Rada č. 6. Pamatuj, že koleje nejsou hotel

Rada č. 6. Pamatuj, že koleje nejsou hotel
A podle toho to na nich také vypadá. Nikdo tu nic neví, nic ti neřekne. Když se zeptáš, kolik budeš měsíčně platit, strčí ti do ruky lejstro, kterému za mák neporozumíš, protože nejsi ani právník, ani bankéř. Ale víš co, nic si z toho nedělej. Tady prostě neví nikdo nic, přidej se k davu a očumuj vývěsky, nic jiného ti totiž nezbývá.
Až se budeš dívat na reklamu na čisticí prostředky a budeš si říkat: no, takhle zadělaný kohoutky museli dlouho hledat, tak si na mě vzpomeň. Přesně takové kohoutky najdeš na společných sprchách na mé koleji. Vodní kámen se buď stane tvým věrným přítelem, nebo tě vypudí, záleží na tvé povaze.
Protože koleje nejsou žádný hotel, nemusí také stát v nijak zvlášť klidné lokalitě. Klidně můžeš koukat do strže, za kterou se nachází čtyřproudá silnice, a navíc do jehličnanů, které protivně stíní. Klidně totiž můžeš dostat můj pokoj :-D.
Můj pokoj je vlastně dost otřesný. Na tapetách nad postelemi se nachází fleky, jejichž původ se neodvažuji rozluštit. Skříňka na nádobí má uhnilé nohy, takže každou chvíli hrozí zřícením. A to už nemluvím o naprosto nemožné poloze dveří a vestavěných skříní, která znemožňuje jakékoliv účelné rozestavění nábytku. Když otevřu dveře, musím je zase rychle zavřít, aby mi do pokoje nenalétali komáři, kteří se tam bůhvíproč srocují.
Ale víte co? Já to tu mám stejně ráda. Mám peřiny od babičky povlíknuté povlečením od maminky, mám svůj notebook a svůj klid. Mám svobodu! A to je na koleji nejlepší: svoboda. A ta někdy vyváží úplně všechno.