Pohled z okna

Stojím v rozlehlém, do bíla laděném pokoji. Je červenec, léto je v plném proudu. Nacházím se na jednom z mnoha řeckých ostrovů. V mém pokoji mám otevřené okno. Přicházím k němu, ruce si položím na parapet a pohlédnu ven. Jako první spatřím obrovskou terasu, která se nachází u mého pokoje. Na terase je velká rodinná houpačka a bílý dřevěný stůl se čtyřmi židlemi. Ale pravá krása se nachází teprve za terasou. Když odtrhnu pohled od honosné terasy, zadívám se k obzoru. Přede mnou se táhne dlouhá, třpytivá a nádherná hladina moře. U břehu je jeho barva světle modrá, průzračná a u obzoru přechází do sytě modré barvy. Jemné vlnky, které tiše, poklidně a lenivě omývají břeh pláže, zpívají svou slanou píseň. Na dně průsvitné mořské hladiny se nacházejí tisíce a tisíce malých i velkých kamínků-oblázků a mušliček. Kdybych sešla na pláž, mohla bych spatřit i pár průhledných rybiček, které se jako střely prohánějí svým soukromým a okouzlujícím mořským světem.
Odpolední hodiny se pomalu mění ve večerní a já, uchvácena krásou moře, pozoruji začínající červánky. Přímo naproti mně se nachází Slunce. Září zlatými a rudými barvami. Nebe tone v odstínech oranžové, růžové až červené barvy. Pod terasou u mého pokoje se prochází několik zamilovaných párů, kteří se objímají v oranžovo-zlaté záři zapadajícího Slunce.
Pohled na moře, ten úžasný dar přírody, je opravdu dechberoucí. Nemohu se od něho odtrhnout, ale potom si řeknu, že bude lepší podívat se na tu nádheru zblízka. Sestoupím dolů na pláž, svléknu se do plavek a vrhnu se do vln zahalených krásou červánků…
Škoda, že tento pohled z okna je jen výplodem mé fantazie. Pohled z okna mého pokojíčku v České republice je o mnoho skromnější a obyčejnější, ale stejně bych ho za nic neměnila. Protože tady, v Brně, jsem doma, tady jsem vyrostla a tady to mám ráda.