Stát se matkou ....

Stát se matkou ....

Anotace: nelekněte se názvu. Nic lepšího mě nenapadlo.

"Matkou jsem se cítila od prvního okamžiku", slyšela jsem mnohokrát. Ale který okamžik je ten první?

Tak od začátku. Pro ty, kteří si myslí, že to vezmu z gruntu, upozorňuji, že se nenacházíme ani v sekci SEX, ani EROTIKA. Takže vážení, početí tu do detailu rozhodně rozebírat nechci. Pravda, jako většina i já jsem se dostala tímto způsobem do jiného stavu. V poradně mi začali říkat maminko. Ale matka? Ne, to ještě ne. Byl to prostě jen ten jiný stav.

Teď rychle přeskočím těch 9 měsíců. Co to plácám. V mém případě méně. Mé děti jsou prý zvědavé po mně, chtějí vidět, jak to tu venku chodí a tak se derou na svět o nějaký ten měsíc dříve.

"Hned jak jsem na sále viděla svého potomka, vstoupil do mě duch mateřství." říkal někdo. A nic. A nevstoupil. Byla jsem unavená a ospalá.

Druhý den jsem se snažila sama sebe přesvědčit, že jsem matka. Slyšíš! Máš dítě! Jseš matka! Aha. Tak jo. Jsem teda matka. Ale fakt necítím nějakou změnu.

A zatímco nám náš mrňousek dozrával někde v inkubátoru, mně cukaly koutky, při představě, co se asi děje doma. Totiž v té ne tak vzdálené době, jsme ještě neznali mobily a dokonce i pevná linka mnohde mohla být vzácností. Tak se stalo, že jsem se ocitla v jiném městě, v jiné nemocnici a už několik hodin byl na světě náš potomek. A doma nikdo nic nevěděl, ani netušil. Až při odpolední návštěvě (ale v jiné nemocnici než já) to teprve měli zjistit. Miminko už bude mít půlku prvního dne za sebou a vím o něm jen já. Ta myšlenka mě vyloženě bavila. Matka, ne matka.

Blíží se večer a má přijít ta chvíle. Ukážou mi mé dítě. Hurá na nedonošence. Obléknout bílý plášť, umýt ruce a teď ... Teď to musí přijít. Ucítím se být matkou. Určitě! Nebýt bílé barvy všude kolem a sterilního prostředí, připadám si jak v muzeu. Ve vitríně človíček. Má ručičky, nožičky, hlavičku. Je prý můj. Prohlížím si ho stejně jako model hradu nebo vycpanou kachnu. Nevím. Tak jo. Já vám to věřím. To dítě je moje. I když na inkubátoru je velkými písmeny napsáno: BEZE JMÉNA. Jsem matkou bezejmenného. Nevím proč, vzpomenu si na "neznámého vojína". BEZE JMÉNA, B.J., pro nás angličtináře "bí džej". No vidíte, mohl mít jméno jak z amerického seriálu.

Další den ho dostávám prvně do náručí. První dotyk. Ten to jistě prolomí. Potřebovala bych, aby se otočil na mě. Lehce mu natáčím hlavičku k sobě. Moc se mu nechce. Najednou škub a škyt. Ten uzlíček se rozškytá, až mi nadskakuje v náruči. "Ježišmarjá, já jsem ho snad rozbila", bleskne mi hlavou. Ryze mateřská reakce.

A tak jde den za dnem v nemocnici. Všechny tak podobné. A já pořád čekám nějaký ten příval mateřství. Lavinu. Tsunami. A zase nic. Chodím svého drobečka krmit, koupat, prostě zvykáme si na sebe.

Třetí týden si ten raneček štěstí odvážíme domů. A teprve teď, když vše začíná být hlavně na mně. Teprve teď začínám vnímat, že to dítě je moje. Vlastně naše. A tak někde mezi těmi běžnými starostmi, probdělými nocemi, běháním po doktorech, mezi prvními úsměvy a stisky malých ruček, tam někde, nikým nepozorována, připlula ta malá vlnka a nenápadně se ve mně rozlila. Ano, jsem matka. Už jsem to konečně cítila.
Autor Štěpina G, 05.02.2008
Přečteno 907x
Tipy 35
Poslední tipující: Zasr. romantik, hašlerka, saddova, bares43, Holis, umělec2, sluníčko sedmitečné, kejtyyy, Ria, Atropa bella-donna, ...
ikonkaKomentáře (9)
ikonkaKomentujících (9)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

jezis, jak ja se na to netesim :-D...auajsky :)

25.09.2008 15:39:00 | saddova

líbí

Vidím, že cítím podobně. A to už 19 let.

12.08.2008 21:03:00 | umělec2

líbí

Obě se ti moc povedly!

10.06.2008 09:15:00 | sluníčko sedmitečné

líbí

Sakra . . . ženský,jak Vám všem závidím !!!

20.02.2008 09:12:00 | rolon

líbí

moc hezky napsáno...opravdu pěkné čtení a myslím že i dost zajímavé...člověk si moc věcí neuvědomí dokud o to nepřijde nebo něco přímo nemá v rukou.Docela chápu ten pocit...dítě je ve vás ale přece prostě to není úplně před zraky,není už to co můžete pochovat...opravdu sem se nad tím zamyslel.Děkuji za pěknou reportáž (mohla by být i stejně dobrá úvaha)

17.02.2008 15:58:00 | Tomama

líbí

..jojo ... kdo nezařil, neuvěří ...nepomůže, když tam běží :o))

14.02.2008 07:12:00 | mamina

líbí

Jojo..
být matkou,
na to není maturita..
jen Život pod fousy
tiše broukavě říká,
že naučí nás,
pracně vyškolí
(občas dá přes prsty,
rákoska zabolí)..

Jojo..
být matkou
tuze vzácný dar..
(mé drahé dcery,
už teď to přeji vám)

:o)

06.02.2008 14:51:00 | Cecilka

líbí

Děkuji Ti za ten krásný report
Gabkin v ASIČR půjde na raport
ale až později
má ještě naději...

06.02.2008 13:27:00 | Bíša

líbí

Odvaha přiznat se, že neodpovídáš Matkám z barevných ženských časopisů...souhlasím, jsou vymyšlené:-)

05.02.2008 19:36:00 | spare

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel