visel si s rukou v kapse

mrazivé prosincové sněhem kalamitním přikryté pražské ulice.
a na betlémském náměstí stylově si visí visatec. visatec si visí za ruku, zadumaně s druhou rukou v kapse. kouká na nás ten visatec shora, a že je domluven s davidem černým, pražským to sochařem, zůstává si v klidu.
a vy si vejdete do ještě neposkvrněné kavárny po ránu, a že je zatím personál v přesile a venku leden a ještě kalamitní, koukáte kam se uklidit, a tak nahlas v sebeobraně raději budete vtipnej, že by jeden zaplakal, a nemůžete si vybrat to jedno jediné místo v té ještě neposkvrněné lidma kavárně. a ten útlocitnej personál raději drhne čistou sklenku do zblbnutí, než by se zapojil do poklidného trapna. a vše se v dobré obrátí a horké kafe vše přikreje. a že byli na mne tak hodní, zakouřím dýmkou raději jinou kavárnu.