Domácí násilí (naruby)

Pokaždé, když vidím v televizních novinách upoutávku na reportáž, ve které byla utýrána žena. Není mi s toho nejlépe. Můj postoj k domácímu násilí a znásilňování je stejný a žádala bych nejvyšší možný trest pro násilníka, který si svou podprůměrnost dokazuje na ženě, která je všeobecně slabší a nemá proti manželovi, partnerovi či druhovi šanci.
Ale v jednom magazínu jsem četla i o domácím násilí na ruby, přišlo mi to celkem směšné, ale když jsem si zjistila statistiky tak mě jejich závěr překvapil.
Ženské postupy se však nesnižují k bezhlavému bití, ale používají rafinovanější způsoby jak miláčka potýrat.
• „Miláčku, já se toho okna skočím, pokud se s ní nerozvedeš.
• „Vezmu si děti a odejdu i s nimi k rodičům a nikdy je neuvidíš a to ti říkám budeš platit alimenty jako mourovatej.“
• Začne utrácet všechen jeho majetek tak systematicky, že její miláček se ocitne na mizině.“
• Některé, ty sportovněji nadané se mohou uchýlit k bezhlavému mlácení, ale její muž potom nemůže být kulturista s černým pásem v karate.


Obecně platí, že čím má pachatel(ka) větší IQ, tím rafinovanější způsoby používá. Plíživé a nenápadné psychické násilí začíná třeba tím, že žena přepne bez předchozího dotazu televizní kanál, schválně se dívá na pořad, jenž ji nezajímá, a za žádnou cenu nedovolí partnerovi přepnout zpět. Když partner postaví hrnek na levou místo na pravou stranu, žena nespustí scénu, ale výhružným a chladným pohledem zrentgenuje muže tak, že ho zamrazí v zádech. Takové bojovnice musejí mít absolutní přehled o bojišti. Jakmile však znejistí, obvykle upadnou do hysterie. Ženská emancipace se stupňuje, pozice mužů a žen v zaměstnání se vyrovnávají. Není už výjimkou, že vydělávají ženy a muži zůstávají na mateřské dovolené. Nezačínají se náhodou z žen stávat muži a z mužů ženy? Možná proto se na západ od nás prosazuje trend takzvaných nových mužů. Mužů, kteří ženě bez odmlouvání pomohou, psychicky ji podrží v krizových situacích a nepovažují sebe a své problémy za střed vesmíru, naprosto samozřejmě se vrhají k vysavači a žehličce a večer čekají na svou milovanou s bohatě prostřenou, vlastnoručně připravenou tabulí. Češky si budou muset ještě dlouho počkat, než se "nový muž" rozhodne usídlit v našem podnebním pásmu. Na spokojený a vyrovnaný partnerský vztah, kde jeden netýrá druhého, tak do té doby můžeme podle sexuologa Weisse použít jediný osvědčený recept: "Rozumná žena ví, že muž potřebuje tři věci: chválit, chválit a chválit. Tento způsob manipulace v partnerském vztahu rozhodně neškodí a obě strany bývají spokojeny."
Týraní muži v číslech
Odborníci odhadují, že ženy u nás tvoří zhruba 93 procent obětí domácího násilí a zbylé procento připadá na muže (podobné údaje poskytuje například i Vídeňské středisko pro oběti domácího násilí). Podrobnější český výzkum na toto téma dosud nebyl proveden. V Holandsku v roce 1997 provedli výzkum na náhodně vybraných 516 mužích a 489 ženách ve věku od 18 do 70 let. Výsledky byly překvapující. Skutečné fyzické domácí násilí prodělalo 35 procent mužů a 3 4 procent žen. Psychického týrání nebylo ušetřeno 26 procent mužů a 30 procent žen, přičemž sexuální zneužívání zažilo 13 procent mužů a 30 procent žen. Podle německých průzkumů dochází k násilí v každé třetí domácnosti. Trevírská organizace na ochranu mužů Talisman odhaduje, že počet mužských obětí domácího násilí dosahuje čtyřiceti procent. V Brémách se rozvedení otcové dopustili na manželkách násilí v 25 procentech, ale v 58 procentech vyšlo násilí od žen. Studie z Dánska a Nového Zélandu doložily, že mužům se v domácnosti postavila silou až třetina partnerek.
Dítě jako nástroj
Pokud se žena ocitne v roli zhrzené manželky či partnerky, anebo má touhu se muži pomstít, nástrojem manipulace a vydírání se stávají děti. Podle Luboše Patery z Unie otců existuje hodně matek, které své děti popouzejí proti otcům. Když bylo Monice sedm let, její matka si našla milence a odešla s ní z domova. Otec je objevil až po několika měsících a matka podala žádost o rozvod. Soud otci umožnil dceru vídat, ale matka jeho návštěvy záměrně bojkotovala. Monice namluvila, že za všechny problémy může její otec, který je tyran a zločinec, jenž jim zničil život. Moniku si tak zcela připoutala na svou stranu. Ačkoli matka neplnila soudní nařízení a Moniku otci "nepůjčovala", teprve po několika letech jí soud uložil pokutu. Nedávno ji začala splácet a dnes už ani nemusí své dceři bránit ve styku s otcem: Monice je patnáct a svého otce nenávidí. On je nešťastný a začíná se smiřovat s tím, že díky nedostatečně fungujícím soudům a bývalé manželce přišel o jedinou dceru.
Čím kdo schází: Muži tyranizovaní rodinou
Od roku 1991 do roku 2001, tedy za deset let, navštívilo poradny Bílého kruhu bezpečí 53 mužů, kteří sami sebe označili za oběti domácího násilí nebo násilí v rodině.

věk oběti nejčastější pachatelé nejčastější trestné činy

61 let a starší syn, dcera s manželem, vnuci, manželka ublížení na zdraví, vydírání, krádeže, útisk a omezování osobní svobody

50 až 60 let manželka, syn, vnouče vydírání, související s bytem nebo žárlivostí, ublížení na zdraví, útisk, omez. Osobní svobody (více než ostatní označují svou situaci za svízelnou, vyčerpávající a neřešitelnou)

40 až 50 let bývalá manželka nebo milenec manželky vydírání kvůli majetku, ublížení na zdraví, vyhrožování (pokud spolu manželé nadále bydlí, rozvod v takovýchto případech nic neřeší)

26 až 40 let manželka ublížení na zdraví, krádeže, porušování domovní svobody

15 až 25 let rodiče nebo homosexuální partner po rozchodu ublížení na zdraví, omezování osobní svobody, vydírání