Poprvé - díl 12.

Pod plachtami na kanále

Vrátil jsem se na loď. Myslel jsem, že bude po mně sháňka, ale nic. Nikdo si mé nepřítomnosti ani nevšiml. Prý jsem nikomu nechyběl. Dokonce dva rozvíjeli teorii, že jsem spadl přes palubu, ale pak se dohodli, že tolik štěstí asi nebudou mít a že se někde zase objevím.
Prý jsem jim zkazil celé dopoledne. Že jim lezu do peněz. Jako prevenci na mou přítomnost užívají alkohol, že jim to dělá moc dobře. Uvědomil jsem si, kudy vede cesta do jejich srdcí a došel do kajuty pro slivovici. Nemýlil jsem se, cestička k jejich srdcím, duši i hlavě byla rázem umetena a teď jen udržet správné dávkování. Nalil jsem každému dva panáky a láhev schoval. Od té chvíle to byli moji druhové, kteří by pro mne udělali téměř cokoliv (teda dokud slivovice nedojde). Musím šetřit!
Dopoledne jsme vytáhli ještě zbývající plachty, kosatku a genuu. To bylo jednoduché, jen prsty nás bolely, jak jsme při vytahování plachty museli usměrňovat přední lem plachty do drážky na navíjecím profilu předního stěhu kosatky a genuy. Vítr postupně začal sílit a na tabulce předpovědi počasí u bocmana stále přepisovali údaje. Ráno byla předpověď severní vítr 3-4 podle Beaforta, moře 2-3 (metry vysoké vlny), teplota vzduchu 18 °C.
Prali jsme se s třepotajícími plachtami celkem úspěšně až do chvíle, kdy jsme chtěli kosatku namotat na přední stěh. Ložisko horního cípu kosatky na hlavním stěžni se nechtělo točit. Je to jasné! Někdo bude muset nahoru. Přinesli mi postroj, všichni předpokládají, že tam polezu já. Nebyl jsem proti, mně se nahoře líbí. Opravuji ložisko a obě plachty jsou na svém místě sbaleny a připraveny k rozvinutí.
Uklízíme na palubě, přivazujeme věci a vzápětí nás volají k obědu. Nacpali jsme se špagetami a dáváme kávu na palubě. Někdo se byl podívat na předpověď je vítr 4-5, moře 4-5, teplota 16 °C. Dopíjíme kávu a radíme se, kam dneska vyplujeme. Rozhodnutí kapitána zní: poplujem podle pobřeží na boční vítr k západu a přistaneme v některém přístavu v Německu. Případně se vrátíme zpátky do Świnoujście. Vzápětí se objevuje navigátor a že předpověď hlásí, že přijde déšť a silný vítr. Na tabuli u bocmana je předpověď nová: vítr 6-7, moře 6 a vzduch 12°C! Sedmý stupeň Beaforta je vichřice s větrem kolem sto kilometrů za hodinu! Ale počasí je stále pěkné, skoro čistá obloha a vítr kolem 30 km/h. Jen na severním obzoru je jakoby mlha.
Kapitán jde za bocmanem a ten mu úmysl vyjet na moře rozmlouvá. Prý za takové situace vyplouvá na moře jen ten, kdo musí. Kapitán tedy mění plány a vyrážíme na kanál. Posádka je již sehraná, loď odvazujeme, krátké manévrování v maríně a už vyplouváme na kanál. Kapitán stáčí loď proti větru a rozvinujeme kosatku. Motor běží na malé otáčky a my jsme opatrní. Loď se pomalu stáčí po větru, kosatka se plní větrem a loď začíná plachtit!
Kapitán zastavuje motor. Plujeme jen na vítr! Poprvé!
POPRVÉ !!!
Sice plujeme po sladké vodě, ale i tak máme všichni radost. Hlavně kapitán. Loď vymyslel, postavil, plul s ní po Labi do Magdeburku, pak kanálem do Berlína a dál kanálem Havela - Odra do Štětína. Po šesti letech práce konečně loď pluje pod plachtou, sice rozvinuli jsme tu nejmenší, ale přesto loď pluje rychlostí dvaapůl uzle.
Vítr stále sílí. Rozhodujeme se, že při takové předpovědi nemá cenu riskovat a otáčíme zpátky. Jakmile jsme vítr nabrali z boku, uvědomujeme si, že naše rozhodnutí vrátit se bylo správné. Nemáme odvahu vytáhnout bezamovou (zadní) plachtu, jenom na kosatku nelze plout ostře na vítr a tak nstartujeme motor a stahujeme plachtu. Vracíme se za stále sílícího větru a začíná pršet. Silně se ochladilo. Vjíždíme do přístavu po větru a cítíme, jak vítr silně loď pohání jen na holou takeláž. Naše protekční místo v maríně nám obsadili dvě menší lodě. Musíme až na začátek vjezdu do maríny. Odsud bude všude daleko. A to ještě netušíme, co nás čeká. Přirážíme k molu, vážeme příď a kapitán se snaží záď dostat k molu. Nejde to. Kýl se opřel o naplavené bahno a písek. Manévrujeme s lodí a snažíme se propátrat dno sonarem. Nacházíme místo, kde je u mola dostatečná hloubka pro naši krasavici a vzápětí přichází bocman. Říká, že z dálky viděl naše problémy s kotvením a že tam, kde jsme se pokoušeli přistát, je potopená loď z konce války. Prý minonoska, malá loď, ale plně naložená minami. Dnes už je skrytá pod nánosem písku a bahna, ale přesto ...
Víc jsme se nedozvěděli, asi se bál, že odplujem a přijde o kšeft. Zbytečně, vítr ještě zesílil a my byli rádi, že jsme v relativním bezpečí. Když nebudem na lodi dupat ...

Pokračování příště: Vichřice v přístavu