Jak darovat naději

S rozvojem dalších léčebných metod roste i potřeba krve jako léku. Nelze ji uměle vyrobit a tak jedinou možností, jak ji získat, je rozhodnutí a ochota dobrovolných dárců krve.

Já jsem na svůj úplně první odběr, i po úpěnlivém přemlouvání všech možných přátel a známých, dorazila sama. Sice s velkým odhodláním, ale samozřejmě i s trošičkou strachu. "Jaké to bude? Nebude to moc bolet? Nebude mi po ztrátě tolika krve špatně? A co tam vlastně bude za doktory, co mě vůbec čeká?"..tohle a mnoho dalších otázek, honilo se mi tehdy hlavou... Moje obavy se však nadobro rozptýlily a všechen strach opadl, sotva jsem vkročila do první místnosti, kterou je šatna a dnes už i čekárna dárců.

Vše tady probíhá v naprostém klidu. Uložíte si věci do šatny, pokud jdete darovat poprvé, dostanete k pročtení poučení o tom, kdo dárcem být smí a kdo ne, přidělí Vám pořadové číslo a dotazník, který podle pokynů vyplníte. Až přijde Vaše číslo na řadu, pokračujete i s vyplněným dotazníkem do evidence dárců, kde se zaregistrujete.

Z evidence jdete rovnou do místnosti nazvané Odběr vzorků krve. Zde Vám změří teplotu a tlak a nakonec odeberou buď z prstu, nebo rovnou ze žíly, pár kapek krve na vyšetření krevního obrazu a zjištění hladiny krevního barviva, čili hemoglobinu. Bolesti se bát nemusíte, je to asi to samé, co normální odběr krve, akorát s tím rozdílem, že tady si za přítomnosti vtipných a upovídaných sester téměř ani nestačíte všimnout, že už Vás tou jehlou píchly a vzoreček odebraly :))

Poté postupujete na lékařskou vyšetřovnu, kde s Vámi přítomný doktor nebo doktorka probere vyplněný dotazník, zhodnotí krevní obraz a zodpoví všechny možné i nemožné dotazy, které Vás zrovna napadnou. Až budou všechny Vaše dotazy zodpovězeny a nepřesnosti ujasněny, zkrátka všechno tak, jak má být, pošle Vás lékař do takzvané "čajovny", kde se můžete občerstvit čajem a rohlíky, abyste nebyli před odběrem příliš vysílení. Nemyslete si hned, že by nemocnice na nic lepšího než jsou suché rohlíky a trocha čaje neměla, ale nic moc jiného k jídlu a pití se před odběrem stejně nedoporučuje:)

A pak už je to tady. Z čajovny putujete rovnou na odběrový sál, nejdřív dostanete 30-ti korunovou stravenku a žeton do nápojového automatu, pak už jen vyčkáte až si Vás sestra zavolá přímo ke konečnému odběru. Odběry se provádí na speciálních lehátkách, kterých je na sále tuším asi šest, takže se zde sejde vždy několik dárců pohromadě. Vyberete ruku, ze které chcete, aby Vám byla krev odebrána, podle toho Vám přidělí lehátko a jde se na věc. Zavedení jehly do žíly a samotný odběr bolí opět stejně jako každý jiný vpich, tady se však jedná o otázku zhruba pěti až deseti minut. I to se ale dá za přítomnosti milého, příjemného personálu v pohodě vydržet a než se nadějete, už jste o 470g (cca 450ml), což je standardní množství odebírané dárcům a potřebné pro jednu operaci, lehčí:))

A máte to za sebou. Vracíte se zpátky do šatny, kde dostanete menší občerstvení, minule to byla jakási oplatka, využijete svůj žeton do automatu, abyste u vybraného nápoje mohli ještě chvíli posedět v čekárně a pak už hurá domů. Den, kdy jste byli darovat krev, máte totiž ze zákona omluven ve škole i v práci, takže už nikam jinam nemusíte.

V současné době je v naší republice registrováno dárců krve něco přes deset tisíc. Ale i tak, možná právě v tuto chvíli potřebuje někdo pomoc a krve je nedostatek. Možná zítra bude někdo, nebo třeba i vy sami, potřebovat právě Vaši krev. Pokud Vám tohle všechno není lhostejné, co se takhle zamyslet, jestli by další vhodný dárce nemohl být třeba zrovna z Vás?

Překonaný strach několikanásobně přemůže pocit, že jste možná přispěli k záchraně něčího zdraví, nebo dokonce života. Že jste někomu dali naději. A tu si přece zaslouží každý…