Na Velikonoční pondělí jsem si vzpomněl...:

Jako hejno komárů, co lační po krvi… od domu k domu – přišli jsme sát vaše destiláty a předtím proplesknout roztomilé prdelky… Michal místo pomlázky používal svou mašlemi obvázanou invalidní hůl.
Fernety, becherovky, metaxy, vodky a rumy--- desítky těch vyšťavenejch polknutí, je těžký udržet se na nohách, a tak jsem i já občas upadnul tvrdě na beton, tekla mi krev z kolen, ale tomu jsem se smál…
Děkujem za ta krásně vymalovaná vajíčka¨:-). Za okamžik vám přistanou na autě… Kámoš se brutalitně porval s kámošem kvůli ničemu…

V autobusech MHD se prý nemá kouřit, ale moc kluků to dneska neakceptovalo… Ten „někdo“ stál určitě na straně zákona, když odjistil hasičák, kterej záhy vybílil celej bus a my jsme v tom práškovým kouři křičeli: „Řidiči, otevři, dusíme se!“ A řidič nám uvěřil a my se mohli za šílenýho kraválu rozběhnout odpoledním centrem města --- hospodo!
Kluky jsem opustil a odešel za kámoškou. Jeden z nich prej ještě… ale co bych pořád žaloval… Kámoška do mě nalila čistýho ruma a já se spokojeně moh vydat - nevím kudy a jak – domů s jedním rozpláclým vajíčkem v kapse…

Bylo půl 3 ráno úterý, když jsem vstal a bylo mně tak blbě, že už jsem usnout nemoh. Hltal jsem loky čistý vody – nejlepší chlast, co znám.
A venku ve stromech zpívaly noční ptáci
tu chmurnou píseň, k níž se často vracím:

„Život je jako dětská košilka, děravý, špinavý a krátký…“