Rada č. 5: Těš se na kluky, jsou super

Nemusíš se těšit na malý tmavý pokoj obrácený na frekventovanou křižovatku. Ani na správcovou, co vlastně vůbec nemá ponětí, jak funguje internet. A rozhodně ne na sprchy, které jsou vodním kamenem zanesené úplně stejně jako v reklamách na Cilit (ty reklamy, to není nadsázka, to opravdu existuje :-o).
Ale na kluky se těš!
Hned první den na koleji jsem potkala dva a oba byli moc fajn!
První se bavil se mnou a s mou mámou ve frontě u přihlašovací kanceláře. „Tu první erární deku můj spolubydlící hodil do válendy a vyndal ji až při předávání pokoje. A ta druhá, té je lepší se vůbec nedotýkat, však samy uvidíte!“ vyprávěl nám. Byla jsem unavená a vystresovaná, takže jsem se modlila, aby sklapnul, ale později jsem si uvědomila, že kdybych byla milejší, nezabilo by mě to.
Když jsem poprvé spatřila toho druhého, vytíral; a máma za mnou běžela, že je to šikula, hrozně krásně mu to v pokoji voní a ať si ten kýbl od něj půjčím a taky si vytřu. Řekla jsem jí, že si zítra koupím vlastní kýbl, abych měla co dělat a že za ním kvůli tomu rozhodně nepůjdu!
Večer jsem se zkoušela připojit na kolejní wifinu, ale ejhle, já vlastně nejsem studentkou Karlovy univerzity a nemám páru jak na to.
A jediný člověk, kterého jsem na svém patře za celou dobu zahlídla, byl ten kluk, co vytíral. Tak jsem si řekla: Jančo, to dáš! Sebrala jsem notebook a zaťukala u něj. Standa mi vysvětlil, že postup přihlášení najdu na stránkách Karlovy univerzity (sakra, ale heslo dostanu až v pondělí!) a nechal mě ze svého notebooku poslat email.
Téda, já byla šťastná jak blecha, že jsem se odvážila o něco požádat úplně cizího kluka. Lísteček nad stolem 'zavolat Marcele, v kolik se stavím' sice naznačoval, že je zadaný, ale na začátek dobrý, ne?
Jak jsem řekla, těš se na kluky, jsou vtipní, ochotní a prostě super.