natáčení videa

Jeden natáčecí den
Píše se listopad roku 2010 a třídám z gymnázia se blíží maturita. Tedy její druhá část. Ovšem dříve než přijde maturita, tak vypukne jejich maturitní ples. Po dlouhých dohadech společně vybrali z velkého množství témat Irsko. A jak se již stalo tradicí, tak k maturitnímu plesu patří i maturitní video...
Dnes 17.11.2010 se slaví státní svátek a tudíž z důvodu volna je většina lidí ještě „zalezlá“ doma. Ale i přes brzkou ranní hodinu se pod gymnáziem u vodní hladiny(která se pod ním rozprostírá)se postupně rozrůstá skupinka lidí. Občasní kolemjdoucí, venčící své čtyřnohé miláčky, se udiveně ohlížejí po zvláštně vypadajících osobách. Dívky mají ve vlasech velké zelené stuhy a na sobě převážně zelené nebo hnědé oblečení. Jejich zjev připomínající vodníky ještě umocňují zelené silonky vykukující z pod sukní. Udivené a nechápavé pohledy podporují také plné bedny guinessů vyskládaných na lavičkách a přítomnost lahví od whisky. Ovšem zmatení kolemjdoucí netuší, že v lahvích je pouze čaj a oni se dívají na studenty gymnázia, kteří čekají na kameramana, aby mohli natočit své maturitní video.
Je devět hodin a i přes několik neshod a hodinové zpoždění se konečně začíná natáčet. Scéna první by se neobešla bez přítomnosti třídního učitele, který jako mnich s křížem, bílými vousy a černým pláštěm s kápí, přiváží křesťanství. Spolu s jedním studentem, který vesluje, připlouvají po vodě a přirážejí ke břehu. Mnich vystupuje z loďky a křtí čekající skupinku. Jen co se kamera vypne, je učitel odměněn od svých žáků bouřlivým potleskem za svůj výkon. Ještě párkrát zopakovat scénu pro kameru a je to.
Čas kvapí a někdo připomíná: „Od deseti hodin máme zamluvenou hospodu, měli bychom jít.“ A tak se všichni přesouvají na náměstí do hospody, kde se natáčí závěrečná scéna. Usadit se, naaranžovat propriety, ještě jednou projet role a podle pokynů kameramana se může začít „naostro“. Někdo z přítomných cituje Cimrmana: „I střízlivý zahraje opilého lépe, než opilý.“ A tak všichni doufají, že se jim to vede... Ještě, že v lahvích je pouze čaj a ne whisky.
Další scéna je dotočena a tak se mohou všichni přesunout ven na náměstí. Je již po polovině listopadu a také počasí tomu nasvědčuje, ale přesto se dívky odvážně odsvlékají do triček jako by byla polovina léta. Tuto „oběť“ podstupují jen proto, aby mohly být v zeleném a ztvárňovat leprikony. Na místa připravit a na povel se začíná slavit svátek sv. Patrika. Na další pokyn se všichni rozeběhnou přes náměstí schovat se před třídním učitelem do hospody. Ještě pětkrát si všichni zopakují úprk, aby bylo dostatek záběrů na výběr. Vzhledem k sukním či šatům, které má většina z přítomných dívek na sobě, jsou také „řádně“ obuty - tedy většinou v botech s podpatky. A protože běhají po náměstí, které je dlážděno dlažebními kostkami, tak to jistě není nic příjemného, ale naštěstí se nikomu nic nestane. „Doběháno – HURÁ!“, jásají někteří nahlas a jiní ve své hlavě. Ještě dotočit pana učitele jak vykukuje zpoza křoví a jako správný třídní učitel si všechny své žáky zapisuje do třídní knihy.
Po hodinové pauze na oběd se všichni znovu setkávají v kavárničce, která se mění v pravou francouzskou kavárnu. Zde se natáčí scéna, kdy se „Francouzi“ (tedy žáci, kteří je ztvárňují) nakonec spřátelí se zelenými irskými leprikony.
Jsou dvě hodiny odpoledne a zdá se, že je pro dnešek vše hotovo. Ještě fotku a všichni se s radostí, že je to za nimi, odebírají směrem ke svým domovům.

Byl to náročný den, ale většina si ho užila. Studenti si zkusili jaké je to být před kamerami a přesvědčili se o tom, že ne vždy je to pouze zábava. Teď všichni napjatě očekávají, jak si kameraman poradí s natočeným záznamem a jak dopadne sestřih jejich celodenní práce do několika minut...