Pátek 13

PÁTEK TŘINÁCTÉHO

No já nevím jak vy,ale já na to nevěřím(ale zaklepávám).Prostě si myslím,že vše co se stane v ten den,je buď shoda náhod(ale říká se,že prý náhody neexistují,tak si to zkusme alespoň vsugerovat)nebo prostě nevím.Myslím že se tomu,že se stanou neštěstí přikládá až moc zájmu.Kdyby se to,co se děje Pátek Třináctého stalo v jakýkoliv jiný den,každý by nad tím mávl rukou.Ale jelikož se všechny ty věci dějí v tenhle den,měli by jsme o tom alespoň chvíli polemizovat.Začneme od rána(jen tak obrazně).Ráno vstaneme levou nohou,děláme si topinky,které se nám uškvaří,přesladíme čaj,na svoje nové krásné tričko vylijeme kafe,které se nám stejně nepovedlo.Když se podíváme na hodiny,zjistíme otřesnou skutečnost,že pokud se chceme ještě převléknout,přijdeme pozdě!Stejně usoudíme,že ta velká skvrna není vidět a rozeběhneme se na autobus,na který máváme a křičíme aby zastavil.Nakonec řidič(proti své vůli)zastaví.Zaplatíme,ale ještě předtím se nevyhneme hnusnému pohledu řidiče a znechuceným pohledům sedících lidí.Špinavý a uřícení se posadíme na sedačku.Když konečně vystoupíme,nebo spíš vypadneme z autobusu,vidíme svůj cíl – práce/škola(vyberte si).Jste optimističtí,jdete ladnou chůzí,která říká „Tady jsem“ a najednou okolo vás projede auto(a jelikož prší)stříkne na vás půlku té kaluže co leží na zemi.
Nenecháte se vytočit a jdete dál.Silnici jste přešli bez jakýchkoliv jiných překážek.Přijdete do práce a co se nestane.Vaše kolegyně se před vámi zastaví,sjede vás očima od hlavy až k patě a chytí neuvěřitelný výbuch smíchu.
Koukáte se na ní pohledem,který se dá nazvat jak jinak než – pohrdavý.Ona ve svém trapném chvění a napohled „trápení“ nepřestává a směje se dál.Otočíte se a chystáte se odejít.Ale v tu ráno,vrazíte do chlapíka,který nese v ruce kávu.Ne jen,že jste se ponížili,ale vylili jste všechno na něj.Začne vás proklínat a odchází.
Stále držíte úsměv.Jdete do své kanceláře a vidíte haldu papíru,které prostě potřebují vyřídit.Posadíte se a dáte nohu přes nohu(vypadá to elegantně a jelikož to píši já jako dívka),ale elegantně už nevypadá ta obrovská díra na vaší punčoše.Skryjete jí a pouštíte se do zbytečného papírování.Myslíte si,že se soustředíte,ale opak je pravdou.Po dlouhé době,trapného sezení u haldy papírů,přes které jste ani neviděli, jste se konečně zvedli.A letíte domů.Když běžíte přes chodbu svých kolegů,každý se vám podívá na : špinavé triko,zablácenou sukni a díru na silonkách,kterou jste si myslela,že jste zakryla.
Jedete autobusem zpátky domů.Přišla jste totiž včas a řidič se na vás dokonce usmál.Všechno se začíná v dobré obracet.....říkáte si.Přijedete domů a večeře,kterou jste měla domluvenou s vaším přítelem odpadla,není mu dobře.
Řeknete si,ž půjdete do kina a tak se sbalíte a čistě oblečená,se vydáte do ulic.
Najednou vidíte povědomou osobu . . . . .že by váš přítel,kterému není dobře?
Ano,k vašemu údivu je to vážně on.A není sám,pokud vás neklame zrak.Zpozoruje vás,ale vy už se k němu blížíte svižným krokem.Dáte mu tu největší facku v dějinách a na tu ženu vedle něj(mimochodem mnohem starší než je on)hodíte jedovatou slinu.Když přijdete domů,vidíte sms,od koho jiného než od něj že?!
Máte chuť jí smazat,ale chtíč si přečíst tu omluvu na kterou čekáte(protože se za vámi nerozeběhl a nechtěl vás zachránit když jste odcházela)vás donutí si ji přečíst.Stojí v ní,že vlastně ta žena nebyla ta žena co jste si myslela,ale jeho milovaná sestra . Pokazila jste co jste mohla a už si konečně s čistým svědomím můžete jít lehnout.Pak se podíváte do kalendáře a zjistíte,že je Pátek Třináctého a proto všichni věří tomu,že to prostě není náhoda.