(vý)let mimo:))

Tak jsem zase sama na procházce...:)
Tentokrát jsem si sebou vzala sešit, pero a tužky. Taky nanuka, kyselý žížalky, mp3jku - jedinou věc, co jsem si nevzala je deštník, kterej by se mi teď hodil.
Takže tu sedím pod stromem, u kamennýho křížku.
Fouká na mě a prší.
Cestou jsem si připálila /ano, jeden z mých "trávových výletů", kdy někam jdu a jsem unešená z náderný přírody, co tady je.
Ráda si píšu "svoje postřehy" ...,hlavně v tu chvíli, kdy si takhle zostřuju vnímání.
To okolí tady je krásný.
Místo, kde žiju je ta příroda úplně dokonalá. Jako z obrázku. Všude kolem jsou skály a lesy. Doslova stěny skal a lesů.
Je tu poměrně klid.
Sluníčko svítí na sklizená pole. Vytváří to nádhernej obraz, zvlášť, když nad "stěnama" jsou černá mračna.
Život je strašně vzácnej dar. někdo nám dal možnost všímat si všech těch krás.
Prožívat pocity. Vnímat. Nejhezčí, co na tom je, je to, že tu jsme omylem.
A s takovým darem.
Je vidět, že to byl omyl, protože si jako lidstvo ničeho nevážíme. Ničíme věci, co tu byly stvořeny pro nás. Je to na každým - jak si vybere. Jak si to chce užít. A já i to chci užít.
Miluju život!
Občas jsou chvíle, kdy na to zapomínám a nemám dobrou náladu. A jsem protivná. Občas mám prostě plný zuby lidí, cosi to neuvědomujou.
Chci Vám to prostě strašně ukázat, ale někdy to nejde. Bezmoc.
Konečně přestalo pršet.
Už nemám co bych napsala, všechno, co jsem chtěla, už mám napsaný - ale zdaleka to není všechno, co mě cestou napadlo.
Takže si sbalím výbavu, zvednu se a půjdu domů ...

Bam, bam ^^

(Tak přece jenom ještě chvilku posedím...Na tak malou holku si dávám slušný prásky:D)


-----------------------------------------------------------------------------------

A teď s odstupem .., tohle jsem psala včera.

Cestou zpět se na mě spustil nehoráznej slejvák, ale mě to nevadilo. Měla jsem dobrou náladu.

Vždycky když prší, představuju si, že na mě padají kapičky štěstí.