Let It Roll On Tour

Klid před příjezdem, mnohé hodiny chladné, prostoupené čekáním, oblastním stínem našeho vysněného večera. Událo se toho převelice, naskytnout se mi šance, popíši Vám všechny otoky těch jamek, vstřícně i s doprovodem obrazů.

Otevřel jsem tě, protože mi na tobě záleží. Otevřel jsem tě, protože lidé milují. Vítám tvé zpáteční ohlédnutí na trase ráj a nebe, s mezi-zastávkou v infernu, vše se mění v prach, jen změna zůstává.

Kolem všech těch míst paměti se hromadí splašky a hrobky. Voda teče jen proti proudu a nikdo neví, s čím by začal, proto začnu svůj příběh realisticky.

Milovaná holka s ještě dokonalejší fenkou se rozloučí na přechodu s klukem, kterému záleží na těch vteřinách, kdy dva v dálce hledají společné slovo, které by vyslalo všechen čas zpátky do prvního tvoření Vesmíru. Opodál se přechází na druhou stranu silnice, autobusové nádraží v Uherském Hradišti, silniční tah, je to tak, když dva milují stejnou věc, milují ji stejně a navěky. Ty momenty se počítají, ale kdo je spočítá, když už nebude živého déle na Zemi ?

Po zlatých žilkách v očních bulvách se zračí kamarád David. Přiletěl na longboardovém oři, setkáváme se, vídáme se při těch chvílích erupce i opojení.  Po procházce shledáváme nápad pořídit si nějaké dobré cigarety při tom úkonu, obrátit se k autobusovému nádraží. Pikantní omáčka měla teprve svůj náhon, náhoda i vůle a čtyři sluníčka tablet extáze, váleček k požehnání sladkého snu věku, pernamentní, instatní den vysokých chvil, přes tisíc propnutých moravských žil.

Vycházíme do bytu jednoho kamaráda, jmenuje se Jirka a bydlí na rohu před nádražím, mají s přítelkyní Kristínou byt, ovšem tuto noc nestráví v něm, ale vyjedou spolu s další pěticí vyvolených na vysněnou Tour hudebního elektronického jara, při všech zastávkách Morava se otřese v základech, Nový Jičín exalibruje sonické spektrum bassů a výšek při noci, na kterou nezapomínáš. Při stavbě chůze k nádraží potkávají vysmátého přítele, spěcháme, vlak odjíždí spěšně, očekávané zpoždění není žádaným prvkem tripu, ale nakonec dopomůže k průlomové atmosféře celé halové akce, shluku energií

a výstupů za planetu Zemi. Jak ranní oko přítele, dojaté plné slz.

Po chvíli přicházejí další členové naší výpravy, mladý barman Radek a jeho živá družka XX. Setkáváme se v bytě, na balkóně pokuřujeme cigarety a kocháme se oblohou Ptám se: "Jaká byla tvá první pecka co sis dneska pustil?" Přesně ta co jsi mi poslal Audio Headroom!" Věděli jsme to, všechno to rozbíjí, je neskutečněj, řezník jeden.

Tak plkáme o dalších věcech, hudbě a aktérech dnešní noci, českém supportu a kolizím, zaspal jsem je všechny zapsat, i přesto se dá ještě vzít cestou Billa a dokoupit nějaké věci, které potřebujete na solidní rychtu, když to jdete zabít na provizorní parket zimního stadionu - Dobrotu jahodovou na rty, několik silných a osvědčených tablet extáze, cigarety, zapalovač a sáček s pěnězi, vetším než malým množství pro případné rozšupy a neúnavnou dobrou náladu a tanečního ducha, pro případ oslnění sluneční brýle kvůli vyzařování laserů a kvadratickým led displeyům.

ŽIJI a opíjím se nad silnou myšlenkou nadcházející půlnoci, je to jako vlak cestující proroci. Vánoce v dubnu.. .i přes to že je teprve půl paté odpoledne, slunce visí přes mraky jako ozvuk praku antiky. A tak se dostáváme k oněm cestám, kdy si povídáme a lidé pijí již po cestě stanov nějakou vodku, my se držíme stranou a zůstáváme u dobrého vína a tankujících modelů akustiky...čtu si o diamantech a jejich distribuci nad paletou světa, záře v decibelech tone ještě před tím než se zaposloucháš.

V přerově zůstáváme o dvě hodiny navíc, jsou tam náhodná místa k přestupům, celé desítky minut nervózně překračujeme z místa na místo, hledáme nástupiště, čas i sebe samé, vystlané pro něco mimořádného, potkáváme staré známe z Moravského fan klubu Let IT ROll života, jsou blízcí a mají mnoho pivních plechovek, to proto jim to poté tanči blahosklonně, jak je vidno, někdo vydrží celou noc jen na chlastu.  

Zaseknutí tam zůstanem až do osmé hodiny, poté nasedáme do rychlíku směr Nový JIčín se zastávkou přes Suchou nad Odrou, tam se znovu dostáváme do zpoždění a nalézáme žluťáska, dvojsoupravu, která se nebezpečně plní intenzivně naladěnými fanoušky těch žiznivých elektronických chvil, na které nedospavě spílali celé árie všech těch dní.Po křiku a tendenci k odpalování různých modýlků se vracejí vzpomínky na předchozí akce.

""Maztek na Imagination festivalu k ránu si hrál jak Pán!"  Italský hřebec skutečně nemístně a nekompromisně zadiktoval. "A Audio v Bratislavě? Mexické vlny kámo!"

Tím se dostáváme do jasného centra vlakové cestovní atmosféry, nastupujeme a uběhne dobrých třicet minut než se dá celá souprava do chodu, jakmile se tak stane, totálně přervané obecenstvo, osádka se dá do hlasitého aplausu, křiku a smíchu, všichni vědí, že se tam dostaneme ještě v čas před erupcí headlinerů s A.M.C a Black Sun Empire v čele. Po vagónech se line nápadná vůně marihuanového sledě, jdou slyšet hesla jako "někdo nějaký skunky?", vytahují se bonga, skleněnky a klasické tělesa vídané na podobných setkáních stejně naladěných maniaků. A my klidně hledíme do lesů noci, za světel hvězd obráceni k zážitkům. Poslední nažhavený vlak toho Života stanice mládí.

Všechna ta síla oněch oběžnic, vlak přistaví za skandování na malém nádraží v Novém JIčíně, hluky se vynořují, dáváme dohromady naši skupinu šešti vyšňořených odvážných, jdeme s davem asi deset minut až kolem pěkného osvětleného náměstí, pod ochozy, ulicemi k fotbalovému hřišti a Zimnímu stadionu. Nic nelže, bass se vlní vzduchem, vibrující akcelerace, lidé houstnou a tváře jsou libově drumové. Vše napovídá ozónům hibernující extatické touhy. Vše subjektivní splyne později ve Vizi z níž se nejde probudit. Lirko ve svých touropvých stopách, podmaní Tvou Imaginaci a nepustí, je s tebou.

David se chvěje úplně stejně jako já, otevíráme se ve vstupu na stadion, dáváme věci do šatky a prozkoumáváme celý prostor s venkovní kuřárnou i tribunou jak jim patří ono zázemí, je cítit velké a malé vlny a vibrace v celém komplexu. Povídáme si od desíti hodin a již ve tři čtvrtě na jedenáct poprosím Davíka ať mi střihne jedno z těšch sluníček, nechám jej drobně rozdrolit a jít si s tím co mi lahodí. Vytahuju z kapky jednu z červených feferonek a jdu ji zapít jaggermeisterem z redbullem, krátce předtím co si dám šlehu ze space baru. Explodující kombinace, výtečného ražení s elektronickými masterpieces. Ten parní stroj vrcholných zážitků energie, boj o energii v Člověku. Síla Tance, Pohyby a světla. Čiré sonické vákuum. Chemický opar random silulet, jazyky a dlaně lidí prostupují tím vším, z leva doprava. teď a nic než Teď.

Za deskama jak z kokpitu stíhačky, pionýrským pultem, objeví se Emperor s jeho anglickou kšticí, F- jedničky skandují, dolují ten vibrujicí potenciál veškerého pole vzduchových šíření zvukových vln, absolutní spektrum, akce na kterou nezapomínáš, řeže tam většinu těch pecek od Mefjuse i jeho velmi známe konceptuální mixy, tvrdší a hlubší sound, dutější a techničtější vize. Pro temnější ozřejmnění tohle je budoucí newcomer, libový hříčka nové doby. Od Baru slyšíme Void the Void a robotické skvílení pod tím podkresem vokálů, tekutá rozjímající plazma, chrestíšovité vákuum pryčen vyskakujících z postelí, rozvraty krystalické sondy vlnících pater a hierarchií zvuku při smyslovém ústrojí. Rozbroje duševnosti, lámané určitosti skladeb jež miluješ.

Nalézám se někde u kousku zábradlí první vlny, rodies a šílení králíčci duracel se rozjařují, kolektivní chemie začíná dermálně působí všechny buňky v těle, lidem začínaj šlapat koule a vše je ve varu, švist, krusty se bijí, extatická žně při začátku párty, chytám se trubky a rvu za ní jako šílenej, je to pořádná jízda na kterou se nezapomíná, neboť co jsi vyvolíš to máš až se zpátky na život podíváš. Nalézám přátele jsou celí blažení, láska sytí vzduch i lidské tkáně, Jirka s Týnou i Radek s družkou se pochopili a vytváří tak silnou výbušnou sestavu, vidím je prolínající řítící se do davu tanečníků, nevýslovné výrazy bojovníků i tiché roznícení smíchu. Ouvej tohle bude silná, mnoho silná Noc.

Klid pod růží, svoboda, musím křičet je to tak dobré a silné a nezastavitelně přřizračné, euforicky nezastupitelné, že musím křičet, Audio rozsekává celý parket hned při příchodu, probourává a rožežíná celý synťák, známá věc střídá další, Headroom vybouchne při závěru setu, křičím jména svých druhů, odvislá kauzalita řetězící majestátnosti zvuku a prožitku, architektura masové hysterie nad tímhle elektronickým rancem je nepopsatelná, Audio, anglický řezník pod Ram, zakončuje Neo Hajfkou a my víme že jsme na stropu jedné éry, která nás posouvá k vrcholům, březí otisky extáze, vize a totální dvoukruhový Vj šrumec, světla pod palcem mistrů, pořádný drumový randál s čistou krystalickou f-jedničkovou texturou. Audio je rychtář a je tomu oddanej.Peaace.

Sotva přijde výměna, ani se nevydýcháš a už to běží v plné polní nových Black SUn Empire jsou to králové neurofunku s vizí, roztřílejí celý stadión na plné čáře, v úplně žďáře posloucháme a tančíme do rytmu jejich sólových věcí i daleko hip hopovějších vokálů, jak střídají elektronické masivní vlny, ostré přídě s rapem dobrých a přesných rýmů. totální sezdání s budoucností, pásy těch možností, BSE jede na plné a unikátním stylem jejich rytmizací!

V tom se vynořuje TItán večera, skrytá a nefalšovaná hvězda scény, otec labelu Titan recordings - zvedne mikrofon a já vím, že musím někoho najít, být s ním, objevuje se Dejvík, hlásáme jednotu a vizi, sjednocení to je to po čem tahle generace prahne, tah univerzální exprese, vytržení, jdoucí za ním, za tím vším co ji propojuje, hudba, mír , láska, drogy, silná sestava tanečního jump-upu a revoluce v myslích těch všech, zarovnání krajnosti vodivosti duše!

"Are you ready for some jump-up?"  Zakřičí A.M.C. a spustí v jeho kolejích klasicky  neskutečný mix, předčí to očekávání i starou lásku ze zimního Liru, té kolektivní expozice, úderné a rychlejší, zabíjí to tím postupným způsobem, který známe u někoho kdo hraje explozivní taneční směs ze čtyřech disků a má scénu najetou a naposlouchanou jako nikdo jiný. Je to titán, Světla se řadí v lince, všichni zvednou ruce, triple drop nikoho nenechá na pochybách. Síla okamžiku. Nová světově elektronická azbuka poezie. Zrody a zániky těch snů dříve bojovných, sportovních, dnes hudebních a moderních. Lámané beaty populární ekvilibristiky, mdma za synapsí noci, život na hraně vytržení a euforických prožitků stropu, na dosah konce sil, křiku, možností, pohybu, rytmu tance k extázi, mapa tvých budoucností. O to poznatelnější odvrácená strana zítřka. Únava po těle, vyčerpání a znění k novým načerpáním Energie, není-li Život boj o Energie, o zachování myšlenky, tance, prázdnoty, kosmické Lásky ?

Je to akce jakých se mnoho nekoná,  vezme tvou představivost i srdce do míst, kde jsou jedním, je to něco u čeho chceš být přitom, je to místo, kde se lidi změní k nepoznání, kde energie přelévá se přes elektronový potenciál a živé je zde znát ač křičíš jestli tohle je ono, tohle je ten pocit, na vlastní život se do posledního dechu horlivého rytmu zpovídat, čím se vše může stát, energii rytmu zachování drum and bassu real relativity vnitřního rytmu souladu, souzvuku zachovat a pak jen skákat a nevýslovně se smát na celé kolo, kroutit tvář do míst, kde tě odvedou šílenství, to prostupující delirium počitků veze si tě na káře ku Věčnosti. Tam jsem byl přesvědčen. D'n'B je věčný, stím v hlavě stojím na tribuně a kříčím na celý stadión : "AMC we Love you mothefucker!"

Klid před bouří. Hledám ztracené duše. Dívka v brýlých. Říkám jí mnoho slov. Vše je ve vzduchu. Voda. Voda je to co potřebují. Ozvuky, po A.M.C se roztleská další sestava českého supportu, Pixié rozváží rychlé a svižné osudovky, poté Rido a Bifík, který to hodí do wilkinsovského módu a dá lidem na tváři ten blaženný pocit slz, starý dobry hospitality feeling, psychedelická energie samého konce, křídla dosednutí, příjemná cílová stanice kdy už na konci sil, hledají to co milují a nacházejí to, v odrazech z věčnosti, pomíjení a slávy těch dní, kdy jsi ŽIL..

Český dav je neuskutečnitelnej nikde jinde a je k nezaplacení, tím to vše vyvěrá a začíná, místo kde se láme chleba, kde se mrdá a štípe dříví, kdy víš, že jsi na pokraji toho co žiješ a miluješ, na dojezdu hledáš hvězdu. Jen šedé nebe. A pár přátel. CO víc. Český dav je Insane, říkám to po celé Evropě.

Insane Man!

Před pátou ranní zkontrolujeme prošoupané podrážky, dáme se dohromady a pomalu za kouře cigarety ploužíme víčka na nádraží.

Cesta k nádraží je ušoupaná, klid před bouří. Mnoho povyku pro nic. Mlha a zavřené okna, flashbacky v kouři exploze. Celá ta noc byla tak úžasně dobrá, že se odrazí v mnoha těch vzpomínkách, není jich víc. 

Jsou to jen okamžiky.

Kdy jsi na půli světla k životu

a on tě vidí a přináší ti to ovoce

o kterém jsi snil.

Kupuješ si touhu, prodáváš se touze,

je to padlý anděl ve větru,

síla jeho odhodlání a vzdoru,

zříci nenasytnost a hroty pěněžní reality,

koupíš se jimi, necháš se strhnout,

dají ti to co už jsi, hudbu, ta tě odrazí,

odraží ve vyšším já, vidíš jej, stále jej tam vysíláš,

překonáváš jej mřenkou ve větru,

spojitel mezi tím co staví,

a stravuje duši.

Jitřenka sluncí.

Purple Sun.

End -----