Rada č. 7: Ihned navázej kontakty se spolužáky

Spolužáci nejsou tvoji nepřátelé (i když na základce nebo střední tomu tak mohlo být). Jsou to tvoji spolutrpitelé a zachránci. Když budeš nemocná, stačí je požádat o poznámky z přednášky. Stejně tak ty bys neměla lpět na svých výpiscích a odbývat své spolužáky slovy: „Máš tam chodit!“
Já si se svými dvěma spolužačkami udělala hned po první přednášce procházku městem. Ukázala jsem jim, kde sídlí katedra jazyků, kde si vyzvednout ISICa, zařídit průkazku do knihovny. A výborně jsme si s nima pokecala! Tvoji spolužáci na vysoké jsou lidé se stejnými zájmy, touhami, zjistila jsem dokonce, že i se stejným rodinným zázemím. Jsou to zajímaví lidé, se kterými si budeš rozumět a od kterých se máš co naučit.
Super jsou seznamováky. Po celém městě je jich hned několik. Nemusíš jít na noční pařbu v koktejl baru, kde DJ vyhrává na celé kolo. Můžeš si vybrat třeba prohlídku města, kterou zprostředkovávají studenti třetích ročníků. Ukážou ti, kde se nejlevněji a nejlépe najíš, kde mají levné pivo, nebo kam zajít ve chvílích samoty. Na vývěsní tabuli jsem dokonce zahlédla něco o polštářové bitvě. Příležitostí k seznámení je nepřeberné množství, využij je!
Pokud se ti žádný seznamovák nelíbí, uspořádej svůj vlastní. Přesně to jsem udělala já. Na začátku mi vůbec nebylo jasné, kdo vlastně patří do mého ročníku a kdo nikoliv. Na přednáškách je to prostě promíchané! Tak jsem o jedné z přednášek poslala po třídě lísteček, že příští týden mají prváci počítačové podpory v archivnictví seznamovák a ať jsou v sedm před katedrou a vymyslej, kam půjdem. A pak už to šlo samo! Nepotřebuješ k tomu vůbec nic, ani organizační schopnosti. Stačí ti tužka a papír!