Jak to bylo 2.

Jak to bylo?

2.

První týdny po revoluci a vlastně celý rok 1990 na vesnici byl ve znamení dohadů jak to bude se zemědělstvím?
Staří jezedáci (členové JZD).byli pro zachování stávající formy hospodaření,tj. vše je všech a nic není ničí.V tomto systému nikdo nenesl žádná rizika a ždímalo se až do poslední kapky.
Vše se postupně rozkrádalo,takže když mělo dojít na vypořádání,zjistilo se,že vlastně není z čeho brát.Kradli všichni!A vše,protože cítili konec dojné krávy,snažili se družstevníci ukořistit na poslední chvíli co nejvíce pro sebe.
Pryč byla již doba,kdy členové družstev slavili společně dožínky,kde bylo jídla habaděj a pivo teklo s kořalkou proudem,přestože výnosy bývaly bídné na to,že se nesmyslně hnojilo velkým množstvím umělých hnojiv.Potraviny pak byly nabyté dusíky.
Začínala doba bezcharakterní,jak hezky vyjádřil můj kamarád,též opočnický menší farmář Honzík Tomášek slovy: „Ty máš kozu,já Ti přeji,aby Ti chcípla“
Lidé se pomalu přestávali zdravit,začali si závidět,pomlouvat a nepřejícnost přerůstala místy až v agresivitu.
Dřívější kamarádi se přestali stýkat.Někde vznikaly rozbroje i v rodinách-musel se dělit majetek a nikdo nechtěl dostat méně.Musela přijít dohoda,ale leckde se bratři dodnes nestýkají jen proto,že ten druhý dostal o prase více a naopak.
Také se začali zakládat různé nepolitické spolky které měli pomoc začínajícím zemědělcům.
SSZ.-svaz soukromých zemědělců.
Toto uskupení se zakládalo v Praze a vydrželo několik let.
Mezi zakládajícími členy,mimo nás řadových byli i pan Broj,pozdější poradce presidenta Havla pro otázky zemědělství.Podpořit nás na četná setkání přijeli i pan Kubát-ministr zemědělství,pan Lux pozdější ministr zemědělství a předseda ČSL, tehdy ještě jako neznámý ,dále pan Luděk Pachman,šachový velmistr,který za námi jezdil přednášet z emigrace z SRN a poutavě vyprávěl o životě tamního venkova.
Tato setkáni s hrstkou zemědělců,kteří soukromě hospodařili za socialismu měla pro nás začínající velmi poučný vliv.
Tito lidé jako pan František Kurka z Hrubého Jeseníku na Nymbursku a pan Svárovský ze Ctiměřic na Mladoboleslavsku byli vždy ochotni poradit a případně pomoci.Oba později vedli pobočky místních organizací SSZ ve svých regionech tuším až do své smrti.Tímto bych jím chtěl poděkovat a poklonit se jejich památce,jakožto i mému strýci panu Gustavu Peřinovi z Netřebic u Nymburka,který též začal spolu se mnou hospodařit zhruba na 50 Ha a je již též na onom světě..
Od nich jsem sbíral cenné rady k pozdějšímu využití i praktické myšlení-selský rozum.