Marie Terezie

MARIE TEREZIE

(13. 5. 1717- 29. 11. 1780)

Matka dvou císařů

Marie Terezie je druhorozené dítě Karla VI a Alžběty Kristýny Brunšvicko-Wolfenbüttelské. Pokřtěna byla hned první den svého života jménem Marie Terezie Walburga Amálie Kristýna. Vyrůstala na vídeňském dvoře. Vzdělávali ji jezuité, kteří ji vyučovali především náboženství. Učila se mluvit italsky, německy, španělsky, francouzsky. Také znala latinu a dějiny. Byla pohybově a hudebně nadaná, velice ráda tančila. Již v sedmi letech tančila společně se svou sestrou Marií Annou v opeře Euristeo, kterou vytvořil Zenón. Ve 13 letech (v den otcových narozenin) zpívala poprvé před publikem v kankánu Germania il di che spende Sagro all a za dva roky hrála v komedii Il cicisbeo consolato.

Mladá Marie Terezie

Vychovatelkou Marie Terezie se v roce 1728 stala hraběnka Charlota Fuchsová. Marie Terezie si ji velice oblíbila, říkala jí "mami". Oblíbila si ji tak moc, že ji po její smrti nechala (jako jedinou) pohřbít do rodinné Císařské hrobky.

Se svým budoucím mužem Františkem Štěpánem se setkala v šesti letech při korunovaci jejího otce v Praze. Její otec si ho velice oblíbil, viděl v něm syna, kterého ztratil. V počátcích vztahu mezi Marií Terezií a Františkem Štěpánem byl problém ve věkovém rozdílu. Marii Terezii bylo šest, zatímco Františku Štěpánovi už patnáct. Ovšem i přes tento věkový odstup, k sobě získali velkou náklonnost, která se vyvinula až v lásku. Vyplývá to z dopisů, které si posílali. Původně byl jako choť pro Marii Terezii určen bratr Františka Štěpána Clemens ten, ale zemřel na neštovice.

Zasnoubili se 31. 1. 1736 a svatba byla 12. 2 . 1736. v Augustiánském kostele ve Vídni, vykonával ji papežský nuncius Domenico Passionei. Svatební veselí skončilo 14. 2. 1736. Novomanželé odjeli líbánky do
Mariazell, kde si nechali požehnat velkou rodinu.

Rakouskou arcivévodkyní, vévodkyní lotrinskou a vévodkyní toskánskou Marie Terezie stala po smrti svého otce. V počátcích vlády měla problémy nejen s okolními zeměmi, na něž si činila nárok, ale i v Rakousku, protože v některých oblastech nepovažovali za správné, aby jim vládla žena. Postupem doby se však situace v Rakousku uklidnila a Marie Terezie (která právě byla v pátém měsíci těhotenství) se mohla začít naplno věnovat svým povinnostem, ale i v tomto byl problém, jelikož Karel VI svou dceru před smrtí nezasvětil do "státních věcí" takže ona musela začít vládnout, aniž by věděla cokoli o místních poměrech.

15. listopadu 1740 (tedy jen pár dní vlády Marie Terezie) žádá Prusko a Fridrich II od Marie Terezie celé Slezsko, ovšem výměnou za dva milióny zlatých, za záruku rakouských držav v Říši a za zasazení se o zvolení jejího manžela císařem. Po měsíci a jednom dni čekáni (16. 12. 1740) obsazují Pruská vojska postupně celé Slezsko. Tím je zahájeno množství bitev, ty jsou známy jako válka o rakouské dědictví. Marie Terezie tedy vysílá 16000 rakouských vojáků proti skoro dvojnásobné přesile pruských vojáků. Obě tyto armády se setkaly 10. 4. 1741. Rakouská vojska byla poražena. Toto byla první neúspěšná bitva Marie Terezie. Hlavním důvodem proč Rakousko prohrálo, byl fakt, že Karel VI své dceři armádu v nepříliš dobrém stavu. Další důvod prohry byl, že Rakousko bylo v boji osamoceno. V této době byla spojencem v boji Anglie, která jej podporovala penězi. Ovšem Rakousko mnohem více potřebovalo vojenské posily.

S Pruskem se spojili také ostatní nepřátelské státy:
Španělsko, Francie, Bavorsko, Sasko. Jejich cílem bylo udělat z Rakouska slabý stát a na jeho úkor získat co nejvíce území.

V roce 1741 Marie Terezie odjela do Prešpurku, aby zjistila, jaký postoj zaujímají Uhry k pragmatické sankci a jestli Rakousko podpoří. Uhry se rozhodli podpořit pragmatickou sankci a také vojensky podporovat Rakousko. Cenou za tuhle dohodu však byla větší samostatnost pro Uhry. Panovnice tedy před říšským sněmem osvobodila šlechtu od daní a potvrdila (již to co potvrdil Karel VI), že pokud zemřou potomci Karla VI, Josefa I a Leopolda I. budou si moci Uhry zvolit vlastního krále. V Uhrách si Marie Terezie získala mnoho příznivců svou korunovací na královnu uherskou (korunována byla 25. 6. 1741).

Legenda vypráví, že když Marie Terezie podruhé stanula před říšský sněm (11. 9. 1741) byla oblečena v černém a na rukou držela novorozence (Josefa II). Prý se slzami v očích sdělovala, že je všemi opuštěná a že nyní má již pouze Uhry. Uherské šlechtice to povzbudilo a ihned poskytli Marii Terezii peníze a vojsko a navíc dokonce uznali jejího manžela jako spoluvládce Uher.

15. srpna 1741 pod záminkou pomoci bavorskému kurfiřtovi Karlu Albrechtovi francouzské oddíly překročily hranici mezi Francií a Německou říší. A již o měsíc později dobyly Linec. Marie Terezie, i když nerada uzavřela s Pruskem dohodu o tom, že v těžkých chvílích se Prusko nespojí s Karlem Albrechtem a nezaútočí. Za to se vzdala Slezska až po Kladskou Nisu. Dohoda byla podepsána v Klein-Schenellendorfu.

Díky Anglii byl v Vratislavi 11. 6. 1742 podepsán předběžný mír mezi Rakouskem a Pruskem. Konečná mírová dohoda byla podepsána v Berlíně 28. 7. 1742.

29. dubna 1743 dorazila Marie Terezie do Prahy, kde se nechala 12. 5. 1743 korunovat českou královnou. Díky tomu, že 27. 6. 1743 vyhrálo Rakousko společně s Anglií bitvu nad Francií mohla Marie Terezie začít uvažovat o znovu dobití Lotrinska a také Štrasburku.

Kvůli prohraným bitvám (4. 6. 1745 u Dobroměře, 30. 9. 1745 u Žďáru u Trutnova prohrálo Rakousko bitvy proti Fridrichu II. Rakousko společně s Anglií prohrálo ještě další bitvu, tentokrát proti Francii dne 11. 5. 1745 u Fontenoy v Rakouském Nizozemí) a také ze strachu z útoku na Čechy podepsala Marie Terezie v Drážďanech 25. 12. 1745 další mír s Fridrichem II. V této mírové dohodě se Marie Terezie definitivně zříká Slezska. Fridrich II. naopak přislíbil, že uzná Františka Štěpána za římskoněmeckého císaře.

2. června 1746 sepsala Marie Terezie společně s ruskou carevnou Alžbětu I. dohodu, ve které si Marie Terezie v případě napadení Pruskem dělá opětovný nárok na Slezsko, kterého se původně vzdala.

Františku Štěpánovi se smrtí Karla VII. Bavorského otevírá cesta k titulu římskoněmeckého císaře. A tak Marie Terezie začala přesvědčovat kurfiřty, kteří měli rozhodnou o novém římskoněmeckém císaři.

František Štěpán se tedy 13. 9. 1745 stal římskoněmeckým císařem. A tak se z Vídně stalo říšské hlavní město. I když Marie Terezie svého manžela na korunovaci do Frankfurtu nad Mohanem doprovodila, korunovat na římskoněmeckou císařovnu se nenechala. A tak je označována pouze jako císařovna-manželka. Později po smrti svého muže jako císařovna-matka.

Marie Terezie se kvůli touze po poražení Pruska, chtěla spojit s Francií. Nejprve, ale musela do Francie poslat svého vyslance, který měl připravit půdu pro konečná jednání. Vyslancem Marie Terezie se stal Čech Václav Antonín Kounic, kterého do Francie poslala v říjnu 1750.
Ten byl původně názoru, že by Marie Terezie měla upustit od záměru spojit se s Francií, protože nepřátelství mezi Francií a Rakouskem bylo značné. Ale po domluvě s Marií Terezií pokračoval ve svém snažení.

Francie se nakonec s Rakouskem spojila. Díky této dohodě získalo Rakousko zpět Slezsko, Parmu a Piacenzu. Francie zase žádala rakouské Lucembursko a zbytek Nizozemí. Také se dohodli, že při napadení jedné země ta druhá první pomůže, dále si navzájem potvrdili državy a potvrdili neutralitu Belgie. Dohoda byla sepsána ve Francii dne 1. 5. 1756.

Bez vyhlášení války Rakousku vpadlo Prusko 29.
8. 1756 do Saska. A tím začala sedmiletá válka. Tato válka skončila mírovou dohodou, kterou 29.
8. 1756 sepsalo Rakousko a Prusko. Touto dohodou Marie Terezie již potřetí ztratila Slezsko, ale Sasko získalo zpět svou suverenitu. Marie Terezie za to touto smlouvou získala hlas Fridricha II. pro svého syna Josefa na titul římskoněmeckého císaře.

18. srpen 1765 zemřel manžel Marie Terezie František Štěpán. S jeho náhlou smrtí (o které se dozvěděla ještě ten den od svého nejstaršího syna Josefa) se Marie Terezie nikdy nedokázala vyrovnat. Od příštího dne Marie Terezie chodila jen v černém oblečení. Své šaty a šperky rozdala svým dcerám. František Štěpán byl pochován do rodinné kapucínské hrobky.

Marie Terezie po smrti Františka Štěpána

Jelikož byl Josef II. již římskoněmeckým králem, stal se automaticky po smrti svého otce římskoněmeckým císařem. Marie Terezie ho navíc 17.
9. 1765 jmenovala spoluvládcem habsburských zemí. Ale mezi Marií Terezií a Josefem II. docházelo brzy k velkým rozporům. Josef se snažil vládnout sám bez matčiny pomoci. Navíc si Josef II. nejvíce rozuměl s úhlavním nepřítelem Rakouska s Fridrichem II díky, kterému přišla Marie Terezie o Slezsko.

Smrt Františka Štěpána a velké rozepře se synem vedly k velkému stresu Marie Terezie. Panovnice navíc byla nucena souhlasit s rozdělením Polska mezi Prusko a Rusko. Fridrich II. vpádem do Čech navíc zahájil 5.
7. 1778 válku o bavorské dědictví. Válka byla krátká. Mír byl sepsán 13.
5. 1779 a dostal označení těšínský.

Marie Terezie trpěla vysokým krevním tlakem.

8. 11. 1780 se Marie Terezie vydala na lov bažantů, kde se nachladila. Zemřela 29. 11. 1780.
Je pochována v kapucínské hrobce vedle svého manžela a své vychovatelky Charloty Fuchsové
Bohoslužby za zesnulou panovnici se sloužili po celém tehdejším Rakousku. Čest jí vzdal dokonce i její celoživotní úhlavní nepřítel Fridrich II.

Marie Terezie spolu se svým manželem Františkem Štěpánem založila habsbursko-lotrinskou dynastii.

Marie Terezie byla jediná vládnoucí žena na českém trůně.

Reformy Marie Terezie:

1749- začátek tereziánských reforem - správa, vojenství, vzdělávání

1769- Právní reforma - Codex Theresiana a Constitutio Criminalis Theresiana

1774- Všeobecný školní řád

1775- Robotní patent - zmírnění roboty

1776- zrušeno mučení

Marie Terezie vládla jako

královna uherská 1740-1780

královna česká 1740-1780 (korunována roku 1743 v Praze)

arcivévodkyně rakouská 1740-1780

vévodkyně parmská 1740-1748

(plus v desítkách dalších malých územních celků)