DUCHOVÉ

Od dávných dob jsou spory o tom, jestli duchové existují nebo ne.
Tento spor podle mě, nebude vyřešen nikdy. Jedni tomu věří a druzí si myslí, že je to naprostá ptákovina. Já osobně se přikláním k těm, co se alespoň domnívají, že by něco mezi nebem a zemí mohlo být. Není přece až zas tak vyloučené, že něco takového opravdu není. Ale znám mnoho lidí, kteří pronášejí motto – co nevidím, tomu nevěřím - .
Jenže co to vlastně duch je? Jak vypadá? Pozastavíme se, protože je tisíce teorií o duchách. Řekneme si jich alespoň pár.
První teorií a tou nejčastější je to, že duch je duše zemřelého člověka, zvířete nebo dokonce stromu. Duchům zemřelých rostlin se říká – přírodní duchové.
U těchto duchů se nabízí otázka – Proč jsou pořád s námi? Buď tu mohou být dobrovolně, kvůli nějakému trestu nebo kvůli tomu, že se už nedokáží dostat zpátky. Kde duchové přebývávají? Sám Albert Einstein dělal pokusy s cestováním v čase a tam se prý dostával do čtvrtého rozměru časoprostoru.Tak třeba tam někde je sídlo duchů.
Druhá teorie, taky hodně rozšířená je ta, že duch je vlastně ta duše, která se od svého „života na zemi“ nedokáže zcela odpoutat. Něco jí v tom brání. Například třeba zlé činy, nebo právě naopak, velká nespravedlnost se kterou se chce vyrovnat nebo obrovská láska k těm, které za svého života miloval a oni jeho.
Právě láska je sem nutí se vracet, aby nás chránili před nebezpečím. Takovýchto duchů bychom se neměli bát, nikomu ještě neublížili, snad jen vystrašili. Právě tyhle duše zemřelých, se z nějakého důvodu nedostaly na „onen svět“ a bloudí na určitých místech, kde třeba něco prožili, kde zemřeli a podobně. Ale mnohokrát se vyvolávání duchů vymstilo, není dobré si s tím zahrávat.
Třetí teorie o duchách je spíše fyzikálně-chemická.
Tvrdí se, že duch je stopou duše, která se zjevuje pomocí hmotné ektoplazmy, která vzniká pomocí uvolňujícího se fluidu ovzduší (viz. smrt). Ektoplazma a její intenzita by prý opravdu mohla být závislá na způsobu smrti.
Ke třetí teorii se také řadí to, že duch je vlastně jen mlhovina a barevná energie.
Tak to jsou základní informace, k třem hlavním teoriím o duchách.

Započetí strachu
Proč cítíme strach? Podle vědeckých teorií je strach z duchů znám jako chorobný strach z toho, vidět se v zrcadle (spectrophobia), nebo strach z duchů (phasmophobia), obvykle tato choroba pochází ze strachu z neznáma. Tohle je hluboko usazený a vžitý strach, který máme zakodovaný v genech.
Další teorie také mluví o tom, že to co vidíme a myslíme si že je duch, duch prý není. Je to smrt samotná. Proto se bojíme duchů neboli smrti.
Když se řekne slovo duch, všichni si automaticky představíme smrt, hřbitov a další věci s tím spojené. Proto máme strach ze všeho, co neznáme a ani raději znát nechceme.
Pak také známe duchy z různých hororů a filmů, kteří touží po pomstě a jsou hrůzostrašní. Ovšem ti nemají s duchy „skutečnými“ co dočinění.
Někdy nás duchové také varují před něčím. Těmto duším se říká –Andělé Strážní-
„Jsi můj Anděl Strážný“ – tuto větu obvykle říkáme těm, kteří nám v něčem na poslední chvíli pomohli, zachránili nám život, nebo nás prostě jen na něco upozornili. Další duchové kteří existují jsou ti, kteří šli „do nebe“. To jsou většinou ti, kteří se nám zjevují ve snech a cítíme jejich přítomnost.
Většinou k nám do snů chodí zemřelý příbuzní, kamarádi a jiní lidé, které jsme měli rádi. Mě osobně se tohle stalo.

Seance
Seance jako taková, by se prý nikdy neměla zahajovat bez prosby ve kterou opravdu věříte. Jde o navázání kontaktů s duchy. Ovšem seance není jen nějaká bezvýznamná hra pro zkrácení dlouhých chvílí. Duch při seanci by se prý neměl udržovat déle, než patnáct minut.

Kde hledat duchy?
Nejlepší čas na spatření duchů, je po setmění nebo později večer. Tímto se také zabývá mezinárodní společnost „Ghost Hunters“ , která učí své členy, že duchové jsou všude. Mají teorii o přebývání duchů. Nejsou jen v v hrůzu nahánějících domech, nebo na hřbitovech, kam sto let nikdo nezavítal. Podle nich prý jsou duchové všude okolo nás. Co je na tom pravdy? To nechám na vás.
U starých obrovských domů se říká, že tam prý občas zahlédnete pohybujícího se „bývalého majitele“ . Není vyloučené že to není pravda. Jak jsem zmiňovala už na začátku, člověk, který měl svůj dům rád, nedokáže bez něj být ani po smrti. Proto jeho duše bloudí například v tom jednom pokoji, kde trávil nejvíce času.
Duchové prý mají stejné myšlení, názory a inteligenci jako měli za svého života.
Jsou to vlastně odrazy svého života, jen bez těla.

Poltergeist
V našem světě se tento úkaz projevu fyzikálně. Působí na okolní předměty,pohybuje s nimi. Podle starých legend je to duch, který bouchá na dveře, otevírá okna, hází věcmi a rozbíjí sklenice. Nemá určené místo kde přebývá, ale většinou je tento duch puberťák nebo žena v přechodu. Ano v této době, už má tyto jména. Dříve se mu říkávalo „fokus“.
O tomto jevů najdete zprávu v italských rukopisech ze 6.století, nebo dokonce v nejstarších spisech z dob, vážených Egypťanů.

Velevážený hororový spisovatel Edgar Allan Poe, napsal báseň –Duchové mrtvých-

Budu citovat první a poslední verš :

Tvůj duch se náhle octne sám,
vzdán krypty šerým myšlenkám;
jediný z lidí nevyslídí
tajemství, které čas tvůj řídí.

Vánek - dech boží - ztišil hlas
a nad vrcholem mlhy pás -
stín - stín - leč bez porušení -
je symbol jen a znamení.
Hle, jak se v kostrách stromů chví
tajemství věčných tajemství!

Jeho básně byli většinou takové, avšak tahle má opravdu hloubku.
Kdo máte rádi hororové povídky, básně a knihy, tak si rychle přečtěte něco od Edgara Allana Poea.

Tímto bych kapitolu Duchové uzavřela. Něco mezi nebem a zemí jistě existuje . . .