Pár postřehů z bowlingu

Jsme na bowlingu. Koukám, že to všem moc jde a hlavně je to baví. Všichni se smějí, vesele si povídají a hrají. Na začátku je to vždy trochu komické. Všichni se do toho teprve dostávají a jejich hody, tedy pokusy o strefení se, jsou velice zábavné.

Jdu na řadu. Vezmu si 10, protože lehčí zrovna nebyla. Házím a opět se trefím do žlábku. Jdu si sednout a opět pozorovat. Jsme rozděleni na týmy. Většina je jich po dvou lidech a myslím, že jeden je po třech lidech. Nesoutěžíme o to kdo bude lepší, užíváme si zábavy.
Po chvilce hraní dorazil i pan učitel Doležal, aby si také zahrál. Koukám do jídelního lístku, všechno drahé, avšak spousta spolužáků, neboli spoluhráčů, si obědvává hranolky, coca-colu a další věci. Někteří dokonce i velká jídla. Já si neobědvávám nic, ale půjčuji Wendy na hranolky. Pan učitel Šlapák a Terka Nikšičová zdatně fotí a dokumentují tak celou akci.

Děj se posouvá dál, postupně se mění pořadí týmů a bodové skóre. Většina už se do toho dostala a tak dávají devítky, osmičky. Matyášovy se povedl strike. Byl první, kterému se to povedlo, a taky jak vyváděl štěstím. Dál se hrálo, většina lidí však seděla u stolů s hranolkami, takže se bowlingová dráha vyklidila. Než seženeme lidi ať jdou hrát trvá to déle a déle a tak se hra stává poněkud nudnější než na začátku.

Protože je konec "vyučování", mnozí jdou domů. Já ještě hraji do půlky druhého kola hry a následně také odcházím. Stále vyhrává tým „Angelus“ ve kterém je Terka a Káťa. Převlékám si boty a za sebou slyším protestovat Jirku. „Proč jde domů?“

Uklidím boty zpátky do poličky a odcházím z místnosti plné hluku od bowlingu.