Příručka houbaře

Máme tu deštivé léto, lesy jsou plné houbařů a já cítím morální povinnost podělit se o své nemalé zkušenosti, které jsem načerpal během posledních třiceti roků v českých a moravských lesích a hájích při sběru hub.
Vše jsem shrnul do několika bodů, tak aby si toto mohl každý vytisknout a mít neustále při sobě, připraveno k okamžitému použití.
Doufám, že se tato malá příručka stane nedílnou součástí výbavy všech houbařů, stejně jako kapesní nůž a holínky.
Ještě bych chtěl upozornit na připravovanou novelu zákona o sběru lesních plodů, podle které již nebude tak jednoduché houbařit jak doposud. Podle tohoto zákona bude každý houbař povinnen složit před komisí Státní zkoušku. Bez této se již nebude moci svému koníčku věnovat.
Tato publikace by se měla stát stěžejním materiálem, který vás bude k této zkoušce připravovat.
A teď k jednotlivým radám:
1) Sbíráme zásadně jen houby které známe, ty které neznáme, sbíráme pouze v tom případě, že je nemáme pro vlastní použití nebo když vypadají už od pohledu jedle.
2) Na sběr hub nepoužíváme nikdy košík, ale vždy igelitovou tašku, a to z toho důvodu, že v případě, kdy nic nenajdeme, tašku zmačkáme do kapsy a nikdo se nás cestou domů nebude na nic ptát. V případě košíku, by jsme museli čelit provokativním otázkám sousedů, příbuzných i náhodných chodců.
3) Jestliže v lese potkáme jiné houbaře nebo třeba lesníky tvrdíme, že jsme právě přišli, čímž předejdeme údivu nad tím, že nic nemáme.
4) Vždy dáváme pozor na lesní zvěř ( divoká prasata, medvědy, vlky, rysy, pumy, lišky, zdivočelé psy, bobry) a trasu volíme tak, aby v případě napadení některým z těchto tvorů, jsme mohli okamžitě zmizet např. na stromě nebo v jeskyni. Při volbě úkrytu je ale potřeba uvážit zvyky jednotlivých zvířat ( neutíkat bobrovi a medvědovi na strom nebo praseti do kukuřice!)
5) Ve chvíli, kdy dřepíme u několika hub, prováděje jejich sběr a čištění, může nastat situace, kdy máme pocit, že jsme na jednu houbu šlápli. Zjištění zda tomu tak opravdu je či nikoli děláme zrakem, nikdy ne hmatem.
6) Najdeme-li hřiba a nejsme si jisti, zda se nejedná o hořčáka, můžeme provést jednoduchou zkoušku. Asi 20 gramů této už usušené houby vmícháme do jiných také sušených hub a darujeme např. tchyni. Závěry zkoušky závisí na tom, kdy se maminka rozhodne vařit houbovou polévku. O výsledku budeme promtně informováni. Druhou možností je houbu ochutnat, je to sice rychlejší, ale méně zábavné.
7) I v našich podmínkách lze nalézt kvalitní lanýže, jen je problém s tím, kde přesně. Ve Francii, kde se jich sbírá po Číně nejvíc, požívají k jejich sběru vepře. Autor tohoto článku se rozhodl vyzkoušet hledání těchto hub za pomoci prasete půjčeného od souseda i v našich podmínkách, bohužel neúspěšně. Po asi deseti minutách, hledání lanýžů vepře přestalo bavit a ten se vydal k blízkému rybníku. Jsa neplavec, bohužel po chvíli utonul, čímž sousedovi vznikla určitá škoda.
8) Jako pověru bych označil mýtus, že jed z některých hub odstraníme spařením. Toto se traduje hlavně o satanu a muchomůrce červené. Tyto houby obsahují jed, který sice není smrtelně jedovatý, ale přesto vyvolává křeče, zvracení a úporné průjmy. Pokud nám zvědavost nedovolí jinak, můžeme opět vykonat malý pokus. Spaříme několik hub, ty necháme vychladnout a přidáme do vhodného pokrmu, např. jablečného závinu. Tuto potravinu naservírujeme osobě uvedené v odstavci 6 a zkontrolujeme, že bude zkonzumována. Účinky jedu se dostaví asi za tři hodiny, proto zajistíme, že se v té době bude pokusná osoba nacházet na veřejném místě
(plovárna, MHD, kino), tak aby jí mohli lidé z okolí poskytnout účinnou pomoc. V některých případech podáváme bez spaření.
9) Naději, že nalezneme dostatek hub zvýšíme tím, že na ně chodíme za úplňku. Toto samozřejmě neplatí, jeli úplněk v prosinci nebo lednu.
10) Pamatujeme, že houby byly vždy chápány jako maso chudých. Proto, je-li náš plat vyšší než 24500 kč hrubého, nikdy je nekonzumujeme, pouze sbíráme.

Teď už nezbývá, než popřát bohatý úlovek a pěkné počasí.
Ing. Karel Prášek mykolog