Objasnění jmen českých obcí

Anotace: Zde se dozvíte to, co jste určitě nevěděli.

Už poněkolikáté čtete vaší oblíbenou rubriku, kde objasňujeme původ názvů našich krásných českých měst. Tyto informace Český úřad pro objasňování neobjasněných věcí drží přísně pod pokličkou, a tedy jen díky nám se dozvíte věci nedozvěděné širokou veřejností. Nikde zkrátka nenajdete to, co tady. A protože chceme, aby naše rubrika měla co největší úspěch, zjišťujeme jen ty názvy, které vás opravdu zajímají. Vy pošlete, my zjistíme. Nijak jednoduše, ale zjišťujeme - a to je hlavní.
A co nás dnes čeká? I nyní bylo z čeho vybírat. Podíváme se, kde se vzala jména jako Česká Lípa, Hodonín, Slaný nebo Nestrašovice. Příjemné počtení a u dalšího dílu nashledanou.

Česká Lípa

Toto jméno vzniklo už dávno, někdy za doby Přemyslovců, kdy se rodila z vesnic větší města. Na začátek vás trošku potrápíme. Zamyslete se a řekněte, s čím by mohl mít název něco společného. Určitě si myslíte, že něco se stromem zvaným lípa. A máte pravdu. Přesně uprostřed této obce, která ještě v té době neměla takové rozměry jako dnes, stála lípa, které člověk těžko hádal odkud je. Mohla být odkudkoliv. Někdo říkal, že z Německa, někdo že z Francie, někdo dokonce že i z Norska. Většina se však přikláněla k té teorii, že by mohla být z Německa. Jenže pak přišel jeden pán s tvrzením, těžko říct, kde sehnal všechny ty důkazy, že by mohla být z Čech. A všichni se najednou klepli do čela a řekli si – má pravdu, je z Čech. Z tohoto zjištění měli takovou radost, že si po tom pojmenovali i město. Ta lípa tam přece není jen tak ledajaká. Není německá, není francouzská, je to Česká Lípa.

Hodonín

Soutěžit se dá skoro ve všem. Určitě jste ale netušili, že dříve jedno z nejoblíbenějších soutěžení bylo hodování. Jasně, můžete si říct, že hodovat umí každý, ale umět pořádně hodovat, to dá občas docela zabrat. Jednou jedno město, tuším, že dnešní Břeclav, si velmi věřilo v hodování, a proto vyhlásilo dokonce mistrovství republiky. Z regionů se na mistrovství vybralo asi 16 týmů, které se rozdělili do čtyř skupin. Ve skupině hrál každý s každým a postupovali první dva týmy. Poté se hrál pavouk, tedy vyhraješ - postupuješ, prohraješ - nepostupuješ. Jestli si myslíte, že vaše město umí hodovat nejlépe, tak se šeredně pletete, pokud nejste z Hodonína. Dnešní Hodonín se dostal hravě do finále společně s Břeclaví, která byla zároveň i pořadatelem této akce. Břeclav, protože byla domácí, měla určitě více fanoušků, ale zase ne o tolik. Tyto města od sebe nejsou daleko. A kdo se na toto klání přijel podívat, neprohloupil. Podívaná to byla úžasná, hodovalo se tři dny a tři noci v kuse a dlouho se nevědělo, kdo vyhraje. Nakonec však hoši z Hodonína vytáhli trumf z rukávu, který čekal málokdo. Ve veliké rychlosti si upletli dva metry dlouhé pomlázky s kterými se vrhli na okolní děvčata. Velikonoce nevelikonoce mlátili ženský po zadkách a u toho pořád zpívali “Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný,...“ Takový úder Břeclav nečekala. Odpovědět nijak nedokázala, a tak se stal Hodonín zaslouženým vítězem. Po tomto vítězství se pojmenovali Hodonín.

Slaný

Neví se, kdy přesně, ale odhaduje se, že někdy kolem 10. století Slaný získalo své krásné jméno. A znovu se vymyslelo úplnou náhodou. Král, který vládnul zrovna v této době,(nepovedlo se nám zjistit jeho jméno) jel navštívit obec, která stála na místě, kde je nyní Slaný, aby se podíval, jak zde jdou obchody. Není důležité, co zjistil, ale důležité je to, co se stalo při jedné z večeří, které zde podstoupil. Královské večeře byly vždy plné všech možných pochutin a v žádném případě se nesmělo stát, aby královi nějak nechutnalo. Jenže zrovna v té době se v kuchyni zaučoval jeden mladík (povedlo se nám zjistit, že se jmenoval Vilém), který se hrozně bál, že udělá chybu. A chybu udělal, protože tím, jak se klepal, přesolil královskou kachnu. A přesolit kachnu, to je občas považováno za největší hřích v celém kuchařství. Když král kachnu ochutnal, pronesl výrok, na který se vzpomíná dodnes: „Je to hrozně slaný!“ Král ani nedojedl, vstal a bez dalšího zdržování odjel. Ve svých poznámkách si udělal k této obci poznámku – slaný. Za nějaký čas tyto poznámky našli a mysleli si, že se obec opravdu tak jmenuje. Proto se jmenuje Slaný. Úplnou náhodou.

Nestrašovice

Myslíte si, že strašidla patří pouze do pohádky? Kdepak, je dochováno plno důkazů, že strašidla opravdu existují. O nich vám teď ale povídat nebudeme. Povíme vám o tom, jak v nynějších Nestrašovicích nestrašilo.
Dříve existovala skupina, která se zabývala strašidly a vše, co s nimi souviselo. Dokázali určit, kde jsou a kde ne. Dokázali je vyhubit, dokázali je přivolat. A v době, kdy strašilo snad všude, v celé zemi, si je pozvali i do Nestrašovic, kde byli naprosto přesvědčeni, že u nich také straší. Po prvním prozkoumání to tak opravdu vypadalo. Pozoruhodné houkání po půlnoci, kroky slyšeny tam, kde nikdo nebyl, záhadné zmizení tří koček. Všichni byli přesvědčeni, že je to práce strašidel. Po dlouhém zkoumání však přišli na to, že sice neví, kde se berou tyto záhady, ale strašidla to rozhodně nejsou. A tak se Nestrašovice stali jednou z malá obcí, kde nestrašilo. Byli na to až tak pyšní, že si po tom pojmenovali obci.