiž již v 10:20 vystupoval budoucí třetí největší Čech v historii.

 

„Já chci znát… odpověď!“ Dan Krob

 

Již v takto brzkých hodinách se několika desítkám lidí v areálu představil Daniel Krob. Rozepisovat se o jeho fenomenální show asi nemá hlubší smysl. Prostě kdo nezažil, neuvěří. Za několik málo dnů vystoupí tento muzikant i na Masters of Rock a ani zde si ho nesmím nechat ujít. Již po třetí během půl roku.

 

Po obědě v podobě kuřecí směsi s rýží jsme se rozhodli načerpat nové síly a zvolili jsme tak populární karetně-spací zevling. Když v tom se zvedl silný tajfun o rychlosti cca 5 m/s, který zbořil slečně Moravěnce její obydlí. Zlomenou tyč se povedlo opravit, bohužel protrženou plachta stanu nikoliv. Následovalo tak stěhování a další druhy lehárka, kdy jsme postupně zavrhávali kapely, které jsme původně chtěli navštívit (Wohnout, The Spankers či Dymytry). Do areálu jsme se pak vydali až v půl páté odpoledne.

 

„Jídlo bych dokázal sníst i z mrtvoly. Ale Václav mi to fakt znechutil…“ Helemese Květák

 

To už se na menším pódiu chystalo vystoupení Krucipüsku. Obdobně jako Brichtu, tak i Hajíčka a spol. jsem neviděl již několik let a má očekávání byla tudíž veliká. Naštěstí zvolil Krucipüsk set z klasických hitů, a tak jsme si všichni mohli toto fajnové vystoupení užít dosyta. Ihned po skončení koncertu následoval rychlý přesun na velkou stage, kde už bylo v plném proudu vystoupení další tuzemské hvězdy, skupiny Doga. Izziho s partou jsem kdysi velmi „žral“ a těšil jsem se na každé vystoupení, nicméně v posledních dvou letech došlo v mém případě patrně k předogování, a proto mě jejich vystoupení netáhlo tak, jako kdysi. Něco podobného jsem před pár lety zažil s kapelou Tři sestry. Pomohl několikaletý půst…

 

Po krátké návštěvě tetičky Ivy přišlo na řadu další vystoupení, a sice Soilwork. Očekávajíce obdobný brajgl, jako v podobě Graveworm jsem byl lehce zklamán. Soilwork mě nijak neoslovili, a proto jsme se po několika písních přesunuli o pár stovek metrů dál, kde se tou dobou měl chystat koncert Prague Conspiracy. Nicméně, jak jsme brzy zjistili, místo oblíbeného skáčka se podiu připravovala banda Walda Gang. Nikdo netušil, co se stalo s programem, ale i Šafrdu jsme všichni chtěli vidět, a proto jsme zůstali. Walda Gang předvedl tradiční vystoupení plné vtipné choreografie, mocných sborů a slušivých pyroefektů a v celém areálu snad nebyl nikdo, koho by jejich koncert nepotěšil. Tím skončil festivalový program malé stage.

 

Na závěr večera pak byla přichystána dopitná u tetičky, ze které jsme se společně s Květákem zdejchli na poslední kapelu velké stage, a sice americké Coal Chamber. Jenže v kempu nám bylo řečeno, že byly provedeny změny programu v celém odpoledni, a my tak po přesunutí Prague Conspiracy přišli i o Coal Chamber, kteří údajně hráli již odpoledne. Byla to veliká škoda. Celý festival se po organizační stránce dařilo kočírovat na jedničku, ale za večerní přesuny kapel v posledním dnu, o kterých byli fanoušci informováni pouze prostřednictvím internetu a moderátora na stage (toho jsme bohužel neslyšeli, protože jsme tam tou dobou nebyli) si pořadatel zaslouží velký černý puntík. Pro příště by to chtělo nějaký informační led panel, ať už v areálu či u vchodu, který by všechny obdobné události mohl pohodlně všem oznamovat.

 

Zklamaní z posledních hodin festivalu jsme ještě zašli na dvě pivonády k tetičce. Zároveň jsme tak byli úplně prvními i posledními zákazníky tohoto legendárního stánku.

 

Pondělí 1. 7. 2013

 

„To zrcadlo ukazuje nepěkné obrázky…“ naše rosnička

 

Pondělní vstávání proběhlo překvapivě bezproblémově, stejně jako balení. U tetičky nás pak čekala závěrečná porce gulášovky a nafasování zásob na cestu domů. Na závěr celého festivalu a zároveň i touto cestou bych chtěl poděkovat za nás všechny tetičce Ivě a všem ze stánku Maják, kteří se o nás celý festival poctivě starali, vyvářeli nám, vytvářeli nám domácí prostředí a samozřejmě také za odvoz na vlak. Basinfirefest je moc pěkný festival sám o sobě a lidé stojící za Majákem z něj dělají ještě o třídu lepší zážitek! Ještě jednou DĚKUJEME!

 

Před druhou hodinou odpolední jsem dorazil domů. Propocený z cesty se zlámanými zády a dírou v peněžence, ale přesto s velkou porcí suprových zážitků, skvělých vystoupení kapel a bohatý o další vzpomínky na výborný prodloužený víkend strávený s přáteli.

 

EPILOG

 

Další, již jubilejní dvacátý, vícedenní festival je za mnou. Batoh je vybalen, stan a spacák se větrají, boty čistí. Basinfirefest 2013 byl festival velmi pohodový po všech směrech. Co se počasí týče, možná nebylo na koupání a v noci klesaly teploty hodně nízko, ale přes den bylo povětšinou docela hezky, nepršelo a dá se říct, že kdyby bylo o nějakých 5 stupínků víc, tak se jedná o naprosto ideální festivalové podmínky. Služby a ceny v areálu byly na poměry tuzemských festivalů nadprůměrné, ať už díky bankomatu, hotovkám, stravenkám, velkému výběru nápoj a jejich cenám, pánským krosům či snídaňovému koloniálu. Atmosféra celého festivalu byla také pohodová. Možná by kotle některých kapel snesly trochu více lidí pod pódiem, na druhou stranu díky menšímu počtu fanoušků nikde nevznikaly fronty a ve stanovém městečku probíhalo vše bezproblémově.

 

Hlavním prvkem hudebních festivalů jsou samozřejmě kapely. Největším tahákem a zároveň i nejlepší bandou celého festivalu pro mě bylo určitě Van Canto. Z tuzemských interpretů to pak byl mistr Záviš. Největším překvapením pak bylo určitě vystoupení Graveworm a českých Greymon. Potěšila mě však i celá řádka dalších kapel jako Within Temptation, Hardcore Superstar, Houba, Walda Gang nebo Krucipüsk. Největším zklamáním bych pak označil asi první polovinu koncertu Pretty Maids a hlavně závěrečné čachry s programem, kvůli kterým jsem přišel o Prague Conspiracy a Coal Chamber.

 

I má druhá návštěva Spáleného Poříčí se mi více než zamlouvala, a tak, pokud to čas a finance dovolí a program nabídne opět nějaká slušná jména, tam rád zavítám příští rok znovu. Koneckonců, říká se: do třetice všeho dobrého (i zlého).

 

+ Ceny (vstupenek, jídla, pití…)

+ Služby (bankomat, sleva u ČD, výdej hotovek…)

+ Maják tetičky Ivy

+ Kemp

+ Celkem fajnové počasí

 

− Mohlo být o trochu více lidí

− V noci mohlo být o trochu tepleji

− Závěrečné prohazování kapel