Stíny minulosti

Stíny minulosti
/Ze života/

Komunistická diktatura v naší zemi zanechala více zla v duších občanů několika generací před námi než by bylo bývalo zdrávo!
Ještě dnes, bezmála po dvaceti letech od takzvané „Sametové“ revoluce, kolují v mysli lidí vzpomínky na doby socialistických výdobytků, kdy fronty na maso byly k vidění na všech ulicích, podpultový prodej bujel a na nákup nového auta se sepisovaly pořadníky.
Banány ze „Zeleniny“ na rohu byly za odměnu a děda s babičkou se mnohdy marně těšili na své padesáté narozeniny, kdy bylo možné získat za skoro celoživotní disciplínu a poklonkování pro podnik vysněný zájezd do Sovětského svazu.
Pryč jsou již naštěstí rovněž léta padesátá, kdy se lidem,kteří se celý život snažili něco dokázat a korunovali to ve svých fabrikách rozvojem a úspěchy nejen pro sebe,ale především pro své „vážené“ zaměstnance , aby jim v následujících letech byly tyto znárodněny ve prospěch pracujícího lidu , většinou však toho,který nechtěl a neuměl pracovat!
Jak jinak si vysvětlit „kolektivizaci vesnice“ ,kde statky sedláků byly zabírány a vyvlastněny ve prospěch zakládajících se JZD a dcery nemajetných chalupníků nadšeně tancovaly v krojích při všeobecné veselici na počest „rozorávání mezí“?

Tyto krádeže nebyly dodnes vypořádány!!
Po roce 1989 se pro zemědělce nejdříve nedělalo nic.Teprve kolem r. 92 bylo možno zažádat ale vlastně prosit a žebrat o svůj bývalý majetek u předsedů družstev, kteří se nechtěli vzdát dobrého bydla; proto zákonů neznalým restituentům házeli klacky pod nohy a o jejich majetek je připravili tím, že dovolili rozkrádání majetků ve svých družstvech a nebo poté sami zprivatizovali většinu podílu v družstvu, protože se snadno dostali k vydávaným strojům,budovám a živému inventáři,zatímco poctivý začínající zemědělec čeká na svůj podíl dodnes, neboť tito předsedové sami na družstvo vyhlásili konkurs a správa konkursní podstaty se donekonečna vleče.
Dnes již totiž není z čeho vracet!
Budovy bývalých zemědělských podniků jsou zdevastovány,stroje rozkradeny a původní hodnota podílů v družstvech a na restitučních a transformačních nárocích se tímto vlivem zkrátila na pár procent!

Tyto stíny minulosti se přímo dotkly naší rodiny a proto si myslím, že skládačka Jaroslava Hutky při vší úctě k tomuto emigrantovi, který dnes objíždí české hospody a ufňukaně vypráví o životě za „železnou oponou“, je proti této problematice písní labutí.