JEDEN VŠEDNÍ – NEVŠEDNI DEN...a......jsem zpět.....

......
celý život je rozporuplný….a uspěchaný
a když ti dovolí se na chvíli zastavit pri honbě za skývou,
potkáš třeba i tohle......jako já včera.

Japonská zahrada..........
...na první pohled kameny rozházené po zahradě.......
...řekla bych.......
…kameny.....miluju je, dávaji mi sílu......sbírám je........
mam doma skalku.......a spoustu kytek.....
.jdu nahoru podél koryta suchého potoka a rozšíření v jednom místě, ostrov....
a podobenství s vagínou je natolik nápadné, že.........
...se prostě zeptám, zda to je jen náhoda, nebo…?......
a celá zcepenělá náhle s mrazenim v zádech poslouchám, co že vlastně suchý potok znamená....
cestu života.....vagínu i penis.....
.zplozeni, lůno,plod.....zrozeni,peripetie, rodiče, prarodiče, děti...nevěry,nemoci, smrt...cesta k Bohu...
Křížová cesta...........Jidášova zrada,Turinské plátno............
Všechno je schované v kamenech........a najdeš to tam
Každý tam vidí to své…...
....a já tam stála, na kamenné cestě, koukala vzhůru , tam,kde se potok náhle zlomí
,prudce zúží.......a pokračuje o stupeň výš uzounkým chodníčkem......až k Bohu,k vykoupeni.....
koukala jsem se až k velikému menhiru, který se schovává za kopcem
....a u kterého je konec......aniž jsem věděla, něco mi zabránilo tam vstoupit
.....svítilo mi do tváře slunce .......a já brečela jako želva.....škytala jsem nahlas a nemohla to zastavit............
…..Nečekala jsem tak hluboký zážitek a o to víc mě to zaskočilo…
Z těch kamenů na mě vtrhla historie, syrová bolest lidství a jááááá........si s tím v daný moment neuměla poradit..

Vnitřně jsem mela naléhavý pocit, ze je beran ve mne sražen na kolena......

Poprala jsem se s tím, i když jsem to odstonala......

Vím ale jistě, že se tam budu vracet...........musím se tam vrátit pro silu,kterou jsem tam nechala....
@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@

PO ROCE

……vrátila jsem se…na ,,japonskou zahradu´´, která me na jare tolik poznamenala….
Trvalo to dlouho, nez jsem nasla odvahu..
Nez jsem nasla silu……se tam vratit…

Bala jsem se, i když bych neumela rict, ceho vlastne…..
Ale vedela jsem, ze tam musim jit znovu…vedela jsem to uz tehdy…
Slunce se snazilo z posledních sil bojovat s prichazejici zimou a sychravými dny.
Dneska se mu to povedlo.

…..vchazim ,,litacimi ´´ vratky na zahradu.
…suchy potok, který znaci symboliku zivota, ma dnes uplne jiny naboj…..
Není tak ,,ostry´´, není stejny jako před pul rokem….
Reklo by se…porad stejne kameny….porad stejna vytycena cesta…
Ale..nejsou stejne…dnes byly jiné……pripadalo mi, ze me vitaji.

Pomalu jdu korytem nahoru, podzimni paprsky slunce me šimrají ve vlasech…
a ja opatrne naslapuji, studene kameny jakoby se baly skripat nahlas…
koryto je místy prorostle bylim, na jeho okraji se zarive blyskaji rude sipky , kontrastující s dozralymi tmave modrými trnkami.

Když se koryto zlomi a cestu mi zastavi plochy vertikalni kamen, symbolizující zivotni zlom, uz nezavaham, jako tenkrat, uz vim, co musim udelat.

Opatrne vystoupim na breh a jdu na konec.Nebo na začátek?
Buh….Vira….Nadeje….Sila….Laska….Touha….Je uplne jedno, jak tomu kdo říká.
Monumentální, nejvetsi vertikalni kamen, který tu najdete, dominující celemu prostoru, me vlidne vita.

Cosi me prinutilo a ja pokladam obe dlane na jeho studene telo, tvari otocena k potoku, kterym jsem sem prisla, zaklanim hlavu do modreho podzimního nebe, vlhkýma ocima pozoruji, jak se ve vetru toci vonave listi a tise se……ne, asi to ani není modlitba…jen prosba….
Prosba o zdravi…silu….trpelivost…pokoru…..lasku………
Nevim, jak dlouho jsem tam stala….ale ze muzu odejit jsem zjistila az tehdy, když me kamen
palil do dlani….

Nasla jsem, co jsem tam ztratila…a…mnohem…mnohem vic……!!!