Vyslov přání, za zdmi kostela

Přání se většinou chodí „přát“ co kostela.
Proč? Protože je to prý nejblíže Bohu samotnému. Ovšem přání se nesplní, pokud se pevně nedoufá a nevěří v to, že náš sen bude jednou splněn.
Po celém světě se v dřívějších dobách stavili kláštery, obrovské katedrály, kostely a chrámy. Stavěli se pro to, že se do nich chodili lidé modlit, napravovat své hříchy, vyslovovat svá přání a vyslovovalo jiné psychické „odpoutání“ od „všedního“ světa k tomu Božskému. Všem těmto místům se také říká „svatá“.
Jak jsem zmínila na začátku, „svatá“ pro to, že tam se cítí člověk nejblíže k Bohu. A je tomu tak do dnes.
Téma „Chrám snů“ jsem pojala opravdu jinak, ale vlastně je to skoro to samé.
Lidé chodí do kostelů vyslovovat své nejtajnější sny, přání a prosby.
Kostel, je sakrální stavba, která slouží křesťanům k bohoslužbě.
Takovým běžným půdorysem kostela bývá kříž. Ale kříž jako takový, nemusí sloužit jen k účelům křesťanským. Kříž může značit například čtyři elementy, nebo světové strany.
Claustrum = uzavřené místo neboli klášter. V klášterech obvykle přebývají mniši a řeholníci. Obyvatelé jsou vždy ze stejného řádů tj. templáři, jezuité, benediktýni, karmelitáni a nebo také různé sekty.
Ale zpět ke kostelům. Lidem přináší míru naděje. Jeden zajímavý kostel který je tady v mém okolí, se jmenuje – Kostel Stětí svatého Jana Křtitele ve Vlíněvsi – .
Není nějak významný ani známý, ale mě přitáhl právě tím, že se o něm toho tolik neví, nikde se o něm nemluví a to v sobě nese známku tajemství minulých dob.
Trochu vám tento kostel představím.
Obec Vlíněves tehdy patřila rodině Vlínů, po nichž samozřejmě zdědila také jméno. Kostel byl postaven a vysvěcen roku 1866 a na jeho stavbě se podíleli dva architekti, nezávisle na sobě – Josef Šulc a Josef Zítek. Zároveň také architekti Národního divadla. V kostele se také nacházejí varhany, které mají za otce Karla Ocelku, který je nechal do kostela dát v roce 1871.
Původně v kostele byli také tři zvony, ovšem dochoval se jen jeden,který je vysoký 0,72 metrů o průměru 0,9, metrů, který byl vyroben roku 1612. Tento kostel vlastní církev Římskokatolická, ovšem celý stav kostela není zrovna v dobrém stavu. Ale stále je se na co koukat. Na stěnách vyobrazení Ježíšovi smrti na tabulkách s litinovými postavami, které byli zhotoveny v Bavorské Královské slévárně v Mnichově.
V kostele také zůstal původní obraz Sv.Jana Křtitele od neznámého umělce.
Farář Schrecker, který roku 1890 zemřel, byl pohřben před hlavním vchodem do kostela, na své přání.
Průčelí kostela je rozděleno na tři části. Z prostřední ční čtyřhranná věž a na její kamenné patě je napsáno – ANNO DOMINI MDCCCLXVI – a čtyři okna vedou do zvonice. Obě věže – hlavní i sanktusová – jsou opatřeny na svém vrcholu zlaceným křížem. Na vnitřních stěnách naleznete fresky. Jméno umělce který je vytvořil však není známo.
V kostele je také uložen pamětní spis o k vysvěcení křížové výpravy, který je v sakristii. Kostelní lavice jsou dřevěné s vyřezávanými ornamenty.
Ovšem kostel trpí tím, že je skvělým doupětem půlnočních zlodějů a vykradačů. Mnoho věcí bylo ukradeno a ztraceno v rukách zlodějů.
V této době už asi neplatí to, že zloděj by do kostela nikdy neměl vlézt.
Toť vše k „mému“ kostelu a tím bych uzavřela i tento článek.
Kostel vždy byl, je a doufejme že bude místem svatým.
Doufejme také v to, že se dále nebudou rozkrádat kostely a my, že nebudeme jen nečinně přihlížet. Přece jen, ti, kteří kostel vlastní, jsou taky takový „svatí“, doufejme že oni odvrátí oči vykradačů na jinou stranu.